Pavel Oliva Pořadí knih (chronologicky)

Ve druhém díle Civilizace starověkého Středomoří se autoři zabývají říší Alexandra Makedonského, detailně popíší Kartágo, a římské impérium a odbornou publikaci uzavřou zánikem zápodořímské říše, tedy koncem starověku.

Příběh vtěsnaný do této knížky by mohl být obsáhlou románovou ságu nebo televizním seriálem. Autor Pavel Oliva zachytil historii své rodiny a rodiny manželky Věry včetně jejich příbuzenstva. Opíraje se o paměť a dokumenty, podává svědectví o životech a osudech lidí od dávných předků až po současníky, a to v kontextu doby a historických zvratů od poloviny devatenáctého století. Hlavními protagonisty jsou Pavel a Věra, oba odborníci ve společenskovědních disciplínách. Největší pozornost věnuje období německé okupace, které prožil v koncentračních táborech, přičemž přišel o rodinu a většinu příbuzných. Dalším důležitým obdobím je normalizace po roce 1970, jež se jich citelně dotkla, a vzrušená doba po roce 1989, kdy oba sehráli významnou roli v nápravě minulých deformací. Vyprávění oživují intimní vzpomínky a zážitky z cest, které jim poskytly cenné podněty pro badatelskou práci.

Ve druhém díle Civilizace starověkého Středomoří se autoři zabývají říší Alexandra Makedonského, detailně popíší Kartágo, a římské impérium a odbornou publikaci uzavřou zánikem zápodořímské říše, tedy koncem starověku. ISBN pro soubor (I. a II.díl) 978-80-87867-20-4, 978-80-7500-117-7, 978-80-86410-73-9

Mediteránní oblast, označovaná jako kolébka civilizace, kultury a vědění, byla místem klíčových událostí, které formovaly naši současnost, včetně evropské a euroatlantické. Přední východ, Malá Asie, údolí Nilu, Egeis a Apeninský poloostrov byly domovem starověkých národů, které vytvořily první státní útvary, sociální struktury a rozvinuly své tvůrčí potenciály v různých oblastech vzdělanosti a umění. Kulturní dědictví řeckořímské antiky a jejích orientálních předchůdců položilo základy evropského středověku a novověku, z nichž lidstvo čerpá dodnes. Dva čeští historici, Pavel Oliva a Jan Burian, se spojili, aby přiblížili tuto významnou etapu starověkého světa českému čtenáři a nabídli komplexní poznání kulturního bohatství minulosti. Jejich syntetický výklad se zaměřuje na politické dějiny, které odhalují příčinné souvislosti událostí a vztahy mezi státy, a zároveň se věnují ekonomickým a sociálním otázkám a kulturně historickému vývoji. Důraz kladou na rozmanitost myšlení, náboženských představ, literatury a výtvarného umění, přičemž dokumentují vzájemné souvislosti a přejímání motivů. Toto dílo, poprvé publikované před třiceti šesti lety, zaznamenalo velký úspěch a stalo se klasikou s trvalou vzdělanostní hodnotou.

Politice je věnován svazek O politické činnosti, který obsahuje pětici pojednání o aktuálních problémech Plútarchovy doby, ale i zásadním koncepčním otázkám politické morálky (Politické rady, O monarchii, demokracii a oligarchii, Nepoučenému vládci, Má se stařec věnovat politice? a Filozof má rozmlouvat zejména s vládci). Čtenáře určitě překvapí, jak staré jsou nešvary politiků, jež plní stránky dnešních novin.

Polybios (asi 200–118 př. Kr.) patří k nejvýznamnějším osobnostem antické literatury. Spolu s Thúkýdidem a Hérodotem tvoří trojhvězdí starořeckého dějepisectví. Pocházel z arkadské Megalopole, z bohaté rodiny, jeho otec zastával vysokou hodnost stratéga Achajského spolku. Díky tomu získal dobré vzdělání, jež mu usnadnilo politickou i vojenskou kariéru. Roku 166 se dostal do Říma jako jeden z tisíce rukojmích po vítězství římského vojska u Pydny, po němž se Římané stali rozhodující mocenskou silou v celém tehdy známém světě. V Římě strávil Polybios 17 let a spřátelil se s nejvýznačnějšími patricijskými rodinami. Roku 150 získal osobní svobodu a odjel do Afriky, kde se věnoval studiu historie a cestoval. Osobně byl přítomen i finále třetí kartáginské války a následnému zničení Kartága v roce 146. Poté se z pověření římského senátu odebral do Řecka, aby tam pomohl uspořádat politické poměry. Již od svého mládí se věnoval literární činnosti, z jeho díla se však dochovaly pouze Dějiny o 40 knihách, z nich pak prvních pět knih v úplnosti, zbylé ve zlomcích či citátech. Polybios v nich zachytil děje ve světě ovládaném Římem během 3.–2. století př. Kr. a je pro toto období klíčovým pramenem. Leitmotivem jeho spisu je proměna římské říše ve světovou velmoc a vylíčení příčin jejího vzestupu.

Antický svět měl zásadní vliv na kulturní a společenský vývoj západní civilizace. Jak se však vyvíjel Peloponéský poloostrov po jeho rozpadu? Kniha renomovaných českých historiků se zabývá vznikem a vývojem moderního řeckého státu od Byzance až do současnosti. Píše se konec roku 2015. Od posledního vydání uplynulo šest let, během nichž Evropa čelila ekonomické krizi, která sice ustoupila, ale starý kontinent, včetně Řecka, se opět ocitá v nejistotě. Vzpomínáme na slova Fukuyamy o „konci dějin“ po pádu sovětského impéria, avšak dnes je událostí příliš. Kontinent čelí nejen vzrůstajícímu fundamentalistickému teroru, ale i silné uprchlické vlně z Blízkého a Středního východu, Afriky a Dálného východu, což ohrožuje zavedené pořádky. Řecko se stalo hlavním přestupním místem migrantů a znovu se dostalo do centra pozornosti médií. V posledních šesti letech to však nebylo poprvé, jeho nevyřešená dluhová krize a opakované volby či referenda rovněž přitahovaly pozornost. Tato situace, spolu s vyprodáním předchozího vydání, vedla Nakladatelství Lidové noviny k vydání aktualizované verze. Dr. Konstantin Tsivos, rodilý Řek žijící v Česku a pedagog na UK, přispěl k vytvoření čtivého obrazu řeckých dějin posledního dvacetiletí a stal se fakticky šestým spoluautorem knihy.

Encyklopedická příručka seznamuje s událostmi a reáliemi starověkého světa - zabývá se rozsáhlým dějinným obdobím od 4. tisíciletí před Kr. až do konce přelomu 6. a 7. století n. l. Abecedně řazená hesla přibližují dějiny, významné události, regiony a etnika antického Řecka, římské říše a oblastí Předního východu, Mezopotámie, Egypta, Indie a Číny. Publikace vysvětluje rovněž jevy a pojmy z politického a společenského života starověké společnosti, seznamuje i s právní kulturou starověkého světa. Neobsahuje samostatná biografická hesla. V závěru je připojen pouze rejstřík osobností. Praktická publikace pro učitele, publicisty a studenty.

Démosthenés (384–322 př. Kr.) je považován za největšího řečníka starověku, a to nejen pro svůj řečnický styl. Svůj život a dílo spjal s politickými dějinami Athén a Řecka. Jako přívrženec demokracie vystupoval proti rostoucímu vlivu makedonského panovníka Filippa II. a proti makedonské expanzi, neboť jako první rozeznal nebezpečí ohrožující řeckou samostatnost. Podnítil vytvoření koalice řeckých států k boji proti Filippovi a postavil se do jejího čela. Jeho proslulé řeči, jimiž proti mocnému protivníkovi bojoval, byly proto příznačně nazvány filipikami. Po porážce koalice byl odsouzen k smrti a unikl jí vlastní rukou. Pod jeho jménem se dochoval impozantní soubor 60 řečí a dalších textů. Osobitým stylem, formální dokonalostí a myšlenkovým obsahem ovlivnil vývoj řečnictví jako žánru a své obdivovate/ale a následovníky měl od antiky, počínaje největším římským řečníkem Ciceronem, až do novověku. Jeho řeči byly překládány a studovány jako vzor, stejně tak byl hojně popisován a hodnocen jeho život a politická kariéra.

Aristotelés, vynikající myslitel antiky, napsal nesčetné odborné a vzdělávací spisy, z nichž se dochovala pouze část, celkem 47 titulů. Mezi nimi je i Athénská ústava, u které někteří badatelé zpochybňují Aristotelovo autorství. Její objev v roce 1890 a následné vydání v Londýně vyvolaly senzaci a vedly k řadě překladů, včetně českého překladu Josefa Pražáka z roku 1900. Tento stručný spis popisuje vývoj a uspořádání athénské společnosti od mytických počátků po demokratickou reformu ve 4. století př. Kr., včetně podrobného zobrazení úřednického aparátu a soudnictví. Dílo má mimořádnou hodnotu pro poznání počátků demokracie jako systému správy státu, a to bez ohledu na autorství, neboť shrnuje cenné informace o historii starověkých Athén a Řecka. Od prvního českého vydání byly objeveny další fragmenty textů, které významně doplnily původní obsah. Nový překlad prof. Pavla Olivy, předního znalce řecké antiky, je teprve druhým českým překladem Athénské ústavy a obsahuje fragmenty od pozdějších autorů. Tato edice je obohacena o rozsáhlý poznámkový aparát, který usnadňuje porozumění historickým informacím a termínům.

Dialogy s profesorem Pavlem Olivou, osobností mezinárodního významu v oboru antických studií.

Třetí svazek ediční řady pojednává o dějinách a kultuře Řecka od starověku, přes období byzantské říše a následnou tureckou nadvládu až po osvobozenecký boj a moderní dějiny 19. a 20. století. Prof. Dostálová přizvala autory-specialisty na jednotlivá období (starověk - P. Oliva, Byzanc - V. Vavřínek), text je ale psán poutavě a srozumitelně a ocení ho jako příručku i turisté.

O tom, co vše dokáže zlatý křeček, by mohli vyprávět všichni, kteří tohle zvíře mají nebo někdy měli doma. Ale to, co umí Ferda, zatím ještě žádný křeček nedokázal. Spolu se svou paní - sedmiletou Sofií, se totiž naučil číst a psát ! A proto se rozhodl, že napíše knihu, v níž zachytí své dosavadní zážitky a zkušenosti, aby lidé - hlavně ti malí, křečkům lépe rozuměli. Až si Ferdovo vyprávění přečtete, zjistíte , že v učebnicích biologie, by se měly přepsat celé kapitoly o zlatých křečcích.

Helénismus je významná etapa starověkých dějin 2. poloviny 4. – 1. století př. n. l. Pod makedonskou hegemonií překračuje tehdy řecká kultura hranice řeckých států a díky expanzím Alexandra Velikého proniká do rozsáhlých oblastí Předního východu a Středomoří. V nových společenských podmínkách helénistických říší Seleukovců. Ptolemaiovců a Antigonovců se z prolnutí řeckých a místních, zejména orientálních tradic rodí nový svět vědy a umění, který se ve finále přelévá do římské svéry. Pergamský oltář, Láokoón, Niké ze Samothráky, Afrodité z Mélu či pompejské malby, knihovna v alexandrii, proslulá alexandrijská škola a řada dalších pojmů kulturní historie chrakterizuje nejlépe epochu helénismu. Přední český historik Pavel Oliva uzavírá touto publikací svou trilogii o dějinách a kultuře antického Řecka: Zrození evropské civilizace, Kolébka demokracie, Svět helénismu.

Historie antického Řecka 5. – 4. století př. n. l. patří k nejslavnějším etapám vývoje lidské civilizace. V epoše, která se pro svůj zásadní kulturní význam nazývá klasickou dobou, byly vytvořeny základy vědních disciplín, zejména filosofie a přírodovědy, vzniklo divadlo a mnoho vrcholných výtvorů slovesného a výtvarného umění. Středem kulturního světa byly tehdy Athény a ty se pyšnily jmény jako Periklés, Platón, Aristotelés, Démosthenés, Xenofón, Feidas či Práxitelés.

Odborná studie věnovaná helénistickému období řeckých dějin (pol. 4. – pol. 2. stol. př. n. l.).

Civilizační vývoj v řeckém prostoru – kolébce evropských dějin – od pravěku po vznik prvních městských států v 8.-6. stol. př. n. l.

Nejstarší řecká lyrika předkládá čtenáři Antické knihovny reprezentativní výbor poezie (s výjimkou eposu a sborové lyriky) vzniklé v archaickém a klasickém období straé řecké společnosti. Tehdy lyrika zahrnovala širší paletu námětů, než jak je tomu dnes. Čtenář se tu setká s vlastními lyrickými projevy, ale také s projevy útočnými, kritickými, s básněmi k vínu, epigramy aj. Svazek obsahuje nejen poezii básníků, kteří se stali součástí světové kultury – za všechny jmenujme Sapfu a Anakreonta –, ale i těch, kteří měli ohlas jen v antice; z veršů poznáváme jejich dobu, společenské a kulturní prostředí, v němž tvořili. Tak např. první "prokletý" básník Hippónax nám ukazuje pestrou a rozmařilou společnost řecko-lýdskou z Malé Asie, Xenofanés nám odráží zajímavý myšlenkový posun od mytického myšlení k racionálnímu. Do souboru byly pojaty i projevy anonymních autorů, ať už lidové poezie či veršovaných nápisů, které ukazují na široký proud, z něhož vyústil výkvět starořecké poezie. Na tento svazek navazují Obrázky z řeckého života (Antická knihovna č. 48).

Populárně vědecký výklad zpřístupňuje málo známé i zcela nové poznatky o počátcích historie starověkého Řecka, tzv. archaického období, jež mají základní význam pro pochopení charakteru řecké civilizace. Pojednává o prehistorii egejské oblasti, sleduje hospodářské, sociální, politické a kulturní rysy vývoje řecké společnosti, která vyrostla na troskách krétsko-mykénské kultury a zahájila novou historickou epochu.

Monografie o starořeckém politiku, tvůrci první aténské ústavy, básníku a mysliteli z přelomu 7. a 6. stol. před n. l. Autor se zabývá nejprve legendou o Solónovi, pak jeho předchůdci ve veřejné činnosti, zejména Drakontem, dále podrobně jeho "seisachtheidou" zrušením dluhů soukromých i veřejných, jeho ústavou, zákony, reformou měr a vah, všímá si Solóna jako básníka a myslitele a zaměřuje se na tradici, která se o Solónovi vytvořila. V závěru uvádí zlomky ze Solónových básní a zákonů a řadu výroků o Solónovi, starověkým Hérodotem počínaje a současníky konče.

Významná monografie vypovídá o dějinách spartské obce od jejich archaických období. Počíná příchodem Dórů do jižního Řecka a postihuje i klasický historický úsek. Po charakteristice společnosti ve Spartě v 5. a 4. století předvádí helénistické události, které městský stát dovedlyaž k faktické ztrátě samostatnosti v Achajském spolku. Spis je fundován na erudovaně zvládnutém studiu pramenů i odborné světové literatury.

První část knihy historicky líčí poměry v říši římské, vzpoury utlačovaných a zejména jedno z největších povstání otroků, jemuž stál v čele Spartakus. Druhá část je věnována mezinárodní spartakovské tradici a historii spartakiád v ČSR.

Marxistický výklad vzniku prvních otrokářských městských států v antickém Řecku v VII. a VI. století př.n.l. - v období, v němž docházelo k rozkladu prvobytně pospolného řádu a k zrodu nejjednušší třídní společnosti, společnosti otrokářské. Jádrem knihy je výklad historie rané tyrannidy v oblasti Malé Asie a ostrovů Egejského moře, v obcích na korintské šíji a v Aténách. V celém výkladu podává autor obraz hospodářského a společenského vývoje jednotlivých obcí před vznikem tyrannidy, ukazuje na jejich podíl na hospodářském rozvoji archaického Řecka, a podle existujících pramenů a památek hmotné kultury sleduje a rekonstruuje historii vzniku a vývoje tyrannidy a její úlohu ve vytváření otrokářského státu v té které obci. V poslední kapitole práce autor ukazuje, jakou úlohu hrála tyrannis v historickém vývoji celého antického Řecka.

Monografie o Spartakovi, veliteli povstání otroků v římské říši.

Kniha začíná naukou o pramenech a historiografii starého Říma. Další oddíl je Italie před založením Říma a nejstarší období římských dějin. následuje Nejstarší období republiky, Řím nejmocnějším stárem ve středomoří, Období občanských válek, První doba císařství, Krize III. století, Pozdní římské císařství, které končí revolucí otroků a pádem říše. V knize je i bibliografie, přehled římských císařů a chronologický přehled. V knize jsou vloženy i mapy.