Pavel Oliva Pořadí knih (chronologicky)

Ve druhém díle Civilizace starověkého Středomoří se autoři zabývají říší Alexandra Makedonského, detailně popíší Kartágo, a římské impérium a odbornou publikaci uzavřou zánikem zápodořímské říše, tedy koncem starověku.

Příběh vtěsnaný do této knížky by mohl být obsáhlou románovou ságu nebo televizním seriálem. Autor Pavel Oliva zachytil historii své rodiny a rodiny manželky Věry včetně jejich příbuzenstva. Opíraje se o paměť a dokumenty, podává svědectví o životech a osudech lidí od dávných předků až po současníky, a to v kontextu doby a historických zvratů od poloviny devatenáctého století. Hlavními protagonisty jsou Pavel a Věra, oba odborníci ve společenskovědních disciplínách. Největší pozornost věnuje období německé okupace, které prožil v koncentračních táborech, přičemž přišel o rodinu a většinu příbuzných. Dalším důležitým obdobím je normalizace po roce 1970, jež se jich citelně dotkla, a vzrušená doba po roce 1989, kdy oba sehráli významnou roli v nápravě minulých deformací. Vyprávění oživují intimní vzpomínky a zážitky z cest, které jim poskytly cenné podněty pro badatelskou práci.

Ve druhém díle Civilizace starověkého Středomoří se autoři zabývají říší Alexandra Makedonského, detailně popíší Kartágo, a římské impérium a odbornou publikaci uzavřou zánikem zápodořímské říše, tedy koncem starověku. ISBN pro soubor (I. a II.díl) 978-80-87867-20-4, 978-80-7500-117-7, 978-80-86410-73-9

Mediteránní oblast, označovaná jako kolébka civilizace, kultury a vědění, byla místem klíčových událostí, které formovaly naši současnost, včetně evropské a euroatlantické. Přední východ, Malá Asie, údolí Nilu, Egeis a Apeninský poloostrov byly domovem starověkých národů, které vytvořily první státní útvary, sociální struktury a rozvinuly své tvůrčí potenciály v různých oblastech vzdělanosti a umění. Kulturní dědictví řeckořímské antiky a jejích orientálních předchůdců položilo základy evropského středověku a novověku, z nichž lidstvo čerpá dodnes. Dva čeští historici, Pavel Oliva a Jan Burian, se spojili, aby přiblížili tuto významnou etapu starověkého světa českému čtenáři a nabídli komplexní poznání kulturního bohatství minulosti. Jejich syntetický výklad se zaměřuje na politické dějiny, které odhalují příčinné souvislosti událostí a vztahy mezi státy, a zároveň se věnují ekonomickým a sociálním otázkám a kulturně historickému vývoji. Důraz kladou na rozmanitost myšlení, náboženských představ, literatury a výtvarného umění, přičemž dokumentují vzájemné souvislosti a přejímání motivů. Toto dílo, poprvé publikované před třiceti šesti lety, zaznamenalo velký úspěch a stalo se klasikou s trvalou vzdělanostní hodnotou.

Politice je věnován svazek O politické činnosti, který obsahuje pětici pojednání o aktuálních problémech Plútarchovy doby, ale i zásadním koncepčním otázkám politické morálky (Politické rady, O monarchii, demokracii a oligarchii, Nepoučenému vládci, Má se stařec věnovat politice? a Filozof má rozmlouvat zejména s vládci). Čtenáře určitě překvapí, jak staré jsou nešvary politiků, jež plní stránky dnešních novin.

Polybios (asi 200–118 př. Kr.) patří k nejvýznamnějším osobnostem antické literatury. Spolu s Thúkýdidem a Hérodotem tvoří trojhvězdí starořeckého dějepisectví. Pocházel z arkadské Megalopole, z bohaté rodiny, jeho otec zastával vysokou hodnost stratéga Achajského spolku. Díky tomu získal dobré vzdělání, jež mu usnadnilo politickou i vojenskou kariéru. Roku 166 se dostal do Říma jako jeden z tisíce rukojmích po vítězství římského vojska u Pydny, po němž se Římané stali rozhodující mocenskou silou v celém tehdy známém světě. V Římě strávil Polybios 17 let a spřátelil se s nejvýznačnějšími patricijskými rodinami. Roku 150 získal osobní svobodu a odjel do Afriky, kde se věnoval studiu historie a cestoval. Osobně byl přítomen i finále třetí kartáginské války a následnému zničení Kartága v roce 146. Poté se z pověření římského senátu odebral do Řecka, aby tam pomohl uspořádat politické poměry. Již od svého mládí se věnoval literární činnosti, z jeho díla se však dochovaly pouze Dějiny o 40 knihách, z nich pak prvních pět knih v úplnosti, zbylé ve zlomcích či citátech. Polybios v nich zachytil děje ve světě ovládaném Římem během 3.–2. století př. Kr. a je pro toto období klíčovým pramenem. Leitmotivem jeho spisu je proměna římské říše ve světovou velmoc a vylíčení příčin jejího vzestupu.

Souhrnné zpracování řeckých dějin od antických kořenů až do současnosti.

Encyklopedická příručka seznamuje s událostmi a reáliemi starověkého světa - zabývá se rozsáhlým dějinným obdobím od 4. tisíciletí před Kr. až do konce přelomu 6. a 7. století n. l. Abecedně řazená hesla přibližují dějiny, významné události, regiony a etnika antického Řecka, římské říše a oblastí Předního východu, Mezopotámie, Egypta, Indie a Číny. Publikace vysvětluje rovněž jevy a pojmy z politického a společenského života starověké společnosti, seznamuje i s právní kulturou starověkého světa. Neobsahuje samostatná biografická hesla. V závěru je připojen pouze rejstřík osobností. Praktická publikace pro učitele, publicisty a studenty.

Démosthenés (384–322 př. Kr.) je považován za největšího řečníka starověku, a to nejen pro svůj řečnický styl. Svůj život a dílo spjal s politickými dějinami Athén a Řecka. Jako přívrženec demokracie vystupoval proti rostoucímu vlivu makedonského panovníka Filippa II. a proti makedonské expanzi, neboť jako první rozeznal nebezpečí ohrožující řeckou samostatnost. Podnítil vytvoření koalice řeckých států k boji proti Filippovi a postavil se do jejího čela. Jeho proslulé řeči, jimiž proti mocnému protivníkovi bojoval, byly proto příznačně nazvány filipikami. Po porážce koalice byl odsouzen k smrti a unikl jí vlastní rukou. Pod jeho jménem se dochoval impozantní soubor 60 řečí a dalších textů. Osobitým stylem, formální dokonalostí a myšlenkovým obsahem ovlivnil vývoj řečnictví jako žánru a své obdivovate/ale a následovníky měl od antiky, počínaje největším římským řečníkem Ciceronem, až do novověku. Jeho řeči byly překládány a studovány jako vzor, stejně tak byl hojně popisován a hodnocen jeho život a politická kariéra.

Nerozsáhlý spisek popisuje vývoj a uspořádání athénské společnosti od mytických počátků až po demokratickou reformu a ústavní zřízení athénské obce v 2. pol. 4. století př. Kr. spolu s podrobným vykreslením úřednického aparátu a soudnictví. Pro poznání počátků demokracie jako systému správy státu má toto dílko mimořádnou poznatkovou hodnotu, umocněnou jeho autentičností.

Dialogy s profesorem Pavlem Olivou, osobností mezinárodního významu v oboru antických studií.

Třetí svazek ediční řady pojednává o dějinách a kultuře Řecka od starověku, přes období byzantské říše a následnou tureckou nadvládu až po osvobozenecký boj a moderní dějiny 19. a 20. století. Prof. Dostálová přizvala autory-specialisty na jednotlivá období (starověk - P. Oliva, Byzanc - V. Vavřínek), text je ale psán poutavě a srozumitelně a ocení ho jako příručku i turisté.

O tom, co vše dokáže zlatý křeček, by mohli vyprávět všichni, kteří tohle zvíře mají nebo někdy měli doma. Ale to, co umí Ferda, zatím ještě žádný křeček nedokázal. Spolu se svou paní - sedmiletou Sofií, se totiž naučil číst a psát ! A proto se rozhodl, že napíše knihu, v níž zachytí své dosavadní zážitky a zkušenosti, aby lidé - hlavně ti malí, křečkům lépe rozuměli. Až si Ferdovo vyprávění přečtete, zjistíte , že v učebnicích biologie, by se měly přepsat celé kapitoly o zlatých křečcích.

Helénismus je významná etapa starověkých dějin 2. poloviny 4. – 1. století př. n. l. Pod makedonskou hegemonií překračuje tehdy řecká kultura hranice řeckých států a díky expanzím Alexandra Velikého proniká do rozsáhlých oblastí Předního východu a Středomoří. V nových společenských podmínkách helénistických říší Seleukovců. Ptolemaiovců a Antigonovců se z prolnutí řeckých a místních, zejména orientálních tradic rodí nový svět vědy a umění, který se ve finále přelévá do římské svéry. Pergamský oltář, Láokoón, Niké ze Samothráky, Afrodité z Mélu či pompejské malby, knihovna v alexandrii, proslulá alexandrijská škola a řada dalších pojmů kulturní historie chrakterizuje nejlépe epochu helénismu. Přední český historik Pavel Oliva uzavírá touto publikací svou trilogii o dějinách a kultuře antického Řecka: Zrození evropské civilizace, Kolébka demokracie, Svět helénismu.

Historie antického Řecka 5. – 4. století př. n. l. patří k nejslavnějším etapám vývoje lidské civilizace. V epoše, která se pro svůj zásadní kulturní význam nazývá klasickou dobou, byly vytvořeny základy vědních disciplín, zejména filosofie a přírodovědy, vzniklo divadlo a mnoho vrcholných výtvorů slovesného a výtvarného umění. Středem kulturního světa byly tehdy Athény a ty se pyšnily jmény jako Periklés, Platón, Aristotelés, Démosthenés, Xenofón, Feidas či Práxitelés.

Odborná studie věnovaná helénistickému období řeckých dějin (pol. 4. – pol. 2. stol. př. n. l.).

Dějiny evropské civilizace začínají v Řecku, neboť zde se od 2. tisíciletí př. Kr. rodil „zázrak“, který určil vývoj antického Středomoří a celého starověkého světa. V tzv. archaické (rané) době, vytvořili Řekové základy meteriální a duchovní kultury: architekturu, sochařství, vázové malířství, homérské eposy, lyriku, divadlo, počátky filosofie a vědních disciplín, zákonodárství, olympijské hry…...

Nejstarší řecká lyrika předkládá čtenáři Antické knihovny reprezentativní výbor poezie (s výjimkou eposu a sborové lyriky) vzniklé v archaickém a klasickém období straé řecké společnosti. Tehdy lyrika zahrnovala širší paletu námětů, než jak je tomu dnes. Čtenář se tu setká s vlastními lyrickými projevy, ale také s projevy útočnými, kritickými, s básněmi k vínu, epigramy aj. Svazek obsahuje nejen poezii básníků, kteří se stali součástí světové kultury – za všechny jmenujme Sapfu a Anakreonta –, ale i těch, kteří měli ohlas jen v antice; z veršů poznáváme jejich dobu, společenské a kulturní prostředí, v němž tvořili. Tak např. první "prokletý" básník Hippónax nám ukazuje pestrou a rozmařilou společnost řecko-lýdskou z Malé Asie, Xenofanés nám odráží zajímavý myšlenkový posun od mytického myšlení k racionálnímu. Do souboru byly pojaty i projevy anonymních autorů, ať už lidové poezie či veršovaných nápisů, které ukazují na široký proud, z něhož vyústil výkvět starořecké poezie. Na tento svazek navazují Obrázky z řeckého života (Antická knihovna č. 48).

Populárně vědecký výklad zpřístupňuje málo známé i zcela nové poznatky o počátcích historie starověkého Řecka, tzv. archaického období, jež mají základní význam pro pochopení charakteru řecké civilizace. Pojednává o prehistorii egejské oblasti, sleduje hospodářské, sociální, politické a kulturní rysy vývoje řecké společnosti, která vyrostla na troskách krétsko-mykénské kultury a zahájila novou historickou epochu.

Monografie o starořeckém politiku, tvůrci první aténské ústavy, básníku a mysliteli z přelomu 7. a 6. stol. před n. l. Autor se zabývá nejprve legendou o Solónovi, pak jeho předchůdci ve veřejné činnosti, zejména Drakontem, dále podrobně jeho "seisachtheidou" zrušením dluhů soukromých i veřejných, jeho ústavou, zákony, reformou měr a vah, všímá si Solóna jako básníka a myslitele a zaměřuje se na tradici, která se o Solónovi vytvořila. V závěru uvádí zlomky ze Solónových básní a zákonů a řadu výroků o Solónovi, starověkým Hérodotem počínaje a současníky konče.

Významná monografie vypovídá o dějinách spartské obce od jejich archaických období. Počíná příchodem Dórů do jižního Řecka a postihuje i klasický historický úsek. Po charakteristice společnosti ve Spartě v 5. a 4. století předvádí helénistické události, které městský stát dovedlyaž k faktické ztrátě samostatnosti v Achajském spolku. Spis je fundován na erudovaně zvládnutém studiu pramenů i odborné světové literatury.

První část knihy historicky líčí poměry v říši římské, vzpoury utlačovaných a zejména jedno z největších povstání otroků, jemuž stál v čele Spartakus. Druhá část je věnována mezinárodní spartakovské tradici a historii spartakiád v ČSR.

Marxistický výklad vzniku prvních otrokářských městských států v antickém Řecku v VII. a VI. století př.n.l. - v období, v němž docházelo k rozkladu prvobytně pospolného řádu a k zrodu nejjednušší třídní společnosti, společnosti otrokářské. Jádrem knihy je výklad historie rané tyrannidy v oblasti Malé Asie a ostrovů Egejského moře, v obcích na korintské šíji a v Aténách. V celém výkladu podává autor obraz hospodářského a společenského vývoje jednotlivých obcí před vznikem tyrannidy, ukazuje na jejich podíl na hospodářském rozvoji archaického Řecka, a podle existujících pramenů a památek hmotné kultury sleduje a rekonstruuje historii vzniku a vývoje tyrannidy a její úlohu ve vytváření otrokářského státu v té které obci. V poslední kapitole práce autor ukazuje, jakou úlohu hrála tyrannis v historickém vývoji celého antického Řecka.

Monografie o Spartakovi, veliteli povstání otroků v římské říši.

Kniha začíná naukou o pramenech a historiografii starého Říma. Další oddíl je Italie před založením Říma a nejstarší období římských dějin. následuje Nejstarší období republiky, Řím nejmocnějším stárem ve středomoří, Období občanských válek, První doba císařství, Krize III. století, Pozdní římské císařství, které končí revolucí otroků a pádem říše. V knize je i bibliografie, přehled římských císařů a chronologický přehled. V knize jsou vloženy i mapy.