Enki Bilal

Enki Bilal (* 7.10.1951 v Bělehradě) je francouzský komiksový tvůrce a filmový režisér česko-bosenského původu. Narodil se jako Enes Bilalović do smíšeného manželství. Jeho otec pocházel z Hercegoviny, matka od Karlových Varů z tehdejšího Československa. V roce 1961, tedy v Enkiho deseti letech se celá rodina přestěhovala na předměstí Paříže. Netrvalo dlouho a Enki se začal zajímat o techniku, film a především o komiks, což u mladíka jeho věku, v zemi tomuto fenoménu zaslíbené, nepřekvapí. Jeho zájem se však stále prohluboval a po setkání s albem „Valérian“ se definitivně rozhodl, že se komiksem bude živit. Začal se intenzivně věnovat kreslení a pilování techniky. Již ve čtrnácti letech se odhodlal své práce zanést ukázat samotnému Renému Goscinnymu (mj. autor Asterixe), který v té době pracoval jako šéfredaktor komiksového časopisu Pilote. Goscinny chlapce shovívavě pochválil a pro Bilala toto setkání znamenalo neuvěřitelnou motivaci do další práce. Ve 20 letech vyhrál soutěž pro mladé kreslíře vyhlášenou právě magazínem Pilote. V roce 1972 zde otiskl svůj první krátký příběh – „Prokletá mísa (Le Bol Maudit).“ Přesto, že zatím Bilalova práce nepředstavovala nic závratného, redakce Pilotu mu umožňovala tříbit talent na spoustě kratších povídek. Jeho styl, vycházející ze slavných francouzských kreslířů, zejména Moebia, se stával čím dál více osobitější a originálnější, např. svojí nezaměnitelnou barevností.

Jako většina komiksových autorů měl ambice pracovat na samostatných vázaných albech. Zatím si příliš nevěřil po scénáristické stránce, a tak se v roce 1975 spojil se zkušeným libretistou Pierrem Christinem, s kterým v následujících letech vydal několik alb série „Legendy dneška“, která jej dostala mezi uznávané kreslíře. Co ho však dostalo mezi nesmrtelné autory bylo jeho první ryze autorské album – „Jarmark nesmrtelných“ z roku 1980. Postkatastrofická sci-fi z fašistické Paříže roku 2023 vyprávějící příběh astronauta Alexandra Nikopola, který se po hibernaci ocitá v neznámém světě budoucnosti, zaujala kromě úchvatné kresby také originálním příběhem. Přestože byl „Jarmark“ zamýšlen jako samostatné album, vzniklo pro velký úspěch po šesti letech pokračování s názvem „Volavka“. V roce 1992 vyšel poslední příběh s názvem „Chladný rovník“, čímže se uzavřel celý triptych známý pod jménem „Trilogie Nikopol.“

Když se vrátíme o pár let zpět, zhruba na konec 70. let, najdeme Bilala ve stavu, kdy mu komiks začíná být jako umělecká forma těsný, kromě experimentů s komiksovými formami ho stále více přitahuje film. V roce 1980 se seznámil s režisérem Alainem Resnaisem, pro kterého vytvořil plakát k filmu MON ONCLE D´AMÉRIQUE s Gérardem Depardieuem v hlavní roli. Enkiho spolupráce s tímto režisérem pokračovala o dva roky později, kdy navrhl plakát, kostýmy a některé z dekorací pro film LA VIE EST UN ROMAN. V podstatě ve stejné době probíhalo natáčení amerického hororu režiséra Michaela Manna PEVNOST (THE KEEP). Mann objevil Enkiho kresby v americkém časopise Heavy Metal a pozval ho na natáčení do Londýna, kde Bilal dostal za úkol navrhnout ústřední monstrum filmu. Zkušenosti, které Enki během natáčení těchto snímků načerpal, ho utvrdily v rozhodnutí natočit vlastní film.

V roce 1987 Bilal oslovil známého producenta Maurice Bernarta, s kterým se dohodl na spolupráci. Za přispění již zmiňovaného Christina napsal scénář a s celkem malým rozpočtem začal natáčet sci-fi BUNKER PALACE HOTEL. Děj filmu nás zavede do fiktivního totalitního státu zmítaného občanskou válkou. Vládnoucí vrstva se přesune do podzemního krytu, kde zavládne dekadentní běsnění. Ve filmu se objevili populární herci jako Jean-Louis Trintignant nebo Carole Bouquet, a film tak před svým uvedením v roce 1989 budil značnou pozornost. Kritika jej přijala shovívavě, přičemž pochvalu sklidila především výtvarná stránka filmu. Bilala to neodradilo a v roce 1995 se pustil do natáčení nového filmu s názvem TYKHO MOON. Opět se jednalo o sci-fi z totlitního státu, ve které jsme mohli najít mnoho paralel na „Jarmark nesmrtelných.“ Kritika film nepřijala dobře a stejně tak propadl u diváků, i když je pravdou, že v některých kruzích či zemích slavil snímek úspěchy. Je sporné, do jaké míry Bilala ovlivnil neúspěch posledního filmu, ale zanedlouho se opět v plné síle vrhl na tvorbu komiksů.

V roce 2001 koupila velká francouzská filmová společnost Téléma práva na první dva díly trilogie Nikopol. Režie se nakonec ujal sám Bilal a v roce 2004 spatřila světlo světa adaptace „Jarmarku“ a „Volavky“ pod názvem IMMORTEL (AD VITAM) u nás uvedená pod anglickým názvem IMMORTAL. Film, kde se objevují živí i počítačem vytvoření herci přinesl rozporuplné reakce jak kritiky, tak veřejnosti, od naprostého zatracování až po oslavování. Nechme se překvapit, jak bude Enkiho filmová kariéra po dalším sporném úspěchu pokračovat. Pro úplnost ještě dodejme, že Enki Bilal jednou vystavoval své kresby i v Praze. Stalo se tak na jaře 1991 ve Francouzském institutu a k vidění byl kromě účasti autora a jeho manželky také film BUNKER PALACE HOTEL.