Jaroslav Malina Pořadí knih

První zevrubné pojednání v naší literatuře o ochráncích vína, vinic a vinařů (svatí Remigius, Vincenc, Amandus, Gotthard, Jan Nepomucký, Urban, Jan Křtitel, Vavřinec, Bartoloměj, Ludmila, Václav, Martin, Jan Evangelista); je "osvěženo" básněmi, historickými obrazy a plastikami a originálními díly významných českých malířů a sochařů vytvořenými pro tuto knihu.

Kniha vycházející z nejnovějších archeologických, historických a enologických výzkumů a poznatků ukazuje, že víno prostupuje dějinami lidstva, že jde o nadčasový biologický a kulturní fenomén, který vždy a všude vymezoval a podněcoval lidské chování a prožívání, podněcoval ducha apomáhal člověku nahlédnout sebe sama s jiskrnou jasnozřivostí. Její interdisciplinární koncepce umožňuje prostřednictvím vědy, krásné literatury a výtvarných děl vstoupit "za zrcadlo" každodennosti a imaginativně "plout" na vlnách vína historickým časem a geografickým prostorem. Při jejím čtení nelze si neotevřít láhev kvalitního vína a konstatovat společně s britským filozofem Rogerem Scrutonem výstižné a nadčasové: "Piju, tedy jsem" A možná si i postesknout: Oč krásnější, chytřejší, svůdnější byla by osobnost Afrodítina, kdyby se místo z mořské pěny zrodila z kapky pěkného vína...

V hříčce s fiktivním unikátním archeologickým nálezem, tedy fíkovými listy, které rytíři předávali svým dámám k přikrytí ohanbí předtím, než se vzdálili na dlouhou cestu, nás profesor Malina seznamuje se vzkazy na těchto listech. „Autory dochovaných nápisů“ psaných verši rozmarnými, hanbatými,... číst celé

Dvanáct tenisových hvězd (Berdych, Djoković, Federer, Kodeš, Krejčíková, Kvitová, Lendl, Lenglenová, Nadal, Navrátilová, Štěpánek, Tilden) je představeno v poetických profilech, resumé jejich kariéry a ve výstižných uměleckých ztvárněních, která se leckomu mohou jevit jako uhrančivé karikatury. Portréty jsou aplikovány na rakety, které byly voleny podle afinity tenistů k příslušným značkám, volba hornin soklíků, v nichž jsou rakety upevněny, odráží herní a osobnostní projev tenistů. Dílko se tak dokládá maximu amerického tenisty Williama Tildena: „Tenis je zároveň umění a věda.“ Text je český a anglický.

Kniha Nekorektní epigramy korektní doby (1) zkoumá prostřednictvím epigramů možnosti kognitivní poezie, jejímž je průkopníkem, při popisu dnešního politického a veřejného života, přičemž se nevyhýbá žádnému sebecitlivějšímu tématu včetně Evropské unie nebo zběsilosti nového typu radikalismu útočícího na samotné základy rozumu a smysluplné komunikace. Za svůj vzor právem označil Jaroslav Malina geniálního a dodnes nepřekonaného politického glosátora Karla Havlíčka Borovského, v některých ohledech však Malinovy epigramy připomínají rovněž ostře satirické verše Josefa Svatopluka Machara z druhé poloviny dvacátých let dvacátého století. Zatímco první ze zmíněných autorů zkřížil svůj meč s tradicionalismem a anachronickou byrokracií habsburské monarchie, druhý si po rozchodu s Tomášem Garriguem Masarykem vzal na mušku slabiny demokratické Československé republiky. Jaroslav Malina tvoří v „pozdní době“ západní civilizace, kdy se zdá, že se naplňují temné prorocké vize o „zániku Západu“ Oswalda Spenglera. Vizionářský historik osmnáctého století Giambattista Vico uvedl, že nejlepším prostředkem pro zachycení povahy společnosti, která ztratila víru v rozum, jazyk a budoucnost, je ironie. A právě tato rétorická figura příznačně prostupuje Malinovy „nekorektní epigramy“. Americký literární kritik Harold Bloom napsal, že pouze největší umělci světových dějin, William Shakespeare, Honoré de Balzac nebo Charles Dickens, dokázali ve svých dílech vytvořit prakticky paralelní vesmír, který nicméně působí věrohodně. Jaroslav Malina v řadě svých básnických sbírek pravděpodobně nestvořil alternativní svět, ale velmi autenticky a pronikavě popisuje a kriticky komentuje ten náš, což je jeho nezpochybnitelným přínosem současné české literatuře.

Tenisová raketa jako námět pro výtvarné umělce a zároveň inspirace pro básnickou tvorbu. Nevšední výtvarné objekty, jejichž součástí je toto sportovní náčiní, doplnil autor básnickým doprovodem a vysvětlivkami.

Tvorba sochaře Zdeňka Macháčka (1925–2020) představuje originální přínos současné výtvarné kultuře. Dokladem toho je třicátý svazek Edice Osobnosti Nadace Universitas nazvaný ZDENĚK MACHÁČEK (1925 – potenciální ?), který je věnován celostnímu hodnocení umělcova díla, ale se zaměřením především na poslední patnáctiletí jeho invenční tvorby. Toto nejnovější období zdobí zejména velké cykly Kruh prstenu, Automobilismus, Makarónské hlavy, Caputologie, Zvěrokruh, Tenisologie, Paměť stromu, Duše stromu nebo Lepidoptera. Svazek ukazuje, že umělec se může stát světovým, aniž by žil a tvořil v Paříži, Londýně nebo v Praze.