Bohumil Ždichynec Pořadí knih

Čas mezi narozením a smrtí je součástí bytostné eupnoe, zdravého okysličení těla. Naplňuje živáčky lidičky magickou realitou prožívaného snu. Inspiruje k tvořivému životu „tady a teď“. Neurčitost budoucnosti umožňuje stávat se jejím počátkem. Rodíme se s žízní po životě. „K základním motivům a určujícím fenoménůmtéto prózy patří například: Probuzení z klinické smrti. Prožitek změněného vědomí. Nevyléčitelné onemocnění a cesta k společnému harakiri. Víra jako vzduch, bez něhož člověk nemůže žít. Cesta časem v tajemném vesmíru. Zásahy do lidského genomu. Mementum mori lidstva. Svět ptačích migrantů. Setkávání času s prostorem. Možná existence sil, které naplňují smysl žití. Člověk může být realistou a vnímat svět reálně a žít reálně, znamená to ovšem, že je schopen věřit a uvěřit v zázrak harmonie, která je sama o sobě jedinečným a tudíž i nadějeplným a smysluplným živoucím organismem,“ připomíná v doslovu literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. Čtivá kniha k zamyšlení, která potěší vnímavého čtenáře.

Život tryská za životem počátkem i koncem, každý kolaps je o naději. Loterie genů v pozemském osudí přebývá v symbióze vědy a umění, na vlásku víry v pravdu visí dějiny. Rukou houslisty mraky se rozpouští, noty objaly svět líbeznou melodií. Smyčce hrají samy, tóny živými těly. Změní sen lásky v akord věčnosti? Po přečtenícelé knihy čtenář může sám v sobě nalézt odpověď. Literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. o knize napsal: „Ve Stradivárkách z vinylu zkušený literát umně rozvíjí a především rozmyslně zvažuje celou řadu motivů a situací, s nimiž se soustavně, nejméně posledních sedmero let, setkáváme v jeho tvůrčím úsilí a jež můžeme pokládat za bytostný duchovní znak jeho filosofie básnického slova a uměleckého poselství. Zjevně zde ústy básníkovými k tápající civilizaci monologicky i dialogicky promlouvá novodobý vědec, lékař, znalec lidských duší. V souzvuku a v souladu s tím je koneckonců vskutku přesvědčivě k uvěření, že dokonce i titulní stradivárky z vinylu byly, jsou a budou napořád a nadále čarovnými stradivárkami.“

Nedávný civilizační šok, který formou pandemie postihl svět, ukázal znovu, jak je člověk zranitelný. Bylo to varování shůry? Rytmus civilizace zastavil svá soukolí, aby si lidstvo uvědomilo, že není pánem světa. Nynější vratká nejistota je patrná vzhledem k rozevírajícím se nůžkám mezi technickou a sociální inteligencí. Jsme účastníky hektičnosti žití, myšlenkového chaosu, sílící povrchnosti, klesající odolnosti vůči životním zátěžím. Proč ale odpovědnost a kritická situace jedny mobilizují, nutí je vydat ze sebe to nejlepší, a druhé naopak demoralizují, drtí, deformují nebo je činí apatickými? Autor rozebírá současnou krizi vnitřního světa člověka z pohledu nepolitika, spisovatele, lékaře a přírodovědce. Psáno srozumitelným jazykem a určeno pro všechny vnímavé čtenáře.

Každý má oči, aby viděl, a srdce, aby žil, ale měl by srdcem i vidět a nežít jen z toho, co oči vidí, jelikož často vidí jen to, co si člověk vidět přeje. Lidská existence se prolíná s dantovskou vizí pekla, očistce i ráje. Digicivilizace zavádí druh Homo sapiens do metavesmíru rozšířené virtuální reality, jejíž se máme stát součástí. Kam až to bude v nové civilizaci ještě člověk a odkud už to bude někdo jiný? V tmavomodré noci s růžovými brýlemi v partituře snu Archimedes ze Syrakus, filosof, fyzik a matematik co objevil páku, věřil v počátečním nadšení, že by mohl na jejím principu vyzdvihnout svět, jenže nemohl nalézt bod, o který by mohl páku opřít. Šel zamyšlen za vnitřním hlasem, ale chybělo mu něco, co by bylo schopno nést samo sebe a nebylo neseno ničím. Množinou hledaného bodu bylo myšlení, protože chceš-li pochopit vědomí, potřebuješ ideu, působící uvnitř ega. Nalézt svůj klid v neklidném světě. Grafickou podobu knihy vytvořil doc. ak. mal. Michal Slejška a ilustrační kresby jsou dílem ak. mal. Dimitrije Kadrnožky.

Životní funkce člověka mají příliš mnoho proměnných, než aby bylo možno předpovědět jeho budoucí chování. Toho se týká třináctero nevšedních a někdy až bizarních životních příběhů. Známe celek, vnímáme ale stín detailu, jsme správně přítomni ve svém těle každou vteřinou, co jich v našem životě je? Co všechno nevíme o lásce v člověku a člověka k člověku? Život má v sobě nepokoj, touhu a rytmus, jenž nepřestává naléhat v zázračném médiu času zvláštní radostí i smutkem zvonící hrany. Čtivá kniha k zamyšlení, která potěší vnímavé čtenáře.

Spisovatelka, básnířka a novinářka Olga Nytrová spojila své síly s lékařem, filosofem, spisovatelem a básníkem Bohumilem Ždichyncem, aby dali dohromady pozoruhodnou knížku, která se pokouší pro moderního člověka rozklíčovat řadu problémů, jež přináší současná doba překotného technologického a společenského rozvoje a zároveň naznačit, jak je možno tato ryze moderní a postmoderní témata vnímat v kontextu s pojmy tradičními, například s historií, mytologií a vírou. „Jsme bytosti tázající se, to je naší podstatou,“ připomíná na přebalu za celé lidské pokolení O. Nytrová. Dodejme, že jak otázky, tak i odpovědi na ně jsou zásluhou obou autorů v této knize velmi, velmi poctivé. Jdou až na dřeň – a právě proto jsou inspirativní. Dobrý dojem z přemýšlivé a přitom vtipně napsané publikace, proložené trefnými citáty autorit, dovršují osobité ilustrace mladé výtvarnice Terezy Haspeklové.