Petr Žantovský Pořadí knih

Před čtyřmi lety vyšla kniha Petra Žantovského Svět včerejška, dneška a ... složená z komentovaných dokumentů vztahujících se k nacismu obecně. Bylo to tehdy ku připomenutí 75. výročí porážky této perverzní ideologie a brutální politiky v roce 1945. Svět se bohužel nevydal po rozumnějších cestách, situace se spíše přiostřuje, a proto vznikla nová publikace Svět zítřka? 15. března 1939, před 85 lety, naši zemi přepadli nacisté a následujících šest let ji okupovali pod lživým názvem Protektorát. Někteří dnešní politikové se vrací k někdejší nacistické rétorice a Protektorát nazývají autonomií. Neuvědomují si ve své nevzdělanosti, že první, kdo tuto formulaci vypustil, byl jistý Adolf Hitler. To je jeden z důvodů, proč vznikla tato kniha. Název Svět zítřka? je přesné vyjádření obavy z knihy předchozí, a jejího ještě dramatičtěji se naplňujícího scénáře. Jen jako malý výraz naděje je za názvem otazník. Jestli oprávněně, ukáže čas, možná bohužel již blízký.

Cvokhauz, hezky česky řečeno blázinec, je v obvyklém významu léčebna pro jedince s psychickým postižením a není na něm pranic veselého či k posměchu vedoucího. Žantovského Cvokhauz je však metafora, postihující naši slovutnou přítomnost, plnou absurdních předpisů z Evropské unie, kampaní rozmanitých nátlakových "neziskových" organizací, snahy o…

Kontroverzní publicista Petr Žantovský před časem rozčeřil společenskou a mediální hladinu svou knihou Zprávy ze cvokhauzu. Od té doby se ovšem ve světě i doma událo spousta nových věcí! Věcí, které si přímo říkaly o Žantovského břitký úsudek Jeho nové fejetony proto opět srší trefnými a vtipnými postřehy i sarkasmy – a najdete v nich nové duchaplné analýzy všeho, co se kolem nás děje. A je v neposlední řadě i užitečným manuálem, který umožňuje konzumentům médií rozpoznat, kdy se s nimi média pokoušejí manipulovat. „Tuhle knihu si přečtěte, a třeba i na přeskáčku,“ dodává autor doslovu v této knize, populární spisovatel Martin Nezval.

Petr Žantovský patří k nejkontroverznějším - a proto nejčtenějším - publicistům současnosti. Čtenáře přitahuje zejména odvahou, se kterou pojmenovává a rozkrývá současná tabu. Žantovského knižní interview (například s prezidenty Václavem Klausem a Milošem Zemanem, s expremiérem Mirkem Topolánkem či třeba s režisérem Otakarem Vávrou a výtvarníkem Milanem Knížákem) zaujaly, jeho zasvěcené společenskokritické publikace i články (například v Literárních novinách a Parlamentních listech) skoro vždy rozbouřily hladinu veřejného mínění. Žantovský píše i poezii a povídky. Kniha Zprávy ze cvokhausu shrnuje Žantovského fejetony, které zrcadlí dění v české kotlině očima originálního nezávislého pozorovatele. Kniha je doplněna hned dvěma předmluvami (či přímluvami). Jejich autory jsou Vlastimil Vondruška a Benjamin Kuras.

Důvodem vzniku této knihy bylo nejen aktuální tříčtvrtěstoleté výročí konce druhé války a porážky německého nacismu, ale především řada úkazů a událostí kolem nás, které jako by zkoušely naznačovat, že se může historie ne snad opakovat, ale inspirovat. Fakta o podivných jednáních různých orgánů Evropské unie, páté koloně mezi našimi novináři zejména v tzv. mainstreamu, nátlakových akcích neziskových organizací, mesaliancích někdejších post-nacistických, dnes sudeto-reminiscenčních sdružení s významnými postavami české politické scény se určitě nedají přikrýt konspirační teorii….

Básnická sbírka známého publicisty, spisovatele a básníka. Nakladatelství Kmen vydalo sbírku Petra Žantovského Never More. Jan Šulc v doslovu ke knize píše: Při četbě veršů Petra Žantovského v jeho nové sbírce Never More může čtenář hned napoprvé vnímat čtyři základní rysy jeho poezie. Prvním je rytmičnost a pročištěná zpěvnost veršů, svědčící o důvěrném vztahu k poezii zpívané, jež byla v mládí určující zkušeností pro autorovu (i mou) čtenářskou generaci. Druhým nepřehlédnutelným rysem je celková nálada, kterou v nás verše vyvolávají. Nálada údivu a sevření srdce nad míjením času, atmosféra nostalgie, místy smutku a stesku – ze smrti blízkých, ze životních ran, z bolesti. Třetí rys – Žantovský je – stejně jako četní básníci generací předchozích i současných – spjat s literaturou a širší kulturní tradicí, již si osvojuje, a ona mu pak pomáhá vyrovnávat se se současným světem, často zraňujícím a bolestným. Čtvrtým rysem Žantovského poezie je zájem o veřejný, společenský rozměr lidského života, viděný v historické perspektivě.

Kniha je kritickým pohledem na politicky šířené zprávy v médiích a nepravd v tradičních sdělovacích prostředcích.

Dva autoři s naprosto odlišnými životními zkušenostmi a politickými orientacemi se setkávají na stránkách této knihy formou dopisů, které odhalují vrstvy jejich paměti. Na jedné straně je zkušená literátka z elitní pražské rodiny, aktivní účastnice politického a intelektuálního dění 50. a 60. let, která se po roce 1989 vrátila do „týmu vítězů“. Proti ní stojí novinář, mladší o půldruhé generace, pocházející z malého města, bez vazeb na dobové elity, který v 80. letech působil v samizdatových aktivitách a později se stal viditelným představitelem nastupující generace. Po roce 1989 se ocitl v odlišném názorovém táboře než jeho „dopisová“ partnerka. Přesto skrze konverzaci a vyprávění dospívají k podobným hodnotám. Klíčové pro intelektuála z doby „konce dějin“ jsou otevřenost, pravdivost, lidská poctivost a odpovědnost za slova a činy. Důležitá je také schopnost vnímat argumenty druhých a zpochybňovat dogmata. Dopisový duel obou autorů je osobitým obrazem pestrosti života ve 20. století a krátce po něm, odrážející nejen jejich vzájemné vztahy, ale i vztah k čtenářům a plynoucímu času.