Lubomír Štrougal, muž, který byl přes třicet let jedním z nejmocnějších představitelů minulého režimu a současně hlavní postava tzv. reformního křídla, konečně promluvil.
V rámci přípravy televizního dokumentu o Gustávu Husákovi otevřel ve svých vzpomínkách Lubomír Štrougal nejednu Pandořinu skříňku. Jeden z mála, který se mohl „chlubit“ Husákovým osobním přátelstvím, poskytl nejen pravdivý obraz o osobnosti normalizačního vládce, ale v druhém plánu prozradil také mnohé, co desítky let zůstávalo skryto ve stranických archívech
Názory bývalého předsedy vlády zaznamenal publicista dr. Zdeněk Jirků a doplnil je pěticí vzpomínkových zastavení, v nichž se k politickému, ale především hospodářskému dění za „Štrougalovy éry“ vyjadřují členové „jeho vlády“ L. Gerle, F. Langer, V. Ehrenberger, M. Toman, ale i představitel nepolitické sféry – F. Čuba, předseda proslulého Agrokombinátu Slušovice. Jejich rekapitulace úspěchů i neúspěchů plasticky dokresluje obraz společenského a ekonomického vývoje Československa v době, kdy byl jeho premiérem dr. Lubomír Štrougal.
Vzpomínky a úvahy dlouholetého vysokého funkcionáře Komunistické strany Československa a předsedy československé vlády přinášejí osobní svědectví, která v současné politické literatuře chybí. Historik si může ověřit svá zkoumání, pamětník připomíná vlastní život s jeho světlými i temnými stránkami, a mladý zájemce o historii objevuje pohled přímého účastníka událostí, jež čas pomalu přikrývá.
Nejdůležitější je, že autor se rozhodl veřejně popsat svůj dlouhý politický život, své postoje a názory v komplikovaných podmínkách poválečného Československa, aniž by se skrýval za anonymní stranické dokumenty. Tímto způsobem se veřejně hlásí ke své odpovědnosti za vlastní kroky a rozhodnutí.
Paměti politiků obvykle nejsou vědeckými dokumenty, neboť osobní sympatie, hořkost, hrdost a obavy z dezinterpretací je provázejí. Text Lubomíra Štrougala však v našich podmínkách supluje chybějící vědecky zpracované monografie předních představitelů Československa po roce 1948, i když autor takovou ambici neměl. Chtěl přispět k diskuzi o moderních dějinách této země a jejich souvislostech.
Dokázal zaujmout i čtenáře „neodborníka“, neboť nabízí přímý pohled na život a události doby, kterou miliony lidí stále dobře pamatují.
