"Plným právem se nazval Petr Bezruč "věštcem svého lidu", "bard prvý z Beskyd, co promluvil. V tom spočívá síla a velikost básníka. Vyjádřit to, co statisícové cítí, co se s nimi rodilo, co s nimi rostlo. Konec devatenáctého století znamenal u nás velký rozmach kapitalistické výroby. S ní zároveň rostlo vykořisťování. Rostla poroba sociální a národnostní. Proti panské tyranii "rostl lidu hněv". Tisícové hledali slova, jak jej vyjádřit. Bezruč to slovo vyrknul. Masy je přijaly. Slovo se stalo tělem, zapalovalo, měnilo se v čin. Ano, Petře Bezruči, zpíval jste dobře. Nezpíval jste nadarmo. Národ vám porozuměl." (Antonín Zápotocký)
