Václav Daněk Knihy

Čas a smrt, věčné téma, v básníkově podání označované vyšetřovateli za literární liturgii, jako i verše oberiutsky rozpustilé jsou obsahem druhého svazku Vveděnského díla. Vybráno z různých ruských originálů včetně rukopisů.

Kniha obsahuje výbor z básnické tvorby známého českého překladatele, jehož doménou jsou výtečné překlady ruských autorů. Autor dosud vydal čtyři básnické sbírky, jejichž ukázky tvoří jádro této antologie. Do výboru jsou zařazeny verše dosud nepublikované, pocházející z básníkových rukopisů. Základními útvary, které podává až s virtuózní precizností, jsou sonety a gazely, jež v tomto výboru najdeme v hojném počtu.

Básnická sbírka Ozvěny z dubového stolu je velmi pečlivě uspořádaný svazek tematicky různorodých básní. I zde Daněk osvědčuje vzácný smysl pro formální vytříbenost verše, až muzikální zvukomalebnost, ale také hravost. V tematicky pestrém souboru se pohybuje od poezie milostné po občansky aktuálně glosující, přitom právě v tomto těžkém žánru jaksi samozřejmě a suverénně noblesně. I když autor překročil devadesátku, jeho pohled na svět je přirozený, jasný, svěží. Kompaktní skladbu uzavírá oddílem patnácti bilančních sonetů. Jde tedy o básníkovo vyznání učiněné se vzácným nadhledem, pokorou a v neposlední řadě smyslem pro velmi jemný, (sebe)ironický humor.

Básník, překladatel ruské a ukrajinské poezie a dlouholetý rozhlasový redaktor v Československém a později Českém rozhlase se ohlíží za svými pestrými životními osudy, s vřelou fascinací hovoří o „hvězdném“ pražském studiu a kolezích mimo jiné o Josefu Bezdíčkovi, Přemyslu Pražském, Miloslavu Jarešovi a Jiřím Horčičkovi. O spisovatelích Miroslavu Florianovi, Josefu Hiršalovi, Bohumile Grögerové, Jiřině Haukové, Emanuelu Fryntovi a dalších, kteří se stali kmenovými autory cyklických rozhlasových relací Současné zahraniční poezie, Klasické poezie a Schůzek s literaturou. Do českého prostředí uvedl v překladech například díla Alexandra Bloka, Osipa Mandelštama a Josifa Brodského. Je autorem básnických sbírek Jak jsme lili zvon, Svět jsou dva, Dům sonetů a Balady a svízelky. Publikace vznikla na základě autorova vyprávění v rozhlasovém cyklu Osudy na stanici Český rozhlas 3 - Vltava.

Verše formálně vycházejí z poetiky orientálních gazelů a starofrancouzských rond; autor se v nich zamýšlí nad historií, současností i budoucností.

Třetí český výbor z básnické tvorby vychází ze sbírek Tajemství (1983) a Sad (1987), vytvořených v malebném staroruském městečku nad Okou Tarusa, kam autorka chodila hledat klid a inspiraci.

Subtilní sbírka aforisticky vyhrocených veršů, vydávaná ve spolupráci s Českým PEN klubem k neuvěřitelným osmdesátinám básníka a překladatele Václava Daňka (9. 7. 1929). Přináší výběr z literárních drobností, jak vznikaly na okraj událostí v letech 1974-2009. Autor se v nich pokouší sblížit malé klasické formy evropské (včetně staroitalských ritornelů a madrigalů) s prastarými japonskými formami (jako jsou haiku či tanka), které si v dobách mediální žvanivosti uchovávají magickou přitažlivost.

Výbor z básnické tvorby ruského básníka a esejisty, nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1987, obsahuje verše z pěti sbírek vyšlých v letech 1970-1987 v USA a časopisecky publikované básně mapující Brodského tvorbu do začátku 90. let.

Dvanáctá sbírka veršů českého básníka a překladetele je nejen bilančním rozjímáním nad životem, ale i úvahou o naději a okouzlení, jež dokáže oslovit člověka i v pozdním věku.

Václav Daněk (1929) je příslušníkem básnické generace, jejíž „dětství bylo poznamenáno zkušenostmi války a nacistické okupace a kteří vstoupili do let své dospělosti v letech neblahých drastických zvratů, předznamenaných únorem 1948,“ jak píše v doslovu k Baladám a svízelkám Rudolf Matys. A protože jedním z hlavních významových zřídel Daňkových veršů je paměť, jsou verše a jejich směřování v Daňkově sedmé básnické sbírce významově předurčeny právě reflexí válečných vzpomínek, generačních zápasů i naivit, portrétů řady básnických přátel a holdů láskám, ať již skutečným či literárním. Václav Daněk je vedle svých dosavadních sbírek Jak jsme lili zvon /1978/, Svět jsou dva /1982/, Dům sonetů /1983/, Gazely a kola /1990/, výboru Sestup z hory /1999/, knihy-veršovaných receptů Čarovary /2000/ a Z hnoje snů tobě /2006/ především významný překladatel a kulturní organizátor (Umělecká beseda, PEN-klub). Překládání znamená pokoru i kázeň, a tak v jeho poezii shledáváme i dnes nebývalou formální virtuozitu (věnce sonetů aj.). Organizační duch pak znamená především energii a nezištné přátelství. Obé najdeme ve vrchovaté míře i v předkládané knížce.

Pro mnohé čtenáře Václava Daňka, autora dnes už úctyhodného díla povýtce expresivní a milostné lyriky, budou tahle jeho veskrze satirická Žihadýlka určitým překvapením. Ve svém básnickém světě se autor sice nikdy neuzavíral, ale občanské postoje s obavami o ztrátu paměti a znovu nabyté svobody dosud ve společenskokritických textech nevyjadřoval v tak širokém spektru až proklamačně. Pod taktovkou vůdců zas už zpívá nenávist, do ideí cpe se všivák, bezpráví je na postupu a básníci mlčí, stěžuje si autor a zároveň označuje otupělou lhostejnost jako spolupachatele všeho zla. Žihadýlka jeho satirických básní, především zde dominantních epigramů, zasahující spoustu oblastí a sfér současného člověčího konání včetně života intimního, se před komickými přestřelky leckdy jen úsměvně stahují, ale klasicky odporné terče jakéhokoli nešvaru bodají bez milosti.

Texty veršem psané. Drobná kniha poezie. Edice Sepie, svazek 3.

Čarovary Vaclava Daňka od novoroční čočky přes žebráckou chlebovku na konci půstu, přes velikonoční nádivku a životabudič, přes gregoriánský guláš a vepřové kremrole, přes václavský tlačenkový salát až k té silvestrovské popůlnoční zelňačce. V úvodu knihy je pozdrav adresovaný Th. Münzovi, slovenskému inspirátorovi této knížky. (neprodejná prémie)... celý text

Kniha je rozdělená na dvě části, jedna část humorná a druhá část písňová s noty.

První české vydání veršů ruského básníka, překladatele a kritika, které osobitým způsobem zpodobují dramata lidského nitra (Tiché písně, Truhlička trojlístků, Verše z pozůstalosti). Předmluvu "Don Quijote ruského symbolismu" napsal Jiří Honzík.

Sbírka je rozdělena do tří různorodých částí – Texty epigramatické, Básně a Básnické skladby. Čtenáři tak mohou podlehnout kouzlu avantgardních kaligramů, lyrickému útvaru haiku nebo břitké ironii. Výrazně expresivní, formálně virtuózní lyrika Václava Daňka se opírá o filozofii osudovosti, milostné motivy a občanské postoje.

Výbor z básní předního maďarského autora. Doslov napsal Evžen Gál.

Sbírka veršů, v nichž se odráží autorovo mládí i současnost, vztah k milované ženě i k rodné zemi. V závěru sbírky se autor pokouší o tzv. královský sonet, který je po formální stránce dokonale zvládnut. 2 sonety z této sbírky zhudebnil Miloslav Ducháč

Knížka veršů se zabývá vnitřním mikrosvětem básníka, především pak milostnou problematikou.

Šest portrétů maďarských lyriků poválečné generace Doslov Béla Pomogáts

Výběr známých, většinou epických básní plných humoru: o zloduchu Hromburanovi, o krokodýlu, o maličkém nebojsovi Birbidonovi.

Výbor z veršů předního současného představitele maďarské poezie, laureáta Kossuthovy ceny, jehož tvorba míří k nadčasovým a nadprostorovým metafyzickým principům a je zároveň nesena pocitem odpovědnosti za společenskou funkci poezie.

Veselé verše a vyprávění o dětech a zvířátkách, pro čtenáře od 6 let.

Písňové světy Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého -- Setkání s Bulatem Okudžavou -- Portrét Vladimíra Vysockého

Sbírka veršů jednoho z nejpřekládanějších sovětských básníků, zahrnující vedle stejnojmenného cyklu veršů z poslední doby i výbor z veršů z autorovy tvorby dosavadní. Verše, které se inspirují pohledem do srdce starověkého reka apohledem do kulturní historie vůbec a které se takto poučené a uschopněně zamýšlejí nad ohrožeností současného světa a nad potřebou jeho polidštění - baila.net

Výbor z veršů předního mongolského básníka, představujícího lyrický, veskrze harmonický typ se sklonem k ódickým písním na krásu života, na oslavu lásky, země, přírody a člověka v ní. Obsahuje i známou, do mnoha jazyků přeloženou báseň Gobi, moderní básnický útvar s příznačnými motivy a postupy lidové poezie a zároveň snový projekt socialistického básníka o proměně měst faty morgany v novodobá města. Kniha vychází k 50. výročí založení Mongolské lidové republiky.

Antologie představuje básníky ruského symbolismu. (I. F. Anněnskij, K. D. Balmont, J. K. Baltrušaitis, A. Bělyj, A. A. Blok, V. J. Brjusov, Z. N. Gippiusová, S. M. Goroděckij, V. I. Ivanov, M. A. Kuzmin, D. S. Merežkovskij, F. Sologub, V. S. Solovjov, M. A. Vološin) , kteří tvůrčím způsobem zasáhli do vývoje verše. Z ruských originálů vybral, uspořádal, obrazový materiál sestavil a úvodní studii Poezie ticha a bouře a medailónky autorů napsal Jiří Honzík.

Sbírka milostné poezie s vůní Orientu, napsaná krátce před básníkovou smrtí.

Kniha Příběh rodiny Kolbenů - Historie ČKD vznikla zásluhou neúnavného úsilí Ing. Jindřicha Kolbena, CSc., o to, aby po šedesáti letech, v průběhu kterých to nebylo možné, byl konečně souborně zdokumentován a oceněn obrovský přínos jeho dědečka, Ing. Dr. h. c. Emila Kolbena, pro českou elektrotechniku, český průmysl a celé české hospodářství.Jindřich Kolben, sám vynikající inženýr, shromáždil celou řadu autentických dokumentů, fotografií a vzpomínek současníků, které spolu s jeho vyprávěním o dědečkovi, dalších členech rodiny Kolbenů a o vlastních osudech, vytvářejí ucelený obraz o životě a díle Emila Kolbena a jeho rodiny. Bohatá řada fotografií pak ukazuje pěkné prostředí v rodině Kolbenů a dokonale dokumentuje neuvěřitelně rychlý rozkvět podniku založeného Emilem Kolbenem. Na pozadí všech faktů pak před námi vyrůstá obraz rozvoje jednoho ze dvou největších strojírenských podniků první poloviny dvacátého století v Československu - koncernu ČKD.

Výbor, pořízený ze dvou autorčiných posledních sbírek Verše a Svíčka, přináší básně a poémy, jež se vyznávají z lásky k velkým ruským básníkům a jež prolínají ruskou minulost s každodenní přítomností a starou kulturu s novodobým světem techniky.

Východiskem výboru z díla předního představitele dnešní sovětské poezie, patřícího k básnické generaci, kterou lidsky a umělecky formovala Velká vlastenecká válka, byl shrnující, autorem pořízený soubor Rovnodennost a část básní ze sbírky Dni. Verše smyslově plné a přitom nepopisné obraznosti evokují v písňově plynulém tónu zážitky z osudových válečných let čtyřicátých a zrcadlí i básníkův angažovaný postoj k dnešku.

Výbor z poezie A. Bloka zahrnuje osm kmenových básní z období 1905 až 1918: tři poémy (Noční fialka, Slavičí sad, Dvanáct), jeden básnický cyklus (Carmen) a čtyři stěžejní lyrické texty (Mítink, Tajemná, Nová Amerika, Skytové).

Výbor z milostné poezie obsahuje jednak básně z let 1898-1904, představující básníkovu proslavenou prvotinu Verše o Krásné dámě, a jednak básně z dalších dvou etap jeho vývoje od r. 1904 do r. 1916. Knížku uzavírá úryvek z revoluční poemy Dvanáct.

Antologie moderní ruské a sovětské poezie, doplněná dobovou grafikou. Základním kritériem tohoto výběru byla "snaha o rozšíření pohledu na ruskou poezii prvních desetiletí tohoto století, o zmapování hvězdného nebe ruské básnické moderny a počátků poezie sovětské". Z obsáhlého materiálu byly vybírány básně, "které se ... jevily nejcharakterističtější pro postižení tvůrčích individualit a různých poetik i pro postižení doby".

Kniha veršů mladého sovětského básníka, jenž svým vstupem do literatury r. 1960 vyvolal obecnou pozornost přímo revolučností svých básní. Sám soudí, že „verše mají podobnou vlastnost jako zvětšovací sklo, zesilují pocity posluchačů“ a že „opravdová poezie je vždycky revolucí“.

Básníci ruského akméismu. Z ruských originálů vybral, uspořádal, obrazový materiál sestavil a medailónky autorů napsal Jiří Honzík. Kniha představuje nejobsáhlejší přehled akméistické tvorby vydaný u nás. Akméismus jako básnická škola i za dobu své krátké existence výrazně ovlivnil mnohé ruské tvůrce vstupující do literatury v 10. a 20. letech 20. století. Četné ilustrace – Chagall, Anněnkov, plakáty, návrhy kostýmů, kresby, fotografie – dotvářejí obraz doby akméismu.

Sto let od vzniku Einsteinovy obecné teorie relativity evokuje nová básnická sbírka Václava Daňka. Stance pro Einsteina jsou autorovým rozhovorem s velkým myslitelem, směřují k němu a jeho myšlenkám, současně mají však velký zobecňující přesah – Daněk v nich vyslovuje vedle díků a obdivu i pochybnosti a úzkosti současného člověka. Sledujeme autorovu formální virtuozitu, hltáme verše, současně jsme však nuceni i ke ztišení a přemýšlení. Závěr knihy tvoří velmi působivý osobní Daňkův list Albertu Einsteinovi do zásvětí.

Výbor představuje u nás poprvě autora jako básníka a zpěváka vlastních písní. Lyriku, poznamenanou frontovými zážitky z druhé světové války a obrážející politický zápas světa a civilizační problematiku současnéhosovětskéhovelkoměsta, doplňují autobiografické črty a postřehy a dvě povídky.

Nová básnická sbírka známého básníka a překladatele shrnuje sedm věnců sonetů. Daněk zde potvrzuje svou pověst virtuóza básnické formy, jeho verše ovšem mají především výrazný ráz bilanční. S básníkem sestupujeme do jeho mládí v jižních Čechách, zachycujeme Prahu v jejích dramatických historických okamžicích, sledujeme básníka experimentujícího se sylabickým věncem a v posledním cyklu se s nadějí i obavou díváme do tušené budoucnosti. Knihu zasvěceným doslovem doprovodil Rudolf Matys.

Zatím poslední básnická sbírka Václava Daňka ohlašuje návrat k básníkově dominantní formě, k sonetu, a najdeme v ní i kaligramy. Zahrnuje pět oddílů - Barevné sonety, Imaginární sonety, Elementární sonety a Věnec sonetů (Láska). Vychází u příležitosti autorových 80. narozenin.

Václav Daněk v sobě spojuje dva póly nejlepší tradice české poezie: jednou polohou své tvorby exponuje mimořádnou vyspělost básnických technik a virtuozitu, což se projevuje ve zvládání bohatství formálních básnických útvarů a vynalézavostí slovesnou, druhou pak je poezie občanské reflexe. V posledních sbírkách, nejsilněji v Blížence noci navíc přistupuje téma soukromé, milostné "o tebe jsi můj strach", s nostalgií "ovdovělých očí" po ztraceném nejbližším člověku. Daňkův poslední rukopis má jakousi bilanční povahu, neboť zážitkové rozpětí je široké jako je život dlouhý, sahá od dětských zážitků, kdy "opilí ordnéři / třískají do dveří", až po Sen o štěstí, kde "uprostřed demolic / ještě si dýchám // buldozery už spí / šoféři flámujou". A nejde tu jenom o rozsah životní reflexe, zdaleka nejen vzpomínkový, leč i společensky aktuální, kdy v Třetí sestře vlády tmy rekapituluje prožité dějiny a končí s trpkostí, již přinesla dlouho očekávaná svoboda, ale bohužel "se z ní vyklubala ztráta paměti".