Richard Rohr Knihy

Pochopení naší zkušenosti a tradice Důvod k tomu být katolíkem je nakonec v tom, být světcem. Svatí, kteří šli před námi, vytyčili cestu. Ukázali, že to může jít a jak to může jít. Jejich životy nejsou k tomu, aby byly otrocky kopírovány, ale jsou nám dány jako inspirace pro budoucnost. Dávají nám vzory, podle kterých můžeme modelovat naše vlastní životy na cestě ke svatosti. A právě tak, jako se jeden svatý lišil od druhého, tak každý z nás může čekat, že se bude lišit od všech ostatních.

Cesta k pravé svobodě a uzdravení ze závislostí našeho života. Všichni jsme v nějakém smyslu a nějakým způsobem závislí. Když dokážeme rozpoznat svou závislost, přijmout svou slabost a odevzdat se Síle, která je větší než my, začneme přinášet uzdravení sobě i světu. V knize Dýchat pod vodou známý duchovní průvodce Richard Rohr ukazuje, že principy Ježíšovy radostné zvěsti jsou obsaženy ve Dvanácti krocích Anonymních alkoholiků – léčebného systému, který mnoha lidem na celém světě pomohl k uzdravení ze závislosti.

Kniha známého duchovního autora, františkána Richarda Rohra, nabízí zamyšlení pro každý den adventu. Vychází z liturgického čtení na daný den a dává čtenáři impulzy k tomu, aby dobu adventního očekávání strávil skutečnou vnitřní obnovou a posilou. Rohr se staví proti infantilizaci Vánoc a vybízí naopak k tomu, aby se staly opravdovými svátky křesťanské dospělosti. Dává podněty k objevení Boží lásky, velkorysosti, jeho touhy po lidské svobodě. V krátkých, ale moudrých promluvách nabízí na každý den adventu téma, které je možné celý den promýšlet. K tomu slouží i podněcující otázka v závěru, jež obrací pozornost na konkrétní život čtenáře.

Pouze když se spojí vnitřní a vnější autorita, teprve pak máme skutečnou duchovní moudrost. Až příliš dlouho jsme trvali pouze na vnější autoritě, bez učení se modlitbě, vnitřní cestě a zralé mysli. Výsledek pro svět a pro náboženství byl zničující... Nabízím tyto úvahy, aby se znovu sjednotilo to, co nikdy nemělo být rozděleno; Písmo svaté a křesťanská spiritualita.

První polovina lidského života je dobou budování identity, dosahování výsledků, výkonu. S postupujícím věkem se však před člověkem otevírá nová cesta – cesta, jež zahrnuje omyly, ztráty, bezmoc, utrpení, všechno to, co nás vytrhuje z našeho dřívějšího pohodlí. Tato nová fáze vyžaduje změnu pohledu na sebe sama, v němž se odvážíme dát větší průchod samotnému životu. Tento „pád“ – který ale ve skutečnosti míří vzhůru – je odkazem světových náboženství, jemuž se lidé nejvíce vzpírají a který je v rozporu s běžným míněním. Což platí také – a zejména – pro náboženství křesťanské. Františkánský duchovní exercitátor a zakladatel Centra pro akci a kontemplaci ve své knize umožňuje pochopit zdánlivý paradox, jak se naše prohry a neúspěchy mohou stát podkladem pro další duchovní růst. Opírá se přitom o starobylé mýty, hrdinské příběhy, velké myslitele a posvátné náboženské texty, které ukazují, že jedině ten, kdo padl, „dotkl se dna“, je schopen porozumět tomu, co znamená stoupat „vzhůru“. Z anglického originálu přeložila Julie Žemlová.

Všimli jste si, že František z Assisi, na rozdíl od svatých učitelů církve, na obrazech většinou nedrží knihu? Že nedrží kostel ani řeholi jako třeba Basil nebo Benedikt? Obvykle je vyobrazen nadšený, tančící, ve vytržení, se zvířaty, s rukama zvednutýma k nebesům. Jeho osvobozené tělo – blízké všemu a všem – je samo o sobě jeho hlavním atributem. Všiml jsem si, že na spoustě obrazů Františkovi chybí svatozář, což u svatých není obvyklé. Zdá se, že je tak zřetelně proměněn, že ani nepotřebujeme ujištění o tom, že je svatý. Velcí světci jsou odvážní i kreativní; říkají ano, ale i, nejsou dualisty, kteří žijí v zajetí malého světa buď, anebo. Výjimkou je u nich pouze láska a odvaha, ve kterých skutečně žijí podle přístupu všechno, nebo nic.

Za ta desetiletí, kdy je celosvětově uznávaným duchovním učitelem, pomohl Richard Rohr milionům lidí uvědomit si, o co jde v otázkách víry a spirituality. Dosud nikdy však nepsal na téma, které je v křesťanství nejstálejší a nejčastější: na téma Ježíše. Kdo byl Ježíš, ví většina z nás. Ale kdo byl Kristus? Jedná se jen o Ježíšovo příjmení? Naše chápání, píše Rohr, bylo až příliš často omezeno kulturou, náboženským hašteřením a sklonem lidí stavět se do centra. Rohr čerpá z Písma, historie a duchovní praxe a předkládá transformativní pohled na Ježíše Krista jako na zpodobnění Božího trvalého, stále se odvíjejícího konání ve světě. „Bůh miluje věci skrze to, že se jimi stává,“ píše. Ježíšův život byl míněn jako vyhlášení, že člověk není od Boha nikdy oddělen – pokud si sám oddělení od něho nezvolí. Když znovu objevíme tuto základní pravdu, ve víře už nepůjde tolik o dokazování, že Ježíš byl Bůh, jako spíše o to, učit se rozpoznávat Stvořitelovu přítomnost ve všem kolem nás a v každém člověku, s nímž se setkáme.

Meditace na každý den Kniha obsahuje krátké úvahy a meditace ke každému dni liturgického roku. Najdeme tu texty na dobu adventní, vánoční, postní, velikonoční a všechny dny liturgického mezidobí.

Autor dovede oslovit a zaujmout muže po celém světě svými pronikavými úvahami o křesťanském zrání mužů uprostřed společnosti, která se žene za hodnotami, jež člověka nemohou naplnit, uspokojit, připravit na chvíle krizí a zkoušek. Jedná se o rozsáhle přepracovanou knihu Cesta divokého muže, která u nás vyšla před 5 lety a oslovila široký okruh mužů v jejich hledání mužské identity a spirituality. Rohrovo dílo zraje jako dobré víno a tato kniha přináší řadu nových hlubokých podnětů (zvláště v nově zařazených kapitolách) všem, kdo jsou na cestě.

Americký kněz, františkán německého původu, Richard Rohr (1945) je jedním z nejznámějších představitelů duchovní obnovy v USA. Je zakladatelem komunity Nový Jeruzalém a vedoucím Centra pro akci a kontemplaci v Albuquerque v Novém Mexiku. Je autorem řady knih o mužské spiritualitě, iniciaci a kontemplativní modlitbě. V knize nazvané Všechno má své místo nám autor, s hlubokou znalostí křesťanské spirituality i mystiky východních náboženství, otevírá cestu kontemplativní modlitby, která nás může vést k poznání vlastního nitra. "Jsme skálopevně přesvědčeni o tom, čemu věříme, i když se tak často mýlíme." "Odmítáme svoji slabost a přeceňujeme svoji sílu. Děláme to všichni. Má to smysl. Proč dělat to, v čem jsme slabí, zvláště v první polovině života, kdy vítězit je tak důležité."