František Kožík (16. května 1909 Uherský Brod – 5. dubna 1997 Praha) byl moravský spisovatel a esperantista, autor historických a biografických románů (Deburau, Camões, Cervantes, Sade, Komenský, Janáček, Mánes, Vojan, Tyl, Čermák, Braunerová, Těsnohlídek) aj. Jako textař písní a herec používal pseudonym Jiří Žalman.
Tyto pohádky mi, drahé děti, vypravoval jeden vánoční zvonek. Je už starý, oprýskaný, trochu chroptí a občas úplně ztrácí hlas. Ale když už se na posledních zbytcích jeho stříbra odrazí plaménky štědrovečerních svíček, vypadá vždycky jako nový, a když přivolává děti k stromku, zní jeho cinkot jako andělský zpěv. To proto, že je nejšťastnější, když se v dětských očích rozsvítí záře štěstí. A protože i já mám ten pohled nade všecko rád, myslím, že jsem vánočnímu zvonku dobře porozumněl a napsal jsem jeho pohádky tak, jak mi je vyprávěl: s láskou a pro vaši radost.
Hlavní postava je česko-francouzský herec Jean Gaspard Deburau (po matce českého původu), umělec, který se snaží proslavit ve Francii, ale zprvu se mu nedaří. Pokouší se i o sebevraždu, ale zachrání ho prostitutka a dva „příslušníci spodiny“. Pomůže mu ale trojice obdivovatelů divadla zvyšších vrstev a stane se úspěšným. Rozpadá se mu ale manželství, protože kvůli kariéře zanedbává rodinu. Když si ale najde nový vztah, začne ho trápit těžké plicní onemocnění. Na svém posledním představení je již zcela vyčerpán a krátce nato umírá. Oplakává ho celá Paříž.
Dne 24. března 1913 se na Zlatém návrší odehrála tragédie. Ale příklad Bohumila Hanče a Václava Vrbaty, příklad jejich statečnosti a přátelství, které neustoupilo ani před smrtí, patří nám všem.
Zatímco první část knihy umělecky zachycuje legendární a strhující příběh dvou statečných mužů, přátel Bohumila Hanče a Václava Vrbaty, jejichž osud je neodmyslitelně spjat s počátky našeho lyžování, tak druhá polovina knihy nabízí množství informací a materiálů souvisejících nejen s počátky lyžování u nás.
Moře, země, lidé . . . to je hlavní motto Kožíkovy půvabné, svěží knížky o Bretani.Bretaň je jeho velká láska, poznal ji již v roce 1936 a od té doby se tam neustále vracel, je okouzlen její přírodou, historií, lidmi. Své citové zaujetí chce sdělit českému čtenáři, chce být jeho společníkem na pouti touhle zajímavou zemičkou, společníkem velmi kultivovaným a zasvěceným. Není města, které by dokonale neznal, a i když se nejraději vrací k tématům jemu samému nejbližším - literatuře, architektuře, umění, historii - přináší opravdu všestranný obraz, který upoutá svým sugestivním líčením. Nespoléhá jen při tom na vlastní pohled, ale cituje i svědectví jiných: spisovatelů, básníků, malířů, historiků různých dob i různých národností, čímž obraz ještě získává na hloubce a šíři. Je skutečným mistrem slova, dovede střídat tóny a nálady, od lyrického popisu přírody přejde přes barvité líčení pohnuté bretaňské minulosti, literární reminiscence, legendy, mýty až po současnost. Sympatická je právě ta lehkost, nenucenost jeho vyprávění, v němž se minulost mísí s přítomností, vzpomínky se skutečností. Volí formu krátkých kapitolek, volně na sebe navazujících, jen poslední je jakýmsi přehledným turistickým průvodcem po Bretani - pro ty, kdo by ji chtěli navštívit - a i ta je psána lehkým perem, a přestože je doslova nabita jmény a fakty, čtenáře určitě neunaví.
Říkali jí Pírinka, ačkoli se vlastně jmenovala Helenka Jarošová. Byla s rodiči daleko od domova, až na tropickém ostrově Jáva. Prožívala tu krásné dětství plné dobrodružství. Chodila do holandské školy a s kamarádem Arim vedla neohroženou družinu kluků, jejichž heslo znělo Obětavě a věrně. Jejich odvaha a statečnost byly ale brzy vystaveny zkoušce a hrozícímu nebezpečí.
Stecker Marcel ilustrace barevné celostránkové
František Kožík byl od samých počátků své tvorby okouzlen slavnými životy velkých jmen. Slávu si získal hned prvním svým biografickým románem "Největší z Pierotů", který publikoval v roce 1939. Následovaly životopisy Josefa Mánesa, lyžařů Hanče a Vrbaty, Komenského a Janáčka, stejně jako J.K.Tyla a dalších. V roce 1981 se pak František Kožík bravurně zhostil i tak velké látky, jakou je život a vláda otce vlasti. S citem sobě vlastním jemně vyportrétoval nejslavnějšího z českých panovníků.
