Vladimír Voděra Knihy

Autor se ve své knize zabývá vývojem letectva od září 1939 po svržení atomových bomb na Nagasaki a Hirošimu v srpnu roku 1945. Koláže z dobových autentických materiálů doplňuje a vysvětluje vždy v příslušných kapitolách nazvaných Strategie a taktika.

Publikace o postavení a roli evropských států, které za 2.světové války spolupracovaly s německou třetí říší - Itálie, Rumunska, Maďarska, Slovenska a dalších. Již před 2. světovou válkou, na jaře r. 1939, uzavřelo Německo s velikou slávou tzv. Ocelový pakt s Mussoliniho Itálií. Za války se na stranu třetí říše postupně a pod větším či menším nátlakem přidávaly další země: Slovensko Jozefa Tisa, Maďarsko Miklose Horthyho, Rumunsko diktátora Iona Antonesca, Bulharsko. Velmi složitá situace panovala v Němci a Italy podporovaném separatistickém Chorvatsku Ante Pavelice. Vojensky podpořilo německé válečné úsilí i oficiálně neutrální Španělsko, vcelku přirozeným německým spojencem se stává po finsko-ruské tzv. Zimní válce v r. 1939 i Finsko. Autor zaznamenává události 2. světové války a vztahy Berlín - satelity chronologicky, nikoli podle jednotlivých států. S nepříznivým vývojem na válečných frontách se samozřejmě mění i jejich postavení a ochota přisluhovat třetí říši. Autor sleduje osudy nejvýznamnějších pohlavárů vybraných zemí i po skončení války. Fotografie, seznam literatury.

Středomořské bojiště sice patří z celkového pohledu na 2. světovou válku k okrajovým oblastem, ale pro Velkou Británii, na rozdíl od Německa, mělo zásadní strategický význam. Winston Churchill i při plánování pozdějších spojeneckých operací výrazně prosazoval ve Středomoří úzké zájmy Velké Británie. Důležitou roli zde také chtěla hrát Mussoliniho Itálie, ale účinkování italské armády v řeckém i severoafrickém tažení působilo německému spojenci spíše problémy a komplikace. Autor po nezbytném úvodu a shrnutí vojensko-politické situace v Evropě v letech 1939 a 1940 přibližuje ve dvanácti kapitolách veškeré významné vojenské operace v této oblasti i politická rozhodnutí, která zásadně ovlivnila válku ve Středomoří od června r. 1940 (Itálie vyhlásila válku Francii a Velké Británii 10. června 1940) až do konce bojů na severu Afriky v květnu r. 1943.

Kniha přibližuje poměrně málo známé bojiště druhé světové války - oblast Středozemního moře. V časové ose 1000 dnů jsou v ní promítnuty veškeré důležité historické události, které se v této oblasti od června 1940 odehrály na moři, pevnině i ve vzduchu. O co menší důležitost přikládalo Středomoří nejvyšší německé velení, o to větší iniciativu zde projevovali Italové. Rozhodující úlohu v této "středomořské kampani" hrály válečné konvoje, které byly terčem útoků bojujících stran. To, že se mocnostem Osy nedařilo dopravit převážnou část konvojů k cíli, je nakonec přivedlo, i přes jejich bojové umění v poli, k porážce.