Ať už se krajní pravice – xenofobní či otevřeně antisemitská a rasistická – projevuje ve své populistické či fašizující variantě, představuje od Itálie po Ukrajinu, od Francie po Dánsko, od Rakouska po Belgii a od Nizozemska po Skandinávii (včetně všech postkomunistických zemí) trvalou danost evropského poválečného politického a sociálního života. K zachycení vývoje těchto ideových proudů i akčních skupin v tak dlouhém časovém úseku (od roku 1945) a na tak rozlehlém prostoru (celého kontinentu) je zapotřebí pohledu erudovaného historika a v tomto případě není povolanějšího odborníka nad Pierra Milzu, jehož úctyhodné historické šetření vrhá překvapivé světlo na naši nedávnou minulost a nutí nás k zamyšlení nad naší budoucností.
