Gusta Fučíková Knihy

Autobiografická próza vzniklá ve vězení na Pankráci, vynášená pomocí motáků. Kniha byla poprvé vydána na podzim roku 1945, a to s významnými vynechávkami, které si vyžádala KSČ; její ohlas se rychle šířil a následně začala být překládána do mnoha jazyků a vycházela pravidelně aždo roku 1990. Kompletní kritické vydání vyšlo teprve roku 1995 a faksimile rukopisu 2007. Její úspěch spočíval jak v tématu bezprostředního prožitku vězení a čekání na smrt, tak v kvalitě literárního zpracování.

Po smrti autora byly různě vybírány jeho dřívější články, některé z nich byly publikovány i knižně, jiné časopisecky a tahle kniha je zaměřená na odkaz pro další generace, aby člověk bojoval za lepší svět, a obětoval se pro něj.

Vyprávění o posledních letech Fučíkova života nás uvádí do dusné atmosféry okupovaného Československa. Fučíkova žena a spolupracovnice vzpomíná na pobyt v Chotiměři, kde se Fučík skrýval, na zrod studií o Boženě Němcové a Karlu Sabinovi a na Fučíkovo působení v ilegálním ÚV KSČ. Závěrečná část zachycuje jeho zatčení gestapem a pobyt ve vězení, kde také vznikla Reportáž psaná na oprátce.