Oldřich Šeda

Narodil se ve východočeské Dobrušce a po ukončení tamního gymnázia v letech 1952–1957 vystudoval na pražské Filozofické fakultě obor archivnictví a dějepis. Splnilo se mu jeho přání a již v roce ukončení studia byl přijat do služeb tehdejšího Státního archivu v Třeboni, kde působil až do svého nedobrovolného odchodu v roce 1974, zprvu jako vedoucí 1. oddělení, v letech 1960 – 1962 vedoucí archivu, pak od roku 1962 do roku 1970 jako vedoucí oddělení a zástupce ředitele archivu. Přes to, že napsal úctyhodný počet článků, studií – výběrovou bibliografii jeho prací přinesl Robert Sak v Jihočeském sborníku historickém roku 1993 – byl však především archivářem teoretikem i praktikem zajímajícím se o spisovou službu u organizací odevzdávajících písemnosti trvalé archivní hodnoty do archivu. Byl až pověstný svým přesným dodržováním základních pravidel pro pořádání archivního materiálu, což též vyžadoval od archivářů. Přesto, že jako vedoucí pracovník měl nemálo organizačních povinností, pořádací práce jednotlivých archivních fondů neřídil ze své kanceláře, ale tak říkajíc v terénu, v pořádacích místnostech se zajímal o způsob vytváření archivní pomůcky, nečekal až bude inventář či katalog vyhotoven. Díky modernímu a nevšednímu zpracovávání archivních fondů byl třeboňský archiv jeden z prvních archivů, kterému bylo povoleno vydávání inventářů a katalogů tiskem. Namátkou lze připomenout některé jím vyhotovené inventáře: Národohospodářský sbor jihočeský, Národní jednota pošumavská, z posledních let pak Pošumavské pivovary n. p. Protivín. Z metodických prací lze vzpomenout jeho obsáhlou studii Českobudějovická biskupská konzistoř, její kancelář a způsob spisové služby do roku 1945, Spisová služba, přejímání a zpracovávání archivního materiálu odborových orgánů v Jihočeském kraji. Úzce spolupracoval s okresními i podnikovými archivy v kraji.

Velmi důležitý byl jeho podíl na organizaci a vlastním uspořádání velké regionální archivní výstavy Hluboká 1960 – Podíl jižních Čech na tvorbě národního pokladu. Ve svém důrazu na odbornost a v odmítání nekvalifikovaných zásahů do práce archivu se dostal Mgr. Oldřich Šeda do rozporu s policejními metodami uplatňovanými tehdejší nadřízenou složkou archivu, archivním oddělením Krajské správy ministerstva vnitra v Českých Budějovicích. Nastalé střetnutí mělo svoji nadčasovost v tom, že o několik let později, roku 1966, skutečně došlo ke zrušení těchto oddělení. Nicméně Oldřich Šeda musel své místo vedoucího archivu opustit, na druhé straně však dostal od svého nástupce ve funkci dostatek prostoru pro odborné řízení archivu. Z té doby pochází řada jeho spisových a skartačních plánů, podílel se na soupisech archiválií, edicích faksimilií, působil v několika odborných komisích. Hojně publikoval v Jihočeském sborníku historickém, v jehož redakční radě zasedal. Měl rozhodující podíl na založení dodnes vycházejícího archivního sborníku Archivum Trebonense. V roce 1970 obdržel Čestné uznání za zásluhy o rozvoj a zvelebení města Třeboně. V důsledku rozhodnutí husákovské normalizační prověrkové komise ve Státním archivu v Třeboni musel Mgr. Oldřich Šeda roku 1970 opustit archiv a tak pro jednoho z nejlepších archivářů, které kdy v archivu pracovali, zůstalo místo pomocníka vařiče piva v třeboňském pivovaře. V letech 1979–2001 našel uplatnění v podnikovém archivu Jihočeských pivovarů v Českých Budějovicích, v němž vybudoval vzorové historicko-dokumentační centrum jihočeského pivovarnictví a postupně se stal vedoucím archivářem a referentem průmyslových práv. V roce 1990 byl rehabilitován, ale do třeboňského archivu, kde po listopadu 1989 ve vedení nedošlo ke změnám, se odmítl vrátit. Důležitost dobře vedeného podnikového archivu dokázal předložením nutných písemností v soudním sporu o ochranou značku „Budweiser“. V letech 1990 až 1993 byl členem výboru České archivní společnosti v Praze.