Josef Hajný Knihy

Vojensko-politické úvahy duchovního otce "machiavelismu", tj. politiky prováděné bez ohledu na použité prostředky v zájmu vyššího cíle. Svazek obsahuje tři knihy - Vladař. Úvahy o vladnutí a vojenství a Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia.

Vysoká zeď, takřka nekonečná, vysoké stromy za ní, košaté cizokrajné stromy, a za nimi prokmitávající vznešený dům, to je na dlouhá léta zahrada Finzi-Continiů pro hrdinu a vypravěče románu. Už jako dítě ho přitahuje rodina, kterou vídává o svátcích a v synagoze, tak odlišná od ostatních. Jejich aristokratická povýšenost, která dráždí jeho otce, jejich odmítání fašistického režimu i maloměstské společnosti chlapce naopak láká, cítí za laskavým odstupem, v samotě, do které se Continiovi stáhli, opravdovou zjemnělost, hlubokou vzdělanost, věrnost tradici i cosi podivně tragického. Především ho pak vábí Micól, napřed plavovlasé, veselé, chytré děvčátko, pak okouzlující, sebejistá studentka. Rasové zákony z roku 1938 přimějí náhle Finzi-Continiovy otevřít zahradu a tenisový kurt vyhoštěncům z ferrarského tenisového klubu. Giorgio konečně má příležitost sblížit se s Micól. Dlouze spolu bloudí po zahradě, svěřují se, Micól je velice přátelská, ba něžná, ale sotva si hrdina uvědomí svůj cit, Micól mu uniká a čím zoufaleji se ji snaží získat, tím víc ji ztrácí. Marná láska, zakletá zahrada, rodina vědomá svého zmaru a v jádře na něj pyšná jako na známku vyvolení, to vše ožívá v paměti vypravěče a s odstupem let: dětské a jinošské dojmy, city a myšlenky provází ustavičně jako temný kontrapunkt vědomí temné budoucnosti, která tak brzy měla všechno pohltit.

Výbor z drobných úvah a filozofických pojednání Giacoma Casanovy. Knížka není životopisem Giacoma Casanovy. Obsahuje jeho drobné práce z různých oblastí humanitních věd: filozofie, estetiky, teologie, etiky. Casanovu zajímaly i otázky morálky, které řeší prostřednictvím dialogu rozumu a určité osoby nebo dvou osob. Poznáváme tak i jinou tvář známého a proslaveného milovníka a svůdce žen. Tento výbor obsahuje i několik Casanových dopisů i dopisů různých lidí, adresovaných jemu.

Autor knihy vytváří výukové programy na brněnské hvězdárně. Ve své knize se zábavnou formou snaží dětem (ale možná i jejich rodičům) objasnit ty nejobyčejnější otázky: Proč Měsíc mění svůj tvar? Proč jsou hvězdy různě jasné? Jaká máme souvhězdí? Co je to meteor? Jak vypadá Saturn v dalekohledu? Proč ve dne nevidíme hvězdy?

Meziválečnou Itálii ovládl fašismus vedený Benitem Mussolinim a „černé košile“ uplatňovaly teror proti každému, kdo dal najevo i nepatrný odpor k pokoře a poslušnosti. Agresivní zahraniční politika a spojenectví s nacistickým Německem předznamenaly vstup země do války – sebezáchovnýpokus italských politických kruhů o změnu v červenci 1943 byl jen krátkou dobou nadějí a znovu nastolená moc fašismu se krutě mstila. V tomto nejchmurnějším období italské historie se pozvolna, nedůvěřivě a zprvu těžkopádně formují levicové síly, převážně mládež; jejich zrání v podmínkách ilegality, bez příkras i s humorem, podává Mario Tobino jako pronikavý pozorovatel a přesný analytik společensko- -psychických procesů, jako mistr literární charakteristiky a upřímný humanista.

Portrét Kryštofa Kolumba oproštěný od legend a mýtů. Kolumbus je tu vykreslen jako člověk hnaný touhou po poznání ale i po zlatě a majetku, titulech a poctách, jako samouk v námořní vědě, obdařený intuicí a praktickými znalostmi astrologie, jako muž nevšední vůle, která ho nutila znova a znova začínat.

Průřez historie nacismu a vliv Hitlera na toto dění.

Záznam o objevitelské výpravě Portugalce Magellana zaujme svou bezprostředností a plastičností a barvitostí líčení dobrodružné plavby a překvapí množstvím informací. Rodem Benátčan a maltézský rytíř Antonio Pigafetta, který se do Magellanovy posádky zapsal pod jménem Antonio Lombardo, nejen pečlivě a důsledně shromažďoval do svých zápisků každodenní události, ale popisoval i život posádek pěti lodí při hledání západní cesty k ostrovům koření, Molukám. Výsledkem je poutavý a poučný cestopis, z něhož lze poměrně přesně rekonstruovat trajektorii plavby a také se seznámit s povahami jednotlivců i s atmosférou společnosti první třetiny 16. století.

Kniha Jacquese Vergése Krvelačné bestie se stala ihned po svém prvním vydání v roce 1992 francouzským bestsellerem. Po jejím přeložení do mnoha světových jazyků i jednou z nejčastějších publikací ve světě, o čemž svědčilo její umístění na předních místech čtenářských anket a žebříčků úspešnosti. Forma literatury faktu, vycházející ze skutečných ověřených událostí je obohacena i částečným popisem historického prostředí, ve kterém se děj promítá a především pokusem o odhalení nitra člověka-zločince. Pokud čtenář očekává popis protagonistů, kteří od svého zrození jsou šílení nebo zrůdní, pak bude překvapen galerií portrétů lidí šarmantních, inteligentních a dokonce i ctilivých. Albert de Salvo, Ted Bundy nebo Peter Kürten nenapadají své oběti jako vzeklí psi, jednají promyšleně, hrají si nebo svádějí, aby mohli hru vygradovat až ke krvavému konci. Dílo nemá v úmyslu děsit čtenáře, chce jej přivést k zamyšlení. Hledá odpověď na otázku: Kde se bere v těchto osobnostech touha nebo nutnost své oběti týrat, mučit, škrtit, násilnit či jinak bestiálně vraždit, když na druhé straně jsou schopni naslouchat poezii či zpěvu ptáků, hrát na klavír, mít smysl pro krásu a žbožňovat své manželky a děti?