Josef Hajný Knihy

Vojensko-politické úvahy duchovního otce "machiavelismu", tj. politiky prováděné bez ohledu na použité prostředky v zájmu vyššího cíle. Svazek obsahuje tři knihy - Vladař. Úvahy o vladnutí a vojenství a Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia.

Historický cestopis z 16. století, doplněno reprodukcemi dobových dřevorytů v textu a mapek na rubové straně obálky.

Vysoká zeď, takřka nekonečná, vysoké stromy za ní, košaté cizokrajné stromy, a za nimi prokmitávající vznešený dům, to je na dlouhá léta zahrada Finzi-Continiů pro hrdinu a vypravěče románu. Už jako dítě ho přitahuje rodina, kterou vídává o svátcích a v synagoze, tak odlišná od ostatních. Jejich aristokratická povýšenost, která dráždí jeho otce, jejich odmítání fašistického režimu i maloměstské společnosti chlapce naopak láká, cítí za laskavým odstupem, v samotě, do které se Continiovi stáhli, opravdovou zjemnělost, hlubokou vzdělanost, věrnost tradici i cosi podivně tragického. Především ho pak vábí Micól, napřed plavovlasé, veselé, chytré děvčátko, pak okouzlující, sebejistá studentka. Rasové zákony z roku 1938 přimějí náhle Finzi-Continiovy otevřít zahradu a tenisový kurt vyhoštěncům z ferrarského tenisového klubu. Giorgio konečně má příležitost sblížit se s Micól. Dlouze spolu bloudí po zahradě, svěřují se, Micól je velice přátelská, ba něžná, ale sotva si hrdina uvědomí svůj cit, Micól mu uniká a čím zoufaleji se ji snaží získat, tím víc ji ztrácí. Marná láska, zakletá zahrada, rodina vědomá svého zmaru a v jádře na něj pyšná jako na známku vyvolení, to vše ožívá v paměti vypravěče a s odstupem let: dětské a jinošské dojmy, city a myšlenky provází ustavičně jako temný kontrapunkt vědomí temné budoucnosti, která tak brzy měla všechno pohltit.

Výbor z drobných úvah a filozofických pojednání Giacoma Casanovy. Knížka není životopisem Giacoma Casanovy. Obsahuje jeho drobné práce z různých oblastí humanitních věd: filozofie, estetiky, teologie, etiky. Casanovu zajímaly i otázky morálky, které řeší prostřednictvím dialogu rozumu a určité osoby nebo dvou osob. Poznáváme tak i jinou tvář známého a proslaveného milovníka a svůdce žen. Tento výbor obsahuje i několik Casanových dopisů i dopisů různých lidí, adresovaných jemu.

Autor knihy vytváří výukové programy na brněnské hvězdárně. Ve své knize se zábavnou formou snaží dětem (ale možná i jejich rodičům) objasnit ty nejobyčejnější otázky: Proč Měsíc mění svůj tvar? Proč jsou hvězdy různě jasné? Jaká máme souvhězdí? Co je to meteor? Jak vypadá Saturn v dalekohledu? Proč ve dne nevidíme hvězdy?

Meziválečnou Itálii ovládl fašismus vedený Benitem Mussolinim a „černé košile“ uplatňovaly teror proti každému, kdo dal najevo i nepatrný odpor k pokoře a poslušnosti. Agresivní zahraniční politika a spojenectví s nacistickým Německem předznamenaly vstup země do války – sebezáchovnýpokus italských politických kruhů o změnu v červenci 1943 byl jen krátkou dobou nadějí a znovu nastolená moc fašismu se krutě mstila. V tomto nejchmurnějším období italské historie se pozvolna, nedůvěřivě a zprvu těžkopádně formují levicové síly, převážně mládež; jejich zrání v podmínkách ilegality, bez příkras i s humorem, podává Mario Tobino jako pronikavý pozorovatel a přesný analytik společensko- -psychických procesů, jako mistr literární charakteristiky a upřímný humanista.

Portrét Kryštofa Kolumba oproštěný od legend a mýtů. Kolumbus je tu vykreslen jako člověk hnaný touhou po poznání ale i po zlatě a majetku, titulech a poctách, jako samouk v námořní vědě, obdařený intuicí a praktickými znalostmi astrologie, jako muž nevšední vůle, která ho nutila znova a znova začínat.

Autor se snaží vystopovat příčiny vzniku i postupného růstu nacismu v tak kulturní zemi, jakou bylo Německo.

Autor se ve svém díle zamýšlí nad tím, čím je člověk jako občan ve státě. Podle Machiavelliho řídí člověk své činy logickými a rozumovými kritérii, nikoli morálními. Klíčovou osobou ve státě je panovník, jehož ideálním cílem je chvályhodný cíl, přičemž způsob dosažení cíle může být jakýkoliv. Machiavelli se zaměřuje na vládu v knížectvích, která dělí na dědičná a nově dobytá. V dědičných státech je panovníkovi snazší vládnout, protože navazuje na tradice svých předků, což mu získává oblibu mezi lidmi. Smíšená knížectví čelí problémům, pokud mají rozdílnou kulturu či jazyk. Machiavelli navrhuje různé způsoby řešení, jako například přesídlení obyvatel. Panovník musí být prozíravý a buď zahrnout protivníky laskavostmi, nebo je zničit. Může se stát panovníkem i z vůle občanů, přičemž existují tři formy správy: knížectví, svoboda a anarchie. V krizových časech je lepší se utkat v otevřeném boji, pokud to okolnosti dovolí. Machiavelli také zvažuje roli osudu v lidském životě, přičemž tvrdí, že úspěch závisí z poloviny na osudu a z poloviny na lidské iniciativě. Úspěšný je ten, kdo se přizpůsobí podmínkám. Autor věnoval své dílo Lorenzovi Medicejskému.