Anna Zonová Pořadí knih

Zamýšlení nad tím, do jaké míry je člověk ovlivněn prostředím, do něhož se narodí,¬ a je-li schopen změnit své postavení pouze svou vlastní aktivitou. Ve Směřování života hrdinů se autorka snaží najít odpovědi na otázky, zda je člověk měřítkem všech věcí a zda je hybatelem všech událostí. Zatímco ve své předešlé knize Polárník, panovnice a prezident popsala a charakterizovala chování zástupců různých vrstev společnosti, nyní své postavy dovedla k cíli. Výsledek putování polárníka je problematický - k pólu osobně nedorazil, ale část jeho mužů tak učinila bez něj. Během cesty je konfrontován se vztahem k transcendentnu u svých blízkých druhů. Panovnice vládne a snaží se naplňovat očekávání svých poddaných, která se týkají nároků na etické chování mocných. Postava prezidenta zůstane rozkolísaná mezi stále více potlačovanou touhou po pravdivosti a žádostivosti moci.

Polárník, panovnice i prezident, tři ostrozrací vládci světů s vlastními pravidly, vlastní choreografií a vlastním jazykem, mají překvapivé průniky. Všichni šermují s mocí a zoufale je přitahuje tvořivost. Román Anny Zonové vybízí čtenáře k hledání odpovědí na otázky, do jaké míry je člověk ovlivněn prostředím, v němž se narodí¬ a zda je schopen změnit svoje společenské postavení pouze svojí vlastní aktivitou. Zachycením osobnostní mobility polárníka, panovnice a prezidenta v jejich sociálních vrstvách a přechodem mezi nimi autorka vykresluje lidské charaktery, které lze následně převézt i do obecné polohy. Panovnice představuje statickou konzervativní elitu, zdánlivě se nevyvíjí, ale ve skutečnosti její chování zahrnuje odpovědnost za druhé a soucit. Prezident je povýšenec, který pronikl s nižší společenské vrstvy o stupeň nahoru a míří ještě výše, do bohaté konzervativní vrstvy, do blízkosti panovnice. Směrem k ní se vyznačuje rychlým podbízivým pohybem, směrem k nižším vrstvám pod sebou je nepohyblivý a přezíravý. Polárník pochází z nemajetné vrstvy, je v neustálém nervózním pohybu. Hodnotově je nastaven podobně jako panovnice. Tři osoby s rozdílnou životní motivací a vytýčenými cíly, s odlišnou vůlí, s nestejnými pravidly, jež svazují jejich životy. Dokáží je žít podle svého, nebo zkameněli v zajetí vlastní falešné představivosti?

Černá komedie o touze po moci. Příběh vůdce, podmanivé drama, ironie, při které mrazí. V nehostinném lesním prostředí žijí odvážní muži. Jeden druhému stojí věrně po boku ve chvílích bojů i v období zdánlivého klidu zbraní. Nepochybují o důležitosti úkolů, jež před nimi stojí, a spolehlivě plní rozkazy svého vůdce. Překáží-li v cestě jejich cílům nerozhodnost a slabost velitele, nastává čas jej vystřídat. K vedení skupiny je nutné dosadit člověka schopnějšího a způsob, jakým bude výměna provedena, nemusí být zcela čistý. Tak začíná příběh partyzána, který dokázal dokončit „velký úkol“ a tím získat neomezenou moc nad nejmenovaným územím. Příběh nového vůdce jménem Lorenz. Po vítězstvích a oslavách čeká vladaře koloběh všedních dní a s ním nekonečné strádání. Politické hry totiž bojovníka nemohou uspokojovat. Situace je vážná. Nastal snad čas diktátora sesadit? Ve způsobu vyprávění tohoto podmanivého dramatu je patrná ironie, která bude čtenáře místy silně mrazit.

Po čtenářsky úspěšném románu Za trest a za odměnu vydává nakladatelství Torst nový román Anny Zonové. Kniha vypráví o muži, kterému se zdá, že si představuje, jak jede do práce a přitom prší. Necítí se nejlépe, protože ho opustila milenka, práce ho nebaví, přestává si rozumět se ženou a s dětmi. Je to kniha o křiku, o vytěsňování viny, o mlčení a organizované osamělosti. Zachycuje snahu lidí hovořit spolu, byť třeba jen zoufalým řvaním a ječením. Většinou jde o usilování neúspěšné, končící v gestech a zvucích neporozumění.

Rozsáhlý román Anny Zonové, autorky knihy povídek Červené botičky, je velkým historickým plátnem, v němž spisovatelka na osudu čtyř národně, sociálně i generačně rozdílných postav zobrazuje tragédii 20. století tak, jak se odehrála na pozadí moravských Sudet od 2. světové války až do současnosti. Vztahy česko-německé, osobní, erotické, sociální i rodinné líčí autorka s mistrovstvím, které z ní činí jednu z nejvýraznějších osobností současné české literatury. Všechna historická období, jež v knize sledujeme - 2. světová válka, odsun Němců, padesátá léta, normalizace i nástup kapitalismu na počátku 90. let -, zasahují do osudů lidí tragicky, vidíme bolest, utrpení, osobnosti vyvrácené ze svých kořenů, neustále zraňované i zraňující. Román Anny Zonové je velkou společenskou prózou o lidském osudu, dějinách a době, která je v současné české literatuře událostí zcela mimořádnou.

O autorčině povídkové prvotině Jiří Olič napsal: "Nemluví o rybičkách v tůni nebo o lánu řepky v obležení včel, ale o Sudetech. Německých, potom českých. Řeč je o lidech, kteří jsou kubisticky hranatí. Zonová je podává prózou, jejíž výraznost a přímočarost se kdysi nazývala expresivností a libovala si ve stručnosti na rozkazovací způsob: Jdi! Proč? Včera!" Sudety tvoří ovšem pouze kulisu k povídkám. Jejich vykořeněnost a syrovost má však svůj věrný odraz v autorčiných hledajících postavách, neboť je to kraj zalidněný vyhnanci a přivandrovalci. Názvy povídek: Muž, který mi přestal vonět; Haló, no tak haló; Zmražené kuře; Pop; Jednu pistáciovou…