Obloha nad zpustlým městem byla od východu slunce zbarvená do nachova a nikdo nevěděl proč. Nikdo z těch, kdo spolu s Las Vegas absolvovali onen neuvěřitelný skok do minulosti vzdálené sto dvacet milionů let, ještě nikdy takovouto oblohu nezažil. Ranní červánky, večerní krvavý soumrak, to ano, ale tahle rudá barva oblohy po celý den bylo přece jen cosi zvláštního, cosi, co nahánělo obavy a hrůzu. Mnozí z těch, kteří pracovali na polích, vzniklých rozoráním bývalých parků, to považovali za znamení, že brzy se jejich situace ještě více zhorší. Že pravěká příroda se proti lidem, kteří se tady ocitli, začne bránit ještě vehementněji… Naďa ráznými kroky zamířila ke dveřím a prudce je otevřela. Chodba za nimi byla prázdná. „Promiňte,“ řekla. „Myslela jsem, že ten kluk tam pořád ještě je. Cosi jsem zaslechla.“ „Nezačínej se strašidly!“ napomenul ji Littlecloud. Zavrtěla odmítavě hlavou. Posledními, kdo viděli Jaspera před jeho zmizením, byli Mainland a jeho průvodci, když za necelou půlhodinu nastupovali do helikoptéry. -- zdroj: www.legie.info --
