David M. Glantz Pořadí knih

Volume 3 contains the documentary evidence for the two volumes of narrative of Barbarossa Derailed.

Niniejsza praca analizuje sposób, w jaki Sowieci planowali i przeprowadzili cztery operacje ofensywne w okresie od grudnia 1942 do sierpnia 1943 roku. Pierwsze trzy z tych ofensyw, każda prowadzona siłami pojedynczego frontu pod nadzorem STAWKI (Naczelnego Dowództwa), odbyły się pod wpływem optymizmu po zwycięskim dla Sowietów okrążeniu wojsk niemieckich pod Stalingradem w listopadzie 1942 roku, podczas gdy Sowieci wciąż przyswajali sobie nauki wyniesione z owego zwycięstwa. Czwarta, zarazem największa, miała miejsce w sierpniu 1943, po nieudanej niemieckiej Operacji Cytadela w momencie, w którym sowieckie metody planowania, struktura wojsk a także zdolność efektywnego ich użycia uległy znaczącemu polepszeniu. Jedno zagadnienie wychodzi na pierwszy plan w okresie, jaki omawia praca: jak siły zbrojne państwa wykształcają sposób prowadzenia wojny podczas działań zbrojnych w sytuacji zagrożenia całkowitym zniszczeniem. Była to najtrudniejsza i najbardziej kosztowna nauka, jednak sowieckie siły zbrojne musiały ją przyswoić, jeśli w ogóle miały przetrwać. Idąc za tezą Clausewitza, że w przypadku braku osobistych doświadczeń wojennych najlepiej zgłębić wojnę przez zbadanie doświadczeń całej nacji, Sowieci uznają swoje doświadczenia z Wielkiej Wojny Ojczyźnianej za bogate repozytorium wiedzy i inspiracji, z którego współcześni teoretycy wojskowości i oficerowie zawodowi muszą korzystać. Pod względem skali, zakresu i intensywności żadna współczesna wojna nie równa się konfliktowi na Froncie Wschodnim. Był on areną, na której przez cztery lata armie dwóch nacji rozwijały, sprawdzały i eksperymentowały szeroki wachlarz rozwiązań strategicznych, operacyjnych i taktycznych, spośród których wiele jest podstawowych dla prowadzenia wojny niezależnie od zmieniających się czasów i rozwoju techniki. Obecnie, gdy Sowieci ponownie rozpatrują niuanse wojny konwencjonalnej jest szczególnie zasadne, że badają owe rozwiązania i rewidują ich aktualność w świetle ostatniego rozwoju technologii. Przez lata Sowieci badali owe doświadczenia z ogromną szczegółowością i krytycznym spojrzeniem uczonych wojskowych, zdeterminowani by kształcić korpus oficerski w kierunku jaśniejszego zrozumienia natury wojny w każdym z jej aspektów. To właśnie dydaktyczna natura owych działań skłoniła Sowietów do daleko posuniętej szczerości względem zarówno ich sukcesów, jak i porażek. Niniejsze badania dają spojrzenie na ową dziedzinę studiów w nadziei, że mieszkańcy Zachodu zainteresowani sprawami militarnymi uznają opracowanie dotyczące prowadzenia nowoczesnej wojny za wartościowe.

Focusing on a largely overlooked Soviet military operation during World War II, this study provides a fresh perspective on the conflict's complexities. It delves into the intricacies of Operation Don's Main Attack, shedding light on its significance and impact within the broader context of the war. The analysis aims to enrich the understanding of military strategies and historical narratives from this pivotal period in the twentieth century.

This volume and the series that provides its context, restores that which was lost and concealed to the historical record. Exploring newly-released Russian archival materials, it reveals the unbounded ambitions that shaped the Stavka's winter offensive and the full scope and scale of the Red Army's many offensive operations. For example, it reflects on recently-rediscovered Operation Mars, Marshal Zhukov's companion-piece to the more famous Operation Uranus at Stalingrad. It then reexamines the Red Army's dramatic offensive into the Donbas and Khar'kov region during February, clearly domonstrating that this offensive was indeed conducted by three rather than two Red Army fronts. Included are over one hundred operational maps that highlight key aspects of the offensives as well as many photographs of key historical figures.

Jedním z prvních větších sovětských měst ohrožených německým blitzkriegem byl Leningrad a pro Adolfa Hitlera byl jak symbolickým, tak i strategickým cílem. Zatímco se nesčetní spisovatelé podrobně zabývali samotným obleženým městem, D.Glantz poprvé poskytuje podrobnou vojenskou historii konfliktu, zuřícího za hranicemi města.

Neúspěšná sovětská invaze do Rumunska na jaře 1944 Amerického historika Davida M. Glantze již není třeba čtenáři představovat, neboť jeho knihy o sovětské armádě za druhé světové války jsou u nás velmi dobře známy. V tomto případě jde o úplnou novinku, která vyšla v USA letos o Vánocích, a český čtenář ji tak získá s půlroční prodlevou. Bojové akce na Ukrajině na jaře 1944 navíc u nás patří ke sledovaným, neboť se na nich podílela i československá zahraniční jednotka. Kniha ukazuje, jaké byly sovětské strategické záměry v končícím třetím roce Vlastenecké války a jak byly naplňovány historické ruské aspirace ohledně ovládnutí Balkánu a přístupu k volným mořím. Kniha poskytuje odpověď na skutečnost, jak se Sovětskému svazu podařilo využít tzv. osvobozenecké mise k ovládnutí států jihovýchodní a střední Evropy.

Válečné operace na severním úseku východní fronty, blokáda a osvobození Leningradu během 2. světové války Plukovník armády USA v záloze David M. Glantz, vojenský historik uznávaný doma i v Rusku, se celý život zabýval dějinami Rudé a Sovětské armády a studiem ruské a sovětské vojenské strategie. V knize Obléhání Leningradu nestranně a bez emocí chronologicky a podrobně líčí vojenské operace jedné z významných kapitol druhé světové války. Není vynecháno ani utrpení civilního obyvatalstva, ale autorovi jde především o seriózní vylíčení vojenských úspěchů i nezdarů obou stran a vyhýbá se jakýmkoli propagandistickým hodnocením, jejichž obětí se téma v minulosti stávalo.

Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945 Kniha poskytuje všeobecné informace, týkající se akcí sovětského pozemního vojska v Mandžusku a sovětských výsadkových sil na japonských ostrovech. Popisuje strategickou koncepci celého tažení, operační umění na úrovni front, armád, sborů a divizí, a taktiku na úrovni brigád, pluků a nižších jednotek. Rovněž podává množství významných informací, týkajících se počátečního plánování akcí, přeskupování sil a prostředků na Dálný východ a do Mongolska, a organizaci příprav na všech velitelských stupních. Je zde analyzována sovětská doktrína a operační struktura vojsk v roce 1945, upozorňuje se zde na taktické inovace a jsou zdůrazněny hlavní modifikace původní organizace, které vedly k sovětskému vítězství. Kniha obsahuje hodnocení efektivity těchto změn v taktice a organizaci a jejich význam pro další vývoj sovětského vojenského umění.

V této knize Glantz využívá donedávna přísně tajné studie sovětského Generálního štábu o bojových akcích v oblasti Charkova na jaře 1942 a poskytuje erudovaný komentář. Bojové akce u Charkova v květnu 1942 byly klíčovým střetem německo-sovětské války, kdy se rozhodovalo o dalším postupu sovětské armády. Ta se snažila využít oslabení německého protivníka a pokračovat v ofenzivních akcích ze zimy 1941/1942, zatímco německá armáda usilovala o strategickou iniciativu a plány na dosažení Volhy a Kavkazu. Přestože sovětská strana zahájila ofenzivu jako první, nedokázala dosáhnout plánovaných cílů a po německém protiútoku utrpěla porážku. Kniha, poprvé vydaná v devadesátých letech, byla redakčně doplněna o nejnovější informace, aby český čtenář získal komplexní pohled na dané téma. Redakční doplňky jsou uvedeny v poznámkovém aparátu a kvalitě fotografií byla věnována pozornost. Dílo umožňuje srovnání sovětské vojenské historiografie z počátku padesátých let s americkou historiografií devadesátých let. Čtenář má také možnost nahlédnout do překladů sovětských historických děl z let šedesátých a sedmdesátých, čímž se ukazuje, jak komunistická propaganda skrývala pravdu o historii druhé světové války před vlastním obyvatelstvem.