Pascale Robert Diard Pořadí knih (chronologicky)

Patnáctiletá Lisa je dívka velmi spontánní, veselá a kromě toho fyzicky nápadně vyspělá. Přitahuje pozornost kluků a říká se o ní ledacos. Pak se změní. Je skleslá, uzavřená, neustále se slzami na krajíčku. Dospělí okolo ní si dělají starosti. A naléhají na ni tak dlouho, až přizná: někdo ji znásilnil. Podezření skoro ihned padá na Marca. Nebudí důvěru, vystřídal mnoho žen, vyzkoušel i pár mužů a dost pije. Je obžalován a odsouzen k deseti letům vězení, z něhož na svou obhajobu rozesílá dopisy plné vykřičníků. Když dojde na odvolací řízení, je už Lisa plnoletá. Vstoupí do kanceláře advokátky Alice na malém městě a prohlásí: „Chci, aby mě zastupovala žena.“ A všechno začne nanovo. Ale jinak.

1977 verschwindet Agnès Le Roux, die Tochter einer wohlhabenden Familie an der Côte d’Azur in Frankreich. Bald geht man von einem Verbrechen aus, und der Anwalt der Familie, Maurice Agnelet, gerät in Verdacht, ihr etwas angetan zu haben. Er ist Agnès’ verheirateter Liebhaber, ein Verführer, der es meisterhaft versteht, Menschen für seine Zwecke zu benutzen. Guillaume Agnelet ist noch ein Kind, als ihm sein Vater einen Mord gesteht, für den es keine Beweise gibt. Fast dreißig Jahre lang schweigt der Sohn und verteidigt den Vater sogar vor Gericht. Bis er nicht mehr kann. Pascale Robert-Diard hält auf unheimlich fesselnde Weise fest, wie eine Familie vor den Augen der Öffentlichkeit an ihren Geheimnissen zerbricht. Eine wahre Geschichte.

Tignes a été noyé en 1952. Au nom de l'avenir de la France et de son développement industriel, on a rayé de la carte un village de cinq cents habitants. Jusqu'au bout, ces montagnards ont refusé de croire que le barrage qui se construisait au fond de leur vallée allait signer l'arrêt de mort de leur communauté. On les a pourtant expulsés de leur terre, on a exhumé leurs morts, on a dynamité leurs maisons et leur église. Les familles ont éclaté pour rejoindre la vallée de la Tarentaise, Paris ou la station de ski naissant du lac de Tignes. Une immense étendue d'eau recouvre désormais leur passé. Reste dans la mémoire de ce vieux Tignard le souvenir, intact, de son village de paysans, de cette existence rythmée par les traditions religieuses, de ces alpages où il menait paître les bêtes pendant les mois d'été, de ces longs hivers enneignés durant lesquels on écoutait, à la veillée, les anciens raconter la vie d'antant.