Autor nás provází životem George Winterbourna. Popisuje jeho narození, dospívání, život jeho rodičů i předválečné poměry v Anglii. Posledním mezníkem Georgova života je I. světová válka. Obálku s použitím barev. reprodukce obr. Bena Nicholsona a vazbu s kresbou téhož autora navrhl Milan Hegar.
Ve svém povídkovém souboru si anglický humorista tropí žerty z konvenční společnosti 19. století, především z tzv. smetánky. Každá z povídek je plná sarkasmu a kritiky, hlavně ale čtenáře pobaví svou pravdivostí.
Sirotek Pip je chudý jako kostelní myš a sní o bohatství a životě v lepší společnosti. Velké naděje do budoucna mu přinese jmění, které dostane od neznámého dobrodince. Pip odjede do Londýna, tam si užívá získané společenské postavení, je obklopen novými přáteli, konečně se smí ucházet o dívku svého srdce. Ale žádná růže není bez trní...
Obsahem knihy jsou rané Steinbeckovy povídky, v nichž se odvíjejí životní příběhy několika farmářských rodin. Spojuje je motiv osudu, zatíženého kletbou, která vnáší do díla zvláštní přídech tajemnosti.
V románě rozpadávajícím se na soubor samostatně koncipovaných novel je hlavní postavou poutník Melmoth, který má nadpřirozenou moc zjevovat se v nejrůznějších dobách a místech a za prodloužený život upsal svůj život peklu. Tato démonická postava stává se postupně svědkem lidského hrůzostrašna, a to jak vně, tak i uvnitř člověka, které odráží negace tehdejší dějinné epochy. Román není tedy jen výtvorem obraznosti, ale je i též dílem intelektu, a to intelektu vzdělaného četbou myslitelů a literárních klasiků. Doslov „Maturin a jeho poutník Melmoth“ napsal Jaroslav Hornát.
Ve slavném romantickém románu Záhady Udolfa vytvořila Ann Radcliffová (1764–1823), vynikající vypravěčka, kterou obdivovala a u níž se v mnohém inspirovala Jane Austenová, sestry Brontëovy, Edgar Allan Poe a mnoho dalších, napínavý dobrodružný příběh plný dramaticky vypjatých scén, překvapivých zvratů, úkladných intrik a tajemných záhad. Jeho mladá hrdinka Emilie prožila šťastné dětství, ale v další cestě životem zakouší jinou, o mnoho drsnější tvář světa a při své citlivosti čelí všem těžkým zkouškám za cenu mimořádného duševního vypětí. Emiliin příběh lemují záhadné komnaty, tajné chodby a ponurá nádvoří gotického hradu, k bydlení nově upravený zámek se starým opuštěným křídlem opředeným hrůznými historkami, klášter, jehož prostory podněcují i víru v nadpřirozená zjevení, loupežnická tvrz vyvolávající představy krutých násilností, úzké cesty vedoucí temnými lesy a divokými roklemi, rozbouřené přírodní živly – ale také líbezná údolí prosycená vůní tisíce květů, mořská zátoka se šuměním vod narážejících na pobřeží a ztišené večerní soumraky, v nichž se ozývá tajemná hudba nadpozemské krásy. Právem se Emilie zmocní pocit, jako by se na ni neštěstí hrnulo ze všech stran, a pod tlakem otřesů, kterým je vystavena na Udolfu, dostoupí její nervozita vrcholu: „To, co nyní prožívala, připadalo jí jako nějaký zlý sen či hrůzostrašný příběh, v jakých si někdy libovala nespoutaná fantazie básníků: přemýšlela-li o tom, co se už stalo, probouzelo to v ní samou lítost, snažila-li se předvídat, co bude, jímala ji hrůza.“
Poslední román anglického prozaika 18. století je dílo vyzrálé moudrosti, kterým autor zamýšlí „vyzdvihnout ctnost a pranýřovat některá nejkřiklavější zla“. Vlastní děj tvoří pásmo příhod z rodinného života slabošského kapitána Boothe a jeho obětavé ženy Amelie, jejichž manželská pohoda je neustále narušována Boothovou lehkověrností a finančními potížemi.
