Odolen Smékal
Odolen Smékal - (* 18. 8. 1928, Olomouc † 17. 6. 1998, Praha ) - lingvista a literární historik, indolog, překladatel a básník.
Syn učitele. Vystudoval reálné gymnázium v Kroměříži (maturita 1948) a hindštinu a španělštinu na FF UK (absolvoval 1952 diplomovou prací Rámánand Ságar: A člověk zemřel. Literární rozbor románu). Po dvouleté prezenční vojenské službě se na FF UK vrátil (1954) a věnoval se zde indologii, zprvu jako asistent, od 1957 jako odborný asistent (PhDr., CSc. 1957 prací Hindská vyprávěcí literatura lidová). 1990 se habilitoval prací Slovesné vazby v hindštině a byl jmenován docentem. Od 1991 byl lektorem češtiny na univerzitě v indickém Dillí. 1992 pak vstoupil do služeb ministerstva zahraničních věcí a 1993–1996 působil v Novém Dillí jako první velvyslanec České republiky s akreditací pro Indii, Nepál, Srí Lanku, Bangladéš a Maledivy. 1979 byl vyznamenán indickou vládou za zásluhy o rozvoj a propagaci hindštiny, jako velvyslanec obdržel vyznamenání od nepálského krále (1996) a získal čestný doktorát na univerzitě v Hardváru a Kángrí (oba 1996). Po návratu do Prahy se věnoval literární činnosti. Publikoval v časopise Nový Orient a v Indii hindsky v řadě předních literárních časopisů: Dharmjug,Amar udžálá, Gaganáňčal, Sáptahik Hindustán, Bhášá, Kádambarí, Rádžbhášá (vše Nové Dillí) aj. V indické televizi jednak recitoval v řadě literárních pořadů své verše, jednak pro ni připravil několik pořadů o České republice. V českém prostředí se Smékal prezentoval především ligvistickými pracemi věnovanými hindštině a studiemi o literatuře psané hindsky i v některých dalších asijských jazycích. Přispěl do skriptLiteratury jihovýchodní Asie a hindské problematice jsou věnovany také anglicky publikované literárněvědné studie A Contribution to the Study of the Hindi Village Novel (ve sborníku Acta Universitatis Carolinae, 1965), On the Question in Periodisation of Modern Hindi Literature (inDissertationes Orientales 4, 1965) a Notes on the Conception of Tradition in Hindi poetry (inLiteraturen Asiens und Africas, 1981). Z hindštiny Smékal rovněž překládal. Přiblížit Indii českému čtenáři se snažil i v knize Indické proměny. Významná část Smékalovy literární činnosti se realizovala přímo v hindštině a byla adresována indickým čtenářům. Z češtiny pro ně přeložil mj. výbor z poezie Jaroslava Seiferta a výbor pohádekKarla Jaromíra Erbena a Boženy Němcové. Především se však věnoval psaní básní přímo v jazyce hindí a s převážně indickou tematikou. Ve všech jeho sbírkách je patrná láska ke všemu, co je indické, a především k jazyku, který si jako básník dobrovolně zvolil. Smékal stojí mimo proudy v moderní hindské poezii, má svůj vlastní jazyk a styl a jako formu nejčastěji volí volný verš. Jeho reflexivní poezie však není pohledem návštěvníka, ale člověka, který Indii zná a vidí její světlé i stinné stránky, zachycuje ji v širokém rozpětí od slavných postav (Pániní, Buddha, Ašóka, Čánakja, Tilak a Gándhí) až po atmosféru dnešních dillíských uliček. Jeho verše jsou chvalozpěvem na indickou tradici, ale i záznamem současného života a jeho rozporů; v pozdější tvorbě se objevuje i inspirace středověkou náboženskou lyrikou a motiv věčné lásky. Indická kritika hodnotí Smékala jako prvního zahraničního hindského básníka, jehož jazyk „opravdu voní indickou zemí“ a který už nepůsobí dojmem cizince.