Isidora Sekulić byla významná srbská prozaička, romanopiscová, esejistka, dobrodružka, polyglotka a umělecká kritička. Její lyrické, meditativní, introspektivní a analytické texty se objevují na úsvitu srbské prózy. Sekulić se zabývá lidským údělem v jeho nové, zcela moderní citlivosti. Ve svém hlavním románu Píseň o maloměstském hřbitově píše proti obvyklému chronologickému vývoji událostí, když každá část knihy začíná na hřbitově a postupně se vrací k rušnému životu s jeho radostmi i tragédiemi. Postavy jako Gospa Nola představují první silné ženské postavy v srbské literatuře, detailně vykreslené v celé své odvaze, hrdosti a odhodlání.
Herbst 1913, eine junge Frau aus Serbien reist alleine durch Norwegen. Im Gepäck hat sie ihr Notizbüchlein, ihr Blick ist offen und unvoreingenommen für dieses »kalte Land im Norden«. Zutiefst beeindruckt von der übermächtigen Natur und von den uralten Sagen und Legenden, verfasst sie poetische Reisebeschreibungen, die Land und Menschen auf ungesehene Weise zeigen. Zuhause in Serbien muss sich die Schriftstellerin und frühe Feministin rabiaten Anfeindungen stellen.