Alois Adalbert Hoch

• 3. 8. 1888 Stará Dobev † 19. 9. 1978 Praha Syn učitele, maturoval poblíž rodiště na reálném gymnáziu v Písku v r. 1906. Po studiu na pražské a brněnské technice dosáhl titulu inženýra. V r. 1908 se ještě jako student oděný v čamaře účastnil pohřbu Sv. Čecha (fotografie ve Zlaté Praze). V r. 1909 se stal členem Federace českých anarchistů. Sblížil se s kladenskými dělníky a mosteckými horníky. Seznámil se s anarchistickou literaturou a začal publikovat v Zádruze, Mladém průkopníku, Kalendáři anarchistů, překládal zvláště z francouzské anarchistické literatury. Společně s S. K. Neumannem a jeho anarchokomunistickými skupinami se účastnil v r. 1921 zakládání KSČ. Stal se knihovníkem ministerstva veřejných prací (1920–41), dopravy (1941–45), techniky (1945–51) a nakonec stavebnictví (1951–55). Práce ve státních službách ho přiměla používat řady pseudonymů a značek (Junius, Le Haut, Dobevský, Kolovratský, ad, alad, js, Js, -us, aah, H. aj.), pod kterými se významně podílel na vzdělávacím a uvědomovacím programu KSČ.

Rozsáhlé použití pseudonymů v bohaté překladatelské i původní publicistice způsobilo, že podstatná část jeho tvorby s ním nebyla spojována, a zkreslovalo tak intelektuální význam jeho osobnosti v dějinách české kultury. Skrývalo také jeho vyhraněnou marxistickou filozofickou orientaci v pojetí dějin techniky i vědeckotechnické revoluce. H. byl mimořádně sečtělý a znalý několika jazyků. To mu umožnilo přístup k původní francouzské, německé, ruské, angloamerické beletrii i odborné literatuře, se kterou seznamoval čtenáře v Červnu, Proletkultu, Kmenu, Komunistické revui, Panoramě aj., a to v ukázkách, komentářích i samostatných článcích. Napsal řadu původních knih nejen z dějin techniky, ale i z českých a světových dějin. Historie technické revoluce od 70. let 18. století až po první generace počítačů 20. století a historie revolučních zápasů o společenské osvobození (od vzpoury Spartakovy přes husitství, Pařížskou komunu 1871 až po Říjnovou revoluci a SSSR), tento zřetel technický a sociální, navíc viděný ve složité dialektické provázanosti, charakterizoval celou šíři H. zájmu. I tam, kde se zabýval pouze revolucí technickou (Vynálezy, které změnily svět, Roboti na postupu), stál v pozadí jeho zájem o revoluci sociální, o osvobození těch, kteří s technikou pracují. S erudicí napsal Třídní boje v dějinách, na základě vlastního studia sestavil výbory O historickém materialismu (L. B. Boudin, G. V. Plechanov, K. Marx), K filosofii dějin (F. Engels), Marxismus (V. I. Lenin); i tyto práce provázejí jeho obrazy z dějin světové techniky. Jeho tvorbu vyznačoval zájem o konkrétní lidi s technikou v rukou, zároveň s kultivací techniky jejich myšlení, techniky platné nejen pro obory technické (spolu s B. Koutníkem napsal Techniku duševní práce). Étos Karla Čapka v zápase o zachování civilizace byl pozoruhodně specifikován v H. celoživotním díle. Ještě v r. 1957, v přednášce Co dala technika lidstvu, se jednoznačně vyslovil pro jedno lidstvo žijící v míru. Přijetím marxistického schématu (např. v knize Racionalizace a dělnictvo, 1927), podle něhož monopolní kapitalismus, omezen ziskem, brzdí technický rozvoj a jen socialistická společnost uvolňuje cestu pro tento rozvoj, byl H. poplatný dobové interpretaci marxismu, kterou nepřekročila ani generace přicházející po něm s filozofičtěji pojatou týmovou prací Civilizace na rozcestí. Za 2. světové války byla H. manželka vězněna v koncentračním táboře v Ravensbrücku. V té době a také po válce se věnoval reedicím svých nejčtenějších knih (Technika duševní práce vyšla v 5. rozš. vyd. 1949 jako Organizace duševní práce). Po vpádu sovětských vojsk do Československa v srpnu 1968 byl H. vyškrtnut z KSČ.