Domníva li se Margita, že nalezne v internátě mezi spolužačkami gymnázia skutečný domov, který ji její nelaskavá matka a nevlastný otec nedovedli vytvořit, distane sej i hlubokého zklamáni. Pokusí se žít sama na vlastní pěst a její mnohdy trpké zkušenosti ji nezlomí, naopak, díky jim dojde k poznáni, že si své místo na slunci musí získat vlastnými silami.
Hlavním hrdinou knihy je malý budapěšťský chlapec Mókuli, který ztratí na sklonku druhé světové války oba rodiče - nejdříve mu nacisté popraví otce, později i matku. Chlapec nemůže uvěřit, že už maminku nikdy neuvidí, a proto ji neustále hledá. Ve svých pěti letech si nedovede představit, že jeho maminka nežije. Mókuli bloudí ulicemi Budapešti, až do okamžiku, kdy zazní siréna, varující chodce před leteckým náletem. Dostává se do protileteckého krytu a tam si poprvé uvědomuje, že svou maminku nenajde, protože se jí stalo něco velmi zlého. Mókuli neví, že už je mrtvá, že ji zastřelili příslušníci Šípových křížů - maďarských fašistů. Od této chvíle má neustále na paměti matčina slova: "Dělej teď hloupoučkého, můj maličký." Tuto větu mu vštěpovala, než spolu opustili domov, než se začali skrývat. Nesměl prozradit svoje jméno, protože měli falešné doklady. Osiřelý Mókuli však nemá doklady vůbec žádné, a navíc "nezná své jméno". Postupně se ho ujímají, ale později zase opouštějí, různí lidé, kterým je malého chlapce líto, nebo je s ním spojí vlastní vypočítavý záměr.
Vzpomínky zlaté olympioničky a vítězky evropských a světových šampionátů v plavání v 50.-60. letech. Jde o mimořádně zdařilou práci, v níž autorka zachycuje nejen své sportovní výkony a svou pozdější trenérskou činnost, ale dává nám nahlédnout do běžného rytmu všedních dnů i do svého soukromého života.