Wilfrid Stinissen Knihy

Těm, kteří tvrdí, že Písmo toho o Marii příliš mnoho neříká, lze odpovědět, že právě s Marií Bible začíná i končí. Už na prvních stránkách hovoří o matce všech živých (srov. Gn 3,20) a v závěru líčí ženu přemáhající draka (srov. Zj 12,9). Ti, kteří vědí, že Nový zákon je zahrnut a ukryt ve Starém a Starý že se otvírá v Novém, si snadno všimnou, že Eva poukazuje na Marii a Adam na Krista a že v zaslíbení o vítězství nad hadem se ukrývá prorocké zaslíbení o Marii. A tak jako Bible začíná a končí „ženou“, podobně se Ježíšovo veřejné působení v Janově evangeliu odvíjí mezi dvěma popisy Marie, kterou on sám pokaždé nazývá „ženou“ (srov. Jan 2,4; 19,26). Zkrátka pro ty, kteří „mají uši k slyšení“ (Mk 4,23), je Maria v Božím slově všudypřítomná. (z úvodu autora)

„Je třeba mít na paměti, že nikdy beze zbytku nepochopíme, co to je křesťanská modlitba, protože pro nás, ostatně jako sám život, zůstane tajemstvím.“ Tato autorova slova však rozhodně neznamenají, že bychom se měli nechat od modlitby odradit. Naopak, chápejme je jako pobídku k tomu, abychom do tajemství modlitby stále více pronikali, aby se naše modlitba stávala opravdovější, vřelejší a my při ní skutečně „zajeli na hlubinu“. Malým příspěvkem k našemu modlitebnímu úsilí chce být i předkládaná kniha. Wilfrid Stinissen v ní formuluje řadu užitečných rad, které nám při tom mohou být nápomocny, a dává rovněž „návod“ na dvacet konkrétních meditací: na meditaci o kříži, meditaci na nedělní ráno, meditaci zaměřenou na vzývání Ježíšova jména apod. Připomíná, že máme účast na Božím životě a že v hlubinách své přirozenosti jsme světlem, neboť v samém středu naší bytosti přebývá Kristus. Při meditaci jde tudíž o to, abychom ve svém nitru vyhledávali setkání s ním, nechali se naplňovat jeho láskou a tu potom šířili dál. A jestliže věčný život znamená stále hlouběji se nořit do bezedné hlubiny Boží krásy a lásky, pak předchutí onoho blaženého noření se do Boha může někdy být v jistém smyslu také meditace. Proč se o ni tedy více nesnažit?

Hlavním tématem této knihy je poslušnost vůči Boží vůli. Autor se přitom zamýšlí nad cestami k dosažení naprostého odevzdání. Zvláštní pozornost je věnována potížím, které tento proces duchovního zrání doprovázejí. Text je obohacen o odkazy na mnoho autorů duchovní literatury /Jan od Kříže, Sv. Augustin/.

Autor této knihy je mužem modlitby, naslouchání a kontemplace. V šestadvaceti úvahách dává čtenáři impuls, aby se dal na cestu k témuž. Jde o duchovní četbu v pravém smyslu slova a vzhledem k tomu, že autor je karmelitán, lze vytušit jeho vlastní duchovní směřování.

Stručné, avšak velmi objevné pojednání oblíbeného autora na téma „jákobovského zápasu“, který čeká každého křesťana, pokud to se svou vírou myslí vážně. „Životem bojovníka žije člověk na zemi,“ vyznává Jób. Všichni to nějak zakoušíme. V nás i mimo nás působí cosi, co vybízí k boji. Většinou míváme pocit, že boj představuje odvrácenou stranu života, a proto je třeba se mu co nejvíc vyhýbat, abychom mohli prožít čas na zemi v klidu a míru. Existuje však také dobrý zápas, který je třeba podstoupit, chceme-li dosáhnout života v plnosti. Bránu k našemu vnitřnímu ráji střeží „míhající se plamenný meč“ (srov. Gn 3,24). Jedině ten, kdo se odváží podstoupit boj sám se sebou, s vlastním odvrácením od Boha, má šanci touto branou projít. (z úvodu autora)

Matka Boží ve svědectví Bible. Zamyšlení a meditace od švédského karmelitána nad mariánskými tématy mohou zaujmout i tím, že vznikala v prostředí protestantské země.

O duchovním vedení a pastoraci. Útlý svazeček slavného švédského mistra duchovního života a autora mnoha u nás známých knižních titulů se ve čtyřech kapitolách věnuje pastoraci duchovního vedení. Odpovídá tak na trvale rostoucí potřebu této služby církve. V první kapitole se zabývá osobností toho, kdo se věnuje službě doprovázení druhých na duchovní cestě. Druhá kapitola nabízí úvahy na téma vzájemného vztahu doprovázejícího a jeho svěřence. Ve třetí kapitole upozorňuje autor na skutečnost, že tento vztah je dialogem obou zúčastněných, především však dialogem každého z nich s Bohem. Závěrečnou kapitolu zaměřil tento karmelitán na schopnost či dar rozeznávání Boží vůle, bez nějž se žádná skutečná duchovní cesta neobejde. Jak je pro W. Stinissena typické, vyjadřuje se hutným a srozumitelným jazykem, který vede krátkou cestou k podstatě. Kniha je určena zejména těm, kdo už doprovázením slouží, ale i těm, které Pán chce k této službě povolat a připravit.

Zkoumáme-li svědectví o znění modliteb, jak je používali Otcové egyptské pouště, budeme dost překvapeni, že nalezneme všechny prvky Modlitby Ježíšovy. Úcta ke Jménu jasně vyplývá z tohoto úsloví: „Slyšíš-li mluvit o vznešeném způsobu života svatých Otců, zkus je následovat ve vzývání Jména Páně.“

Rozjímání na celý rok. "Knížka nabízí krátké čtení na každý den. Příslušná denní zamyšlení si můžete přečíst například před cestou do práce nebo večer před usnutím. Texty čerpají z mých kázání a přednášek z let 1969 až 1993. Jde o výbor, jejž upravila, nadpisy opatřila a doplnila moje dlouholetá spolupracovnice sestra karmelitka. Najdete tu 365 textů. Opatřili jsme je datem, některé jsou navíc obsahem určeny pro konkrétní den v roce." (z autorovy předmluvy)

Švédský autor popisuje modlitbu jako cestu. S odkazem na sv. Terezii z Avily a zvláště na sv. Jana od Kříže provádí čtenáře etapami růstu v modlitbě, přes "noc smyslů" a "noc ducha" až k modlitbě kontemplativní. Velmi srozumitelně a podrobně ukazuje krize růstu v modlitebním životě a jejich překonávání.