Miroslav Šedivý Knihy

Kniha se snaží přiblížit osobnost Muhammada Alího a jeho vliv na politický a hospodářský vývoj v Egyptě v 19. století. Zachycuje rovněž sociální změny, které přinesl historický vývoj po napoleonské invazi.

Sborník příspěvků z konference uskutečněné v Plzni ve dnech 23. a 24. dubna 2009.

Řecký boj o nezávislost. Oboustranná brutalita založená na náboženských rozdílech a bezpočet menších i větších střetnutí na souši i na moři byly charakteristickými projevy krvavé války mezi Řeky a Turky ve dvacátých letech 19. století - války, která vedla ke vzniku nezávislého řeckého státu. Provázely ji i další jevy, jako řecké mrhání zahraničními půjčkami či občanské války mezi samotnými Řeky. Negativní roli sehrála také jednostranná propaganda v západoevropské společnosti, vyplývající z neznalosti skutečné situace ve východním Středomoří, a vojenské i diplomatické vměšování evropských velmocí. Přestože od konce oné války uplynulo již 180 let, nepozbyla na svém historickém významu a aktuálnosti. Animozita mezi Řeky a Turky je stále živá a řecká společenskoekonomická realita dnešních dnů způsobená plýtváním se vine jako červená nit řeckými dějinami již od této války, která je významnou kapitolou moderních evropských dějin. Připomíná to antickou tragédii i absurdní drama zároveň.

Autoři monografie si vytýčili dva základní cíle. Především charakterizovat právní prostředí zkoumaného období a zároveň poukázat na skutečnost, že právě tato doba je jak obecnými, tak právními historiky zcela opomíjena, o čemž svědčí naprostý nedostatek odborné literatury, a to jak české, tak rakouské. Druhým cílem bylo ujistit odbornou, zejména právnickou veřejnost, že toto období z hlediska jeho významu pro další rozvoj státu a práva je spíše konzervační. Z hlediska formování státního mechanismu se jen dokončovaly reformy započaté většinou v osvícenském období. Z hlediska formování moderního právního systému do toho období sice spadá nesporně nejvýznamnější událost českých i rakouských právních dějin – vydání všeobecného občanského zákoníku v roce 1811 – je to však jen „tečka“ za více jak stoletým normotvorným procesem započatým na přelomu 17. a 18. století.

Navzdory zájmu české veřejnosti o vládu Marie Terezie je její poslední ozbrojený konflikt s Fridrichem II. Velikým o bavorské dědictví z let 1778–1779 dnes téměř neznámý. Příčin je vícero – válka netrvala ani rok, v jejím průběhu nebyla vybojována jediná velká bitva, o výsledku nerozhodli generálové na bojišti, nýbrž diplomaté u kulatého stolu, a vojáci se více než válčení věnovali shánění potravin, zejména brambor a švestek. Odtud také pramení přízvisko „bramborová válka“ či „válka o švestky“. Přesto si tento střet zaslouží, aby byl připomenut, a to nejen kvůli desítkám tisíc obětí, ale také s ohledem na skutečnost, že vojenské operace se odehrály téměř výhradně na území Čech, Moravy a Slezska. Cílem předkládané monografie je proto komplexní analýza této války v širším kontextu evropských i světových dějin.

Cílem monografie je analýza geneze německého nacionalismu a jeho vývoje do počátku roku 1848. Německý nacionalismus zde však není pouze objektem zájmu, ale také prostředkem k přehodnocení mnohdy černo-bílého výkladu událostí první poloviny 19. století, který je v českém prostředí stále hluboce zakořeněn a není již kompatibilní se závěry výzkumu zahraničních historiků.

The investigation into mid-19th century Germany reveals a society grappling with insecurity amid international turmoil. Diverse voices, regardless of origin or status, engaged in debates about national and global futures, seeking enhanced security and justice. This period saw the rise of nationalism, calls for military expansion, and the emergence of Realpolitik. Although short-lived, these developments had lasting negative effects, serving as a cautionary tale about the fragility of international order and the consequences of eroding trust in justice and peace.

Focusing on the transformative years leading up to 1848, the book explores how the actions of great powers destabilized the post-Napoleonic order, fostering mistrust and fear among Europeans. It highlights a shift in perspective among the educated classes regarding international politics, justice, and nation-building, particularly in Italy, where the quest for security prompted calls for political unity. This response, while aimed at ensuring peace, paradoxically undermined the collective desire for a harmonious international order, revealing the complex dynamics of the era.

Following the Congress of Vienna in 1815, the 'Congress System' became the primary instrument of diplomacy in Europe. So central was the Austrian Chancellor Metternich to the political-legal Congress System that the period has often been referred to as the 'Age of Metternich'.In this book, Miroslav Sediv� analyses Metternich's policy towards the pre-united Italian states from 1830 to 1848. With an emphasis on geopolitics and international law and drawing attention to the unsettled role of the Italian states within European diplomacy in the period, this book explains why the Italian peninsula never developed into the stable region that Metternich hoped to establish at the heart of the Congress System. Owing to the self-interested policies of some European Powers as well as the larger of the Italian states. Metternich proved unable to bring about 'the transformation of European politics' in Italy.Using a thorough analysis of the role that Italy played in the Congress System and based on extensive research in 18 European archives, this book explains why it was in Italy that the first war broke out after the end of the Napoleonic Wars, an event representing the first brutal blow to the Congress System.