Kniha přibližuje mýty a záhady šamanismu a vztahy nejrůznějších tabu – drog, sexu, smrti. Nepostradatelná příručka pro každého, kdo se o tato témata a s nimi spojené otázky stavu vědomí zajímá; průvodce teorií, kosmologií, teologií a etnobotanikou rostlinných učitelů.
Výklad světa, vesmíru i lidské existence samotné prostřednictvím filozofického systému staroegyptské mytologie. Práce zkoumá především struktury vědomí a duchovní svět starých Egypťanů. Hlédá přímé spojení mezi civilizací starověkého Egypta a současnou západní civilizací.
„Používat mysl a nikoli sílu. Tak je řečeno v „Pojednání o Tchaj-ťi čchüan“ a znamená to, že se musíme opírat pouze o svou mysl a nikoli o tělesnou sílu. Během cvičení Tchaj-ťi čchüan musí být celé tělo uvolněné. Pokud jsme schopni uvolnit i to nejmenší napětí, které tvoří bloky ve šlachách, kostech a krevním oběhu, a které tak omezuje naši svobodu, naše pohyby budou lehké, svižné a spontánní.“
Klášter Šao-lin je dnes známý po celém světě. Za svůj věhlas však nevděčí ani tak skutečnosti, že byl kolébkou čínského směru buddhismu zvaného čchan neboli japonsky zen, jako tomu, že v jeho zdech se mniši cvičili ve svérázném a velmi účinném bojovém umění, které nese jméno tohoto kláštera. Protože historie bojovných mnichů kláštera Šao-lin dodnes přitahuje pozornost i mnoha Číňanů, vydal se koncem padesátých a začátkem šedesátých let Wang Chung do terénu, aby zaznamenal pověsti, které o nich i o klášteru mezi lidmi dosud kolují.Zaznamenal celkem třicet devět příběhů, které jistě potěší všechny milovníky čínské kultury a zvláště pak ty, kdo obdivují vytříbené čínské bojové umění, či jej dokonce provozují.
Patrně poslední kniha o podivuhodném světě šamanů, ve které se Carlos Castaneda vyrovnává s během svého vlastního života. Zatímco v knize Kolo času shrnul to, co jako červená nit propojovalo všechny proslovy jeho indiánského učitele, v knize Aktivní tvář nekonečna se vrací sám k sobě. Popisuje v ní nejdůležitější události svého života a jejich dopad na své putování na cestě poznání. Jde patrně o nejosobnější ze všech Castanedových knih.
Knížka Jak se kalila voda aneb Dětská setkání s bolševikem vypráví na sto čtyřiceti stránkách s řadou černobílých autorových kreseb o zmatcích, které v hlavě mladého chlapce vyvolaly jevy, které provázely přechod od demokracie do totality. On sám se narodil za války, užil si pár let svobody a do školy nastoupil na podzim bouřlivého roku 1949. Hned v první třídě se na něj začala valit zcela neznámá slova a absurdní situace. A jakmile se mu něco podařilo pochopit, další průběh událostí vzápětí vše znovu otočil naruby. Přestože divoké počáteční tempo třídního boje začalo v polovině padesátých let zvolňovat, až do maturity, kterou jeho vyprávění končí, měl co dělat, aby s bolševikem udržel krok. Musel se s ním sice potkávat i poté, ale to už nebyla setkání dětská, jak vyžaduje název knihy.
V knize Cílem je Zágros sledujeme cestu desítky mladých lidí usazených v jednom voze - Tatře 138 do málo přístupných končin Orientu. Autorům se podařilo spojit zážitky z cesty s textem informujícím o minulosti a kultuře cizí země a vytvořit zajímavou reportáž o své cestě. Navštívili nejen rušná města, ale i zapadlé osady Orientu, byli hosty ve stanech kočovných Kurdů pod Araratem, octli se i ve středu oddílu tureckého vojska při jeho cvičení, viděli, jak se vážou vzácné perské koberce, besedovali u táborového ohně s pastýři v pohoří íránského Zágrosu. Zážitky z cesty dokumentuje řada černobílých i barevných fotografií.
