Příběh brutálních extrémů, popis poslední bitvy a ohromujícího vojenského vítězství. V krutých podmínkách stáli civilisté v Berlíně tváří v tvář útoku Spojenců. Poslední bitva je příběh obyčejných lidí, vojáků i civilistů, který je plný frustrace z porážky. Mistrovské osvětlení dopadu války na život jednotlivců.
S autorovou anotací „jak britský lid hájil pevnost sám, dokud ti, kteří až do té doby byli napůl slepí, nebyli napůl připraveni“. První část svazku se zabývá porážkou Francie (květen – červenec 1940) a druhá průběhem bitvy o Anglii (červenec – říjen 1940), ve které stála Velká Británie sama proti Německu a Itálii. Svazek je pojmenován podle Churchillova válečného projevu, ve kterém řekl: „Nadechněme se ke splnění své povinnosti a chovejme se tak, že i když bude britské impérium trvat tisíc let, lidé budou stále říkat: To byla jejich nejskvělejší hodina“.
Od příchodu Slovanů do roku 1740. Učebnice české historie pro střední školy. 2., opravené a doplněné vydání. 2., opr. a dopl. vyd. ISBN pro soubor I.-II. (1993): 80-85192-61-6
Vykopávky starobylých hrobek v Iráku končí. Muž, jenž se na nich podílel, ví, že vedle vzácných památek spatřilo světlo světa také zlo od úsvitu věků ohrožující lidstvo. Už jednou se s ním střetl a málem za to zaplatil životem… Strhující příběh plný napětí, mystiky, děsu a tajemství, často považovaný za nejdramatičtější horor všech dob od vydání Draculy Brama Stokera. Stejného úspěchu jako román mezi čtenáři si dobyl i stejnojmenný film u diváků.
Povídky a fejetony z 20. let, dějově umístěné na Kavkaz, zmítaný občanskou válkou.
Pohádky o rybách, ptácích a jiných zvířatech. Příběhy Magdaleny Wagnerové se od ostatních pohádek o zvířatech odlišují způsobem vyprávění a hledáním důvodů, proč se věci dějí tak, jak se dějí. Děti se v nich dozvědí, proč kočky chodí nejraději po střechách, proč jsou ryby němé, proč je macarát jeskynní, proč je kudlanka nábožná nebo proč se havran bojí člověka. Pohádky jsou napsány živým, moderním jazykem, s výrazným smyslem pro humor, a neotřelým způsobem odpovídají na obvyklé i méně obvyklé dětské otázky.
Kníže Alexej Konstantinovič Tolstoj, nejstarší ze tří slavných spisovatelů téhož příjmení, si psaní povídek příliš neoblíbil; vytvořil jich pouhých pět. Zatímco dvě z nich oslovily především jsoučasníky, zbývající, které otiskujeme v souboru Upiři na staré Rusi, jsou malé literární klenoty, jež patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v žánru tajuplných a fantastických příběhů napsáno. Povídka Upír - autorova prvotina - má v sobě kromě příjemné hrůzy i kapku nevtíravého humoru; odehrává se v staré Moskvě, ale prostřednictvím děsivých zážitků jednotlivých postav též ve středověkých Uhrách a u jezera Como v severní Itálii. Amena zavede čtenář až do císařského Říma a Vlkodlaci na Balkán 18. století.... celý text
Humorně laděný román je příběhem dvou babiček s naprosto rozdílným politickým přesvědčením, jak jej s odstupem vnímá jejich dospělý vnuk. Jako v celé Šabachově tvorbě se i zde mísí osobní zkušenosti a zážitky s literární fikcí.
Příběh dvou kamarádů, kteří se díky náhodě dostanou do jiného světa a ten jim pomáhá alespoň na chvíli se odpoutat od složité a nepřátelské reality.
Známý autor románů z lékařského prostředí Ota Dub soustředil do této knížky některé své krátké prózy, publikované doposud časopisecky nebo vysílané rozhlasem, a uspořádal je do oddílů nazvaných Doktorské příběhy, Zlá doba okupace, Dobrá doba míru a Ohlédnutí do daleké historie. Hlavními hrdiny příběhů tentokrát nejsou pouze lékaři. Ota Dub dobře zná nejen odbornou stránku medicíny, ale také složitou psychiku člověka, a dovede ji ve svých prózách přesvědčivě vyjádřit. Společným znakem všech povídek sbírky je jejich pevné zakotvení v reálném světě. Neodehrávají se ve vzduchoprázdnu, nýbrž ve výstižně charakterizované době a prostředí. A tak se v nich setkáváme s osudy lidí, kteří žijí svůj život a řeší své problémy za první republiky, v těžké době okupace i v současnosti. Poslední povídka nás zavádí dokonce do velmi vzdálené minulosti. Autor jí uzavírá soubor svých próz zcela záměrně, neboť v ní na příběhu pasáka Grimberta vyjadřuje to, co se v jiném dobovém kontextu a za jiných konkrétních okolností promítá i v ostatních povídkách: teprve při bezprostředním střetnutí s realitou dospěje člověk k správnému chápání svého místa ve světě i v životě.
