Základní učebnice norštiny určená všem, kteří se chtějí naučit norsky (bokmål) především samostudiem, ale může sloužit i pro jazykové kursy. V jednotlivých lekcích učebnice je zařazen úvodní článek, slovíčka, oddíl frází a předložkových vazeb, reálie, oddíl mluvnice, cvičení na výslovnost, poslechová cvičení a velké množství cvičení na mluvnické jevy a slovní zásobu. Některé lekce uzavírají dodatkové texty, při jejichž četbě si uživatel... Titul tvoří: učebnice (408 str.), klíč (136 str.), 2 audio CD.
Co udělat, když ve výkladní skříni uvidíme odraz svého dávno zemřelého rodiče a po chvíli pochopíme, že to jsme my sami?Kniha se s velkou laskavostí, humorem a nadhledem vypořádává se situacemi, které přináší stárnutí. Může to být například šok, jenž utrpíme při náhlém zjištění, kolik nám je, různé známky stárnutí, strach z „neviditelnosti“, stavy zuřivosti a protesty spojené s omezením tělesných sil, erotické touhy, ageismus, stud za nemoci, hierarchie stárnutí, stereotypizace, ztráta „životního svědka“, protijed na stařecký pesimismus a další. Patnáct kapitol, částečně úvahových, částečně návodných, částečně proložených situacemi ze života klientů i terapeutky, se zaměřuje na překvapivost stárnutí a nabízí různé návody, jak se s touto situací konstruktivně vyrovnat.
Osmnáctiletý Karl Ove přijímá místo učitele na základní škole v rybářské vesničce na severu Norska, aby se zde mohl věnovat vysněnému psaní. Tanec v temnotách, čtvrtý díl série Můj boj, přináší vzpomínky na rok strávený na odlehlém místě, kde vládnou nejen specifické mezilidské vztahy, ale v nebývalé míře i příroda.
Přímočarý, upřímný a poctivý – ale také gigantický, kontroverzní a provokativní: těmito přívlastky (a ještě mnoha dalšími) je označován autobiografický román Můj boj (v originále Min kamp), který se kritika i média nebály prohlásit za literární událost 21. století a který ze svého autora, norského spisovatele Karla Ove Knausgarda, učinil globální hvězdu první velikosti. A přitom stačilo tak málo: do široka se rozepsat o sobě a o čemkoli, co se děje kolem, kdykoli odbočit z děje, vzpomínat, uvažovat.
Na počátku této všeobjímající, necenzurované a místy až groteskní zpovědi stojí události spjaté s Knausgardovým problematickým vztahem k otci – právě ten a posléze jeho skon tvoří ústřední téma první části celkem šestisvazkového opusu, jímž si Knausgard dokázal znepřátelit půlku vlastní rodiny, zato však prodat jen v Norsku půl milionu výtisků a ve Spojených státech postavit stovky lidí do front na podpis. Můj boj lze totiž vnímat nejen jako příběh někoho cizího, ale též coby výpověď o nás samých, o našich myšlenkách, ke kterým bychom se často ani nepřiznali, a životech, které jsou často tak nudné...
Karl Ove Knausgard si Mým bojem vysloužil přirovnání k novodobému Marcelu Proustovi, a ne náhodou.
Čtyřčlenná rodina Knausgardových – matka, otec a dva synové – se stěhuje do nového domu na jihonorském pobřeží. Je začátek sedmdesátých let a budoucnost se zdá otevřená všem možnostem. Důkladně a do detailů, někdy pro něj i značně bolestných, líčí Karl Ove Knausgard svět dětství, svět silných a jedinečných zážitků, svět, kde dospělí a jejich potomci vedou paralelní životy, které se nikdy neprotnou.
Ostrov chlapectví, třetí a patrně nejproustovštější díl série Můj boj, přináší autorovy barvité vzpomínky na dobu jeho formujícího se sebepoznání, protkané úvahami o mnohovrstevné podstatě mizejícího času, paměti a existence.
Monumentální závěrečný díl hexalogie Můj boj nazvaný příznačně Konec. Karl Ove Knausgard definitivně a nemilosrdně bilancuje a ukazuje nám, jak „nebýt spisovatelem“. Ale aby toho nebylo málo, střední část tohoto svazku tvoří čtyřsetstránkový esej o Adolfu Hitlerovi.
Karl Ove Knausgard se vrací ve vzpomínkách do doby, kdy ze dne na den opustil manželku i rodné Norsko, zamířil do Stockholmu a spřátelil se s jiným exulantem, intelektuálem a boxerem Geirem. A potkal Lindu, do níž se bláznivě a hluboce zamiloval, usadil se, stal se otcem. Minulost – stejně jako četné úvahové odbočky – funguje jako únik od současnosti, protkané peripetiemi života se třemi dětmi, prázdninovými výlety, narozeninovými oslavami, rodinnou každodenností života ve městě, pulzující, frustrující, naplňující. Leitmotivem druhé části autobiografického románu Můj boj je láska – ovšem v knausgardovském pojetí. I láska, stejně jako život, totiž znamená boj.
