Jedná se o fiktivní deník, který Michelangelo nikdy nenapsal. Nejedná se také však o pouhý životopis či zbeletrozovaný katalog umělcových děl. Autor zvolil formu, která stojí někde uprostřed mezi literaturou faktu a románem. Setkáme se zde také s originálním výkladem řady psychologickýchmomentů -např. Michelangelova vztahu k Leonardovi da Vinci, Raffaelovi nebo Juliu II. Poznáme umělcovy povahové rysy včetně jeho tzv. podivínství a bláznoství. I děje načisto vnější , jako jsou mocenské zápasy jednotlivých papežů, intriky na jejich dvoře, politické zájmy Medicejských a jejich odpůrců republikánů a jiné dobové kulisy, dostávají dík autorově deníkově metodě zcela zvláštní ladění.
