Olaf Groehler Knihy

V knize bývalý východoněmecký historik rozebírá tabuizovanou německo-sovětskou vojenskou spolupráci v letech 1920-1941. Po první světové válce se Německo i Sovětský svaz ocitly v izolaci, což vedlo k jejich spolupráci. Velitel reichswehru Hans von Seeckt byl příznivcem této spolupráce, která začala v dvacátých letech a rozvíjela se po uzavření rapallské smlouvy v roce 1922. Vznikly tři hlavní projekty: letecká základna v Lipecku, tanková škola v Kazani a základna pro testování chemických zbraní v Tomce. Lipeck byla klíčová pro výcvik německých pilotů a testování nových letadel, zatímco Kazan cvičila tankové posádky a instruktory. Po nástupu Hitlera v roce 1933 byla spolupráce utlumena, ale osobní kontakty přetrvávaly až do Stalinovy čistky po roce 1937. Obnovení vztahů nastalo po podepsání paktu v srpnu 1939, kdy se dohodli na rozdělení Polska. Závěrečná část knihy se zaměřuje na spolupráci po polském tažení, kdy byly hospodářské vztahy nejintenzivnější. Autor také analyzuje příčiny podcenění sovětské armády Německem, přičemž odmítá tvrzení o preventivní válce v roce 1941.

Ein Buch über die Entwicklung, Erprobung und Anwendung immer gefährlicher Kampfstoffe im Deutschland des 20. Jahrhunderts für kaiserliche Armee, Reichswehr und Hitlerwehrmacht. Ebenso handelt das Buch von jenen "Großhändlern des Todes", die aus der Produktion von Giftgasen, sich immer mehr mit politischen Eliten verpflechtend, immer größere Profite zogen. Der Fokus liegt auf den deutschen C-Waffen und deren Schöpfern im ersten und zweiten Weltkrieg, beinhaltet neben den Mengen an technischen Daten und Bildmaterial aber auch Informationen zu Entwicklung und Einsatz von Giftgasen durch die anderen Kriegsmächte.

Zunächst scheint es wenig Berührungspunkte zu geben zwischen der Vita des ermordeten Außenministers Walther Rathenau, des kaiserlichen Generals Paul Freiherr von Schoenaich, des katholischen Geistlichen Max Josef Metzger, des Luftfahrtpioniers Hugo Junkers, der Frauenrechtskämpferin Helene Stöcker, des Karrierediplomaten Friedrich Werner Graf von der Schulenburg und des Friedensnobelpreisträgers Ludwig Quidde. So verschiedenartig ihre Lebensumstände, so unterschiedlich sind ihre Motivationen und Bestrebungen - sie sind Zeitgenossen, doch keine Weggefährten, dennoch haben sie Gemeinsamkeiten: engagiertes Wirken für den Frieden, Verteidigung ihres bürgerlichen Demokratieverständnisses gegen Angriffe der Reaktion sowie die Bereitschaft, die Sowjetunion real zu bewerten. In sehr differenzierter Weise werden diese sieben Persönlichkeiten auch in ihren Grenzen betrachtet - ein Buch, das den Blick auf bislang kaum Erschlossenes richtet und unser Geschichtsbild um wesentliche Aspekte bereichert.