Kolektivní monografie kantovsky, fenomenologicko-hermeneuticky, analyticky, psychoanalyticky i pragmaticky píšících českých autorů, která zkoumá diskusi o metafyzice v kantovské a pokantovské kritice metafyziky, v Heideggerově a fenomenologické tematizaci konce metafyziky a ontoteologie, v oživení metafyzických otázek v analytické filosofii a v současné postmetafyzické diskusi.
Publikace zabývající se dvěma nejvýraznějšími myšlenkovými tradicemi ve 20. století - analytickou a kontinentální filosofií.
Základy logiky vyložené na jejích dějinách a nevyžadující hlubší matematické znalosti. Doplněné a přepracované další vydání. Autor koncipoval tento text jako učebnici pro studenty humanitních oborů bez hlubších znalostí z daného oboru. Původnost jeho výkladu – alespoň v našem prostředí – tkví v tom, že ho zakládá na přehledu vývoje logiky od Aristotela do současnosti. Čtenář tak získá jak představu o předchozích formách logiky jako vědy, tak o jejím současném stavu.
Otázku, zda matematika je či není věda, si dnes nikdo vážně neklade. Tato velice abstraktní disciplína pronikla úspěšně nejenom do většiny přírodovědeckých oborů, ale ovlivňuje skrze nejrůznější moderní technologie a přístroje i náš běžný život. Jistě bychom proto souhlasili s C. F. Gaussem, podle nějž je matematika královnou všech věd, a otázku položenou v titulu naší knihy bychom považovali za předem zodpovězenou. Matematika však v dějinách naší civilizace onou královnou věd nebyla vždycky. V dřívějších dobách byla buď podřazena metafyzice či teologii, nebo byla po určité stránce z celku skutečného vědění zcela vyčleněna. V naší knize sledujeme proměny jejího vědeckého statusu a současně uvádíme věcné argumenty, které hovořily a dodnes hovoří pro to či ono stanovisko. Naše historické zkoumání nepovažujeme za samoúčelné. Vede nás totiž k závěru, že matematiku a jí podřazené disciplíny je třeba důsledně oddělit od metafyziky či přírodní filosofie, mezi něž byla v předcházejících dějinách (díky Aristotelovi) vklíněna. Matematika totiž zkoumá člověkem vytvořené struktury či systémy znaků, filosofie naopak skutečnosti, které jsou na lidské činnosti nezávislé. Matematika a potažmo i přírodní vědy v moderním slova smyslu tedy hrají – wittgensteinovsky řečeno – jinou řečovou hru než metafyzika či přírodní filosofie, a nejedná se tudíž o vědy v témže slova smyslu.
Studijní texty k problematice analytického výroku (I. Kant, J. S. Mill, G. Frege, L. Wittgenstein, N. Malcolm, W. Quine, P. F. Strawson, H. Putnam).
Sborník ze zasedání českých a slovenských analytických filosofů na téma Aktuální problémy logické a filosofické analýzy.
