Jean Giono byl francouzský spisovatel narozený 30. března 1895, který je známý svými romány a esejemi zaměřenými na život na venkově a přírodní krásy. Jeho nejvýznamnější díla zahrnují romány jako "Podzemní řeka" (L'eau vive) a "Svedení" (Le Hussard sur le toit), které se vyznačují bohatým jazykem a hlubokým pohledem na lidskou existenci. Giono měl velký vliv na francouzskou literaturu 20. století a jeho práce často reflektují jeho lásku k přírodě a jeho filozofické úvahy o smyslu života. Zemřel 8. října 1970, ale jeho literární odkaz zůstává významným prvkem francouzské literární tradice.
Povídka prostoupená fascinací prostým člověkem a jeho dokonalým splynutím s přírodou. Obraz provensálského pastýře je oslavou neokázalé vytrvalé činnosti, která si nedělá nárok na odměnu, a přece se svým výsledkem blíží aktu stvoření. Jean Giono vzbudil touto povídkou zájem o zalesňovací program. Stala se pro ochránce přírody inspirací k zalesňování celých oblastí.
Příběh o návratu života do jedné provensálské vesnice plný mystiky i jedinečných podobenstev přírody. Věčná inspirace Giona: Provensálsko, v skrytu duše pohanské a tajemné.
V povídkách (Pahorek, Člověk z hor, Kéž tonu v radosti aj.) Jean Giono rehabilituje, v duchu panteismu a vitalismu, ztracenou radost ze života.
Děj je rámován nočním sezením u mrtvého, kdy si několik starých žen krátí chvíli vyprávěním. Odvíjí se tak z několika pohledů život nejstarší z nich, ženy, která v životě poznala skutečně čistou lásku v mateřské lásce své zaměstnavatelky a ochránkyně. Její muž z hlouposti a chamtivosti tuto ženu zničil a po zbytek jeho života se mu hrdinka rafinovaně mstí. Na poměrně malém prostoru vystavěl autor pomocí barvitého a mnohotvárného jazyka. sugestivní příběh o konfliktu mezi láskou a nenávistí a rozporuplném vztahu člověka k životu. Baladický příběh z autorovy rodné Provence vypráví o souboji dobra a zla v duši prosté a tvrdé venkovské ženy.... celý text
Dějovou linku románu řazeného mezi vrcholná Gionova díla, tvoří únos dívky a následná msta nepřátelského klanu. Nemenší roli roli však zde hraje příroda a krajina v Provence a mytická řeka (jíž je bezpochyby Gionova milovaná Durance). Sám Giono chtěl tímto senzuálním a syrovým hymnem odkazujícím na Walta Whitmana umožnit čtenářům naslouchat "zpěvu světa a dechu jeho obvatel".
Akrobat Bobi přináší lidem radost tím, že je učí vážit si „zbytečně promarněného času“, stráveného v přírodě. Pomocí jednoduchých činů, jako je výsadba narcisů místo brambor nebo pořádání hostin s jelenem, vytváří bratrství a zakládá „společenství“. Aby však radost přetrvala, každý musí dosáhnout vnitřního míru, což se stává výzvou, když Bobiho práce narazí na překážky. V tomto poetickém románu autor oslavuje život blízký zemi, krásu polí a lesů a moudrost pastýřů. Touha zachytit polyfonii života vedla autora k napsání románu, který odhaluje, jak je v dnešní literatuře často opomíjena opravdová krása. Většina knih se soustředí na lidské emoce, ale autor ukazuje, že existují i přírodní entity, jako řeky a lesy, které mají své vlastní životy, lásky a bolesti. Tyto přírodní prvky nejsou jen pozadím, ale aktivními účastníky života. Psychologie země, rostlin a vod je stále neprozkoumaná. Kdo žil v horské krajině, ví, jak moc hory ovlivňují lidské myšlení, stejně jako moře pro rybáře a pole pro rolníka. Člověk není izolován; krajina je součástí jeho bytí.
V díle Hvězdný had jsme svědky neobvyklého iniciačního představení, kde mezi „dvěma sty lidmi a sto tisíci zvířaty“ řídí jistý Sardiňan, „porodník obrazů“ a „rozhazovač vizí“, epické drama, kde každý z devíti dalších pastýřů ztělesňuje jeden z elementárních prvků pastýřské obraznosti: Moře, Horu, Řeku, Strom, Vítr atd. Jsme svědky mysteriózní opery pod širým nebem, jejíž zvláštnost a esoterismus jsou zvýrazněny metaforickým psaním autora.
V horské vesnici na konci světa, ztrácející se pod závějemi sněhu, beze stopy zmizí Marie Chazottesová. Utekla? Někdo ji unesl? Zabil? Záhada narůstá, když začnou postrádat i dalšího souseda, a ani ten nebude poslední. Situaci přijíždí zachránit nepočetná rota četníků v čele s kapitánem Langloisem. Tajemný Langlois se však ve vesnici nečekaně zjeví znovu, o mnoho let později, a bude mít na mušce starého vlka. Do třetice ho poznáme ještě v jednom souboji, velmi osobním a ryze společenském. Blaise Pascal kdysi vysvětlil, proč nesmíme dopustit, aby král jen lelkoval – a Giono jeho tezi rozvíjí v koncertu o třech napínavých větách.Jeden z nejslavnějších románů francouzského autora Jeana Giona vznikl v roce 1946, přesto i dnes zaujme jako ambiciozní literární experiment, v němž autor spojil detektivní žánr s filozofickým traktátem a podmanivými popisy panenské přírody. Poetické obrazy neukazují jen drsnou horskou krajinu, ale také lidskou krutost: i smrt může být krásná a fascinující, pozorujeme-li ji s odstupem, ve scenérii, kde rudá krev zlehka potřísnila běloskvoucí sníh.
