V tom všem měl prsty sám Satan. Do tmy jasně plápolaly plameny loučí a jejich mihotavé světlo ozařovalo tváře znetvořené záští a touhou zabíjet. Nastala noc hrůzy. Smečka dychtila po oběti. Bylo vlhko a dusno. Ve vzduchu doslova viselo neštěstí. Kdesi se zablýsklo. Předzvěst blížící se bouřky. Tichem projel osamocený výkřik. Ten byl pro smečku signálem. Krvavá noc může začít.
Půlnoc! Nad krajem se tlumeně rozléhalo dvanáct úderů zvonu ze staré kostelní věže. Alwine Jacksonová šlápla do pedálů. Vracela se ze sousední vsi z oslavy narozenin své sestry. Paprsek lampičky na jejím kole byl jediným zdrojem světla na hrbolaté silnici. Přestože bylo chladno, Alwine Jacksonová se potila. Strachem. Kolem půlnoci se vždycky venku bála. Především teď, když přišel podzim a nad krajem se vznášela mlha. Uprostřed silnice ležela krabice. Alwine ji málem přejela. Zabrzdila. Zvědavost byla silnější než strach. Žena odložila kolo do příkopu vedle silnice a zvedla krabici ze země. Nebyla moc těžká. Alwine ji naklonila. Cosi narazilo na boční stěnu kartónu. Už to nevydržela. Chvějícími se prsty strhla pásku, kterou byla krabice přelepena. Opatrně zvedla víko… Nočním tichem projel její pronikavý výkřik. V krabici ležela hlava.
Fantom ze Soho
