Jiří Lamberk Pořadí knih

Další dílo z miamské série odkrývá nové detaily z nám již známého „špitálu“. Nové střípky do mozaiky postav a postaviček doktorů jsou podány tak, jako bychom s nimi v lékařské jídelně zrovna také seděli a nezávazně tlachali. Pod zdánlivou plytkostí doktorských hovorů u snídaně je možno vycítit nutnost jakéhosi odreagování před dalším náročným dnem. Autobiografické části knihy jsou psány s velkou upřímností a v mnohém odhalují i povahu samotného autora.

Sedmička je šťastné číslo. Ve své už sedmé knížce měl Jiří Lamberk (* 1948), český lékař, který si před pětatřiceti lety zvolil za svůj druhý domov Miami, šťastnou ruku. Pozornému čtenáři jeho předchozích knih neuniklo, že mnozí z jejich protagonistů patřili k menšině ještě před několika lety odsuzované a opovrhované. Nebyly to a ani teď to nejsou vykonstruované příběhy, ale autentické, jak je napsal život a jak je často autor sám prožil. Zatímco dosud si jako bystrý pozorovatel všímal lidí, tentokrát se soustředil na jejich vztahy. A při čtení těchto stránek se ukazuje, že i vztahy návštěvníků miamské nudistické pláže jsou vztahy plné, nefalšované, vlastně normální. Co na tom, že se jedná o lidi stejného pohlaví? Pokud jde o city, žádný rozdíl tu není.

Doktor Lamberk nás opět v předvánočním čase nezklamal a vydal svoji již pátou knihu. Kniha není silná co do objemu , zato její obsah je hutný. Úvodní nostalgické , částečně i autobiografické vzpomínání na začátek lékařské kariéry v Čechách nás nenásilně a hladce přenese za oceán do nám již známé lékařské jídelny v miamské nemocnici kde se řeší téměř vše. Tak se dozvídáme, že i tam jako u nás existují arogantní úředníci kteří chtějí měnit zdravotnictví o němž nic nevědí, že i tam se jako u nás se rozmáhá schůzování vznosně nazývané meetingy, že i tam existují problematičtí pacienti se kterými si musí profesionální zdravotník umět poradit. Nelze tedy jinak nežli souhlasit s autorem že : „Absurdit a blbosti je všude kolem dost.“ Jiří Lamberk je velmi vnímavým pozorovatelem i drobných a zdánlivě nezajímavých příhod které s denně kolem nás odehrávají . S dokonalým citem z nich umí vytáhnout to podstatné a vtipné do někdy i krátké anekdoty. Zážitky z cestování jsou již nedílnou a snad i neodmyslitelnou součástí všech předchozích knih. Ani v tomto díle tomu není jinak. Dostaneme se s autorem k Mrtvému moři, do Antibes i do Argentiny, kde s humorem jemu vlastním líčí příhody, které v reálu jistě tak humorné nebyly. Závěrem tedy parafrázuji z jeho knihy: Nechť dále jezdí autem bez střech, pije stará vína jí plesnivé sýry a píše dále.

Další dílo z miamské serie odkrývá nové detaily z nám již známého „špitálu“. Nové střípky do mozaiky postav a postaviček doktorů podány tak, jako bychom s nimi v lékařské jídelně zrovna také seděli a nezávazně tlachali. Pod zdánlivou plytkostí doktorských hovorů u snídaně je možno vycítit nutnost jakéhosi odreagování před dalším náročným dnem. Autobiografické části knihy jsou psány s velkou upřímností a v mnohém odhalují i povahu samotného autora. Sálá z nich velice slušný, nekonfliktní a tolerantní člověk s empatií . Dokládá to rozhovor s bezdomovcem v Československém americkém klubu či neúspěch instalatéra Alda z Hodnurasu. Velký emoční náboj až čtenáře mrazí v zádech má „ Tomášova kšiltovka“. V Čechách obecně nejsou exulanti kteří radí a stále srovnávají co je tam a co je tady zrovna oblíbeni. Nic takového, pouze malá zmínka o CZ na lékařově miamském voze signalizuje kam spisovatel stále i po dlouhých létech patří. Knihu doporučuji přečíst najednou či na dvě čtení ale není třeba doporučovat. Neodtrhnete se od ní. Boris Kratochvíl

Nemocnice na kraji Miami je po Miamských příbězích druhou, vlastně třetí knížkou MUDr. Jiřího Lamberka, počítáme-li i titul „Můj dědeček Jakub Lachs“.

Miamské příběhy jsou povídky ze života, zdánlivě bez pointy. Pokud vás to však neodradí a přečtete celou knihu, najednou zjistíte, že je o čem přemýšlet a možná dojdete k pointě vlastní.

Soubor povídek pod názvem Můj dědeček Jakub Lachs je autorským dílem Karla Lamberka. Poslední dvě povídky publikované v této knize (Bratři Orthové a Šadchen - dohazovač) napsal jeho syn Jiří. Karel Lamberk čerpal většinu svých námětů z míst svého mládí - hanáckého Přerovska -, kde prožil jako dítě židovských rodičů období První světové války a období samostatnosti. Jeho vlastní životní cesta jakoby symbolizovala osudy věčně pronásledovaných Židů, nucených znovu a znovu hledat zaslíbené místo - dvakrát byl nucen emigrovat.