Věra Klontza-Jaklová Knihy

Kde je chyba? Hledání odpovědi na otázku absolutní chronologie santorinského vulkánu Jedním z nejprobádanějších a nejčastěji citovaných problémů egejské doby bronzové je otázka absolutní datace výbuchu santorinské sopky, potažmo celé pozdní doby bronzové ve velmi širokém regionu od Egypta přes Přední východ po střední Evropu. Názory a výsledky přírodních věd a tradiční archeologie se neshodují a jejich argumentace umísťují událost od poloviny 17. století až po konec 16. století před Kr., výjimečně i později. Práce analyzuje jednotlivé argumenty i metodologické přístupy a snaží se odpovědět na otázku neshody jednotlivých přístupů. Tzv. mínojská erupce (nebo santorinská katastrofa) ovlivnila nejenom životy lidí ve velmi širokém regionu, ale také globální klima. Jedná se tedy o klíčovou událost pozdní doby bronzové. Její přesné datování umožní synchronizaci regionálních chronologických systémů mediteránních a evropských regionů a tvorbu přesného časového rámce, který je nutností pro další řešení kauzálních otázek historie doby bronzové.

Myšlenka na realizaci mezinárodní výstavy „Mykény a střední Evropa. Počátky evropských civilizací v době bronzové“ vznikala velmi dlouhou dobu. U jejich počátků stala fascinace nad výsledky archeologických výzkumů slovenských kolegů z Archeologického ústavu akadémie vied v Nitre, kteří pod vedením PhDr. Ladislava Olexy realizují mnoho let systematicky výzkum na výjimečné lokalitě otomanské kultury u východoslovenské obce Nižná Myšľa nedaleko Košic. Toto pravěké sídliště a pohřebiště ze starší doby bronzové před 3.500 lety odbornou i laickou veřejnost již dlouhou dobu udivuje bohatstvím nalézané materiální kultury, v které archeologové mimo jiné sledují výrazné ovlivnění světem okolo Egejského moře, kde v této době vzkvétala tzv. mykénská kultura – raná řecká civilizace. Není s podivem, že jiné významné sídliště z této doby – Spišský Štvrtok – bylo symbolicky nazváno slovenskými Mykénami. Odtud pramení také inspirace pro název brněnské výstavy. Pozoruhodné archeologické nálezy otomanské kultury již zaujaly velkou pozornost u návštěvníků v řadě evropských zemí, kam putovala výstava o Nižné Myšli v minulých letech. V České republice je v této šíři představena otomanská kultura starší doby bronzové vůbec poprvé.

Do sborníku Almanach Nibiru přispělo svými básnickými a povídkovými texty devět českých autorek a autorů z řad UČS, jmenovitě Ivana Blahutová, Michal Černík, Václav Franc, Pavel J. Hejátko, Věra Klontza-Jaklová, Taťána Králová, Miroslav Orava, Karel Sýs, Marie Veselá; a s nimi jako hosté ještě dva vynikající slovenští literáti – Pavol Janík a Ján Tužinský, rovněž čestní členové UČS. Ilustrace (celkem jedenáct černobílých linorytů) jsou dílem grafika Oldřicha Páleníčka. Autory sborníku spojuje především kritický přístup k současné realitě, znepokojení z nebezpečných jevů a tendencí ve vývoji společnosti, protest proti stavu světa; a také přesvědčení, že krásná literatura se nesmí nikdy vzdávat svého skutečného společenského poslání, svých základních funkcí – estetické, etické a gnozeologické.