Hana Rysová Pořadí knih

Kniha známého autora o tom, jak si vytvářet domov, o vztazích smyslového a duchovního světa, o meditaci i vztazích mezi rodiči a dětmi. Knihu doprovázejí fotografie Hany Rysové.

Knížka černobílých snímků Hany Rysové a textů Václava Vokolka uvádí do tajemného světa kamenů: zobrazuje výjimečné přírodní kamenné útvary, ale i kameny, které dotvořila lidská ruka (posvátné kameny, kamenné svatyně, kříže, obětní mísy apod.).

Útržky z malého Tibetu. Více než jen cestopisný deník. Poučná kniha, která může být rovněž návodem k aktivnímu a radostnému stárnutí. Čtyři kamarádky - ve věku, kterému se říká zralý - se vydaly na cestu do Ladaku - Malého Tibetu, ležícího v podhůří Himálaje. Cestovaly k bájné řece Indus, do velehor s ledovcovými vrcholky osmitisícovek i za drsnou přírodou v podhůří, za buddhistickými mnichy a jejich kláštery. Snažily se pochopit tamější tradice, kulturu, filozofii. Tato kniha není jen zprostředkováním myšlenek buddhismu a přiblížením himálajské přírody. Její autorka Jitka Kulhánková propojuje historické, kulturní a náboženské exkurzy s výpravami za obyčejnými lidmi, popisuje setkání s rolníky, s dětmi žijícími a vychovávanými v klášterech, obdivuje ženy, které perou prádlo v bahnitých řekách... Cestovní deník napěchovaný dojmy a osobními zážitky, autorka doplňuje „ladackými útržky“, které přibližují historii, kulturu a geografii Ladaku. Tyto pasáže evokují i útržky Buddhových kázání pod širým nebem, které vítr roznáší do celého světa a které jako by povlávaly v podobě barevných praporků lungta nad krajinou. Kniha může být i užitečným pomocníkem na cestách dalším poutníkům, kteří se do Ladaku teprve chystají, a nabízí možnost porovnat vlastní zkušenosti a zážitky těm, kteří už po Malém Tibetu cestovali.

Fotografie Hany Rysové ze Svaté země upomínají bezděky na původní význam slova „fotografie“: „Fós“ je světlo, „grafein“ malovat. „Malovat světlem.“ Hana Rysová nevytvořila ve Svaté zemi ani fotografie dokumentární, ani fotografie žánrové, ale „malby světlem“ – obrazy. Zobrazovala místa tisíckrát zobrazená – chrám Božího hrobu, Večeřadlo, Křížovou cestu, chrámový pahorek, chrám Božího narození v Betlémě a další. Tím hlavním jsou však pro ni nenápadné detail z těchto míst, u nichž třeba ani nemusí být vždy zřetelné, z kterých „ježíšovských“ míst přesně pocházejí. Hana Rysová maluje světlem hlavně kameny. Kameny jako součásti staveb vytvořených lidskou rukou, kameny v přírodě, kameny jako výtvarné artefakty, působící esteticky svou strukturou, tvarem a povrchem – a kameny jako artefakty duchovní, jako svědky příběhů, které se na nich, v nich a u nich odehrály. M. C. Putna doplnil obrazy Hany Rysové svými zasvěcenými komentáři.

Sborník básní a poetických povídek známého nakladatele Jakuba Hlaváčka je sympatickým počinem, byť jenom útlým. Jsme rádi, že vedle vážné práce na alchymických spisech nám nechává nahlédnout amalgam své mysli.

Všude kolem nás a právě teď vítězí rychlost nad pomalým pohybem a hluk přehlušuje ticho. Ale při pohledu do minulosti to není pravda. V delším časovém období zůstane z pyšné a brutální historie sediment úsměvu, klidu a jakési tíže. Jak je to možné, nevíme. Možná je svět minulosti tvořen světlem a hmota je iluzí. Pocit, že útěšně posmutnělý klid nakonec přemůže skoro všechno — komíhání, vřavu a možná i hrůzu; že leží někde u základů světa a nakonec tu zůstane. Tato kniha je o šťavnaté prázdnotě, o klidu, který je kreativní, o světě, ve kterém se tváře lidí podobají stromům a kameny prosvěcuje světlo. Kniha je dělena do několika cyklů — o proměnách města Dobříše (město, kde se čas nezastavil), tváře lidí (od K. Kryla k dalajlámovi), industriální zajíc (o Kladně), slova v jazyce kamenů (pískovcové skály), o čem sní stromy a nakonec o jiných světlech a jiném klidu. Vybral a komentářem opatřil Václav Cílek.

50 rozhovorů se známými lidmi, kteří se objevili v pořadu Posezení s Janem Burianem.