Ladislav Zadražil Knihy

I. Fejetony II. O Kultuře a literatuře III. Polemiky a pamflety

Čísi zápisky Román v devíti dopisech Pan Procharčin Cizí žena a muž pod postelí Poctivý zloděj Polzunkov Vánoční stromek a svatba Nemilá příhoda Krokodýl Zápisky z podzemí Sen směšného člověka

Originální deník myslitele (1856–1919) někdy označovaného za ruského Nietzscheho. Spadané listy, nejznámější autorova kniha, jsou považovány za zakladatelské opus evropské literatury v oblasti novodobých deníkových reflexí a záznamů. Rozanovovo dílo k nám poprvé uváděl ve fragmentech Josef Florian (v překladech Z. Řezníčka a J. Vašici). „Bez vzájemné tělesné přitažlivosti nemůže vzniknout ani duchovní přátelství. Tělo je podmínkou duchovního sblížení. Tělo jsou kořeny ducha. A duch je vůně těla.“

Deset povídek, které Tolstoj napsal v době své emigrace ve Francii a Německu 1918-1923. S jemu vlastní sugestivností podává výpověď o době a lidech. Demaskuje mravní rozklad, přináší studie chorobných duší, náladové skici, stylizované zápisky. Expresivně ztvárňuje dobovou scenerii abizarní tragikomické situace. Dokonale popsané lidské tragédie a marnosti. Děj povídek se odehrává právě v emigraci.

Roman vypráví o Ivanu Hrozném a Ivanu Nepamětovi - bláznu božím, o prvním a posledním ve středověkém světe. Nejde tu však o tradiční historický román - rafinovana kompozice, expresivní metaforika, rytmické frázovaní vět, kontrast, návratnost a gradace motivů dodávají příběhu silný básnický náboj a symbolické vyznění.

Příběh drobného podvodníčka Čičikova, který navštěvuje ruské statkáře, aby je přiměl ke geniálně prostoduché finanční spekulaci s prodejem „mrtvých duší“ zemřelých nevolníků, nelítostně zachycuje veškerou prohnilost a nelidskost carského Ruska. Kniha, která zůstala nedokončená, je i přesto v postavě Čičikova jako karikatura banální vychytralosti dokladem autorova mistrovského satirického umění a kritického pohledu na dobovou společnost.

Po Zločinu a trestu, Idiotovi a Běsech jsou Bratři Karamazovi vyvrcholením románových děl F. M. Dostojevského. Kdybychom chtěli formulovat společného jmenovatele karamazovštiny, byla by jím vedle smyslnosti vášnivá zamilovanost do života a touha žít za každou cenu. Jí jsou zachváceni všichni Karamazové: otec Fjodor i bratři Ivan, Dmitrij a Aljoša. Podle Václava Černého je rodina Karamazových pojata tak, aby představovala lidskou rodinu vůbec, každý z příslušníků vtěluje zcela určitou a jednotlivou životní sílu, otec je realita nevykoupeného smyslného těla, Míťa je vášeň, Ivan čirý rozum, Aljoša absolutní láska, sublimující se v čiré dobro, Smerďakov nízký pud, profanující nechápavě popudy, byť i šlechetné, jež přijímá od druhých. Podobně jako u Dostojevského, i u jeho postav se stupňuje žízeň po víře tím víc, čím více v nich narůstá důvodů proti ní. Zdá se, jako by byli vystaveni pochybnostem svého autora, který o sobě napsal, že je dítětem svého století, dítětem nevíry a pochybností. Snad právě proto promlouvá k dnešnímu čtenáři tak dramaticky.

Výběr z Gogolovy korespondence, ze zápisků a črt, z dokumentů o jeho životě a tvorbě a ze vzpomínek a dopisů současníků o jeho osobnosti. Dokumenty podávají výpověď o Gogolově boji s carismem, o jeho boji s dobovou publicistikou, zachycují vnitřní drama jeho osobnosti, odhalují jeho láskuk životu a úctu k prostotě.

Výbor z díla ruského formalisty Jurije Tyňanova.

V sedmi filozofických listech a v Apologii blázna se seznamujeme s autorovým myšlením - autor se zabývá otázkami poznání a filozofickými úvahami o dějinách (převážně ruských a evropských).

Svůj překvapivý debut v literatuře pro dospělé věnoval Radij Pogodin příběhu vojáků vracejících se do mírového života. Sugestivní scenérii Leningradu v mladistvě rozverných předválečných, tragických válečných i těžkých poválečných letech prodchl vlastními bohatými životními zážitky. Propůjčil je postavě začínajícího malíře, který v prvních tápajících krocích na umělecké dráze hledá především sám sebe.

Dvě meditativní prózy o čase a jeho lidském smyslu. • Zpáteční lístek (Обратный билет, 1978) • Ten zvláštní život (Эта странная жизнь, 1974)

Převážně ruští autoři se věnují soubojům v literatuře. I tato sbírka povídek s námětem Souboje je výběrem těch nejlepších autorů a soubojů. Výbor povídek - vybral, uspořádal a doslovem a medailóny autorů opatřil Ladislav Zadražil.

Groteska - jejím hrdinou je hudebník, violista přední moskevské divadelní scény, jenž se snaží nalézt své poslání v hudbě. Dříve, než se však čtenář stačí zahloubat na vznešeností tématu, utrpí román nečekanou trhlinu na své vážnosti. Vychází totiž najevo, že maestro Danilov jevlastně démon a navíc rezident mocností pekelných a strašidelných Devíti sfér na Zemi. ....

Novela (Červená kalina) + šestnáct krátkých povídek je vybráno z tvorby sovětského povídkáře a úspěšného filmového režiséra a herce. Zachycují vážné i úsměvné příběhy lidí venkovských i lidí v tradici vesnice nezakotvených, kteří infikováni městem se ženou za vidinou relativně pohodlnějšího života. Přeloženo z ruských originálů Tam vdali, Charaktery a Besedy pri jasnoj lune. Doslov s názvem Vesnické variace na městské téma napsal Ladislav Zadražil.

Soubor povídek a novel, v nichž klasikové ruské literatury (Veltman, Gogol, Gercen, Dostojevskij, Turgeněv, Garšin, Tolstoj, Leskov, Andrejev, Čechov) líčí vliv neutěšených společenských poměrů na pokřivení základních lidských vztahů. Z ruských originálů vybral a uspořádal Ladislav Zadražil.

Obraz malebného zákoutí malého ruského městečka Lykova, vytvořený ve 30. letech známým malířem Astachovem, je prapůvodní příčinou základní zápletky a mnohých dějových zvratů rozměrného románu předního leningradského prozaika Daniila Granina. Přiměje totiž předsedu městského výkonného výboru Losjeva, aby vytáhl do boje s byrokracií a neúctou k historickým památkám, aby zachránil přirozené místo oddechu všech Lykovčanů před stavbou nového závodu. Nejen Losjev sám, ale i mnohé další postavy tohoto pozoruhodného románu musí projít složitým, nelehkým obdobím vnitřní očisty a změn v zaběhaných myšlenkových schématech.

Z ruských originálů vybral a uspořádal Ladislav Zadražil. Patnáct povídek a novel napsali: Gogol, Odojevský, Turgeněv, Čechov, Kuprin, Leonov a další... Ilustrace Eva Bednářová V knize se to hemží čerty, lesními i domácími skřítky, čarodějkami, ale ke slovu přijdou i vlkodlaci, upíři a záhadné přízraky.