Rudolf Vápeník Knihy

Mistr slovesného umění zachycuje dvanáct okamžiků (z dob mezi roky 1453 a 1917), které náleží svým významem mezi rozhodující znamení na ciferníku dějin a "jako hvězdy ozařují noc toho, co pomíjí", když k nim dlouhý a skrytý předchozí vývoj dospěl. Živě jsou vypodobněny záchvěvy géniů i historické situace v širším smyslu. Z prozaického rázu knížky vybočuje veršem psaný "Heroický okamžik" (o Dostojevském) a scény z konce života L.N. Tolstého, jež jsou podány formou zlomků divadelního dramatu.

Hra, v níž je motivu staré čínské legendy o rozřešení sporu o dítě mezi dvěma ženami pomocí křídového kruhu užito v novodobém prostředí Gruzie, procházející složitým procesem přerodu uprostřed revoluce a kontrarevoluce. Osou děje je spor o půdu, který je symbolizován sporem o dítěmezi dvěma ženami, představitelkami revolucí sražené a na její místo nastupující lidové vrstvy.

Sedmdesát pět drobných, k současnosti a člověku v ní výrazně pointovaných historek filozofického rázu.

Děj se odehrává v koncentračním táboře, z něhož uprchne sedm vězňů. Dozorci pro ně v táboře připraví kříže, pro každého jeden. Šest uprchlíků je chyceno a pověšeno na kříže, sedmému se podaří uprchnout. Kniha chce upozornit na to, že je možné vyhrát nad fašismem. Číslo sedm je zde také symbolické. Má upozornit na sedm dní, během kterých byl stvořen svět.

Příběh životního dramatu známého vědce a astronoma, který odvolal pod nátlakem církve koperníkovské učení o oběhu planet okolo Slunce. Významné dílo „epického“ dramatu klade otázky o společenské odpovědnosti a etice a osobní odpovědnosti vědce, které se hluboce dotýkají i událostí 20. století.

Autor, jeden z nejvýznačnějších průkopníků nových směrů v dramatické tvorbě, napsal tragedii věčné markytánky třicetileté války, matky Kuráže, v předvečer druhé světové války. Hra předvádí, jak markytánka ztrácí ve válce jedno dítě za druhým, až nakonec zůstává ve svém stáří úplně osamocena, přesto se však nic nenaučí z katastrof, kterými válka zbídačila její život. O smyslu hry prohlásil autor: „I když se Kuráž ničemu dál nenaučí, publikum se, po mém soudu, přece jen může něčemu naučit, když ji bude pozorovat.“

Divadelní program ND s textem hry a studií o epickém divadle Bertolta Brechta.