Theodor Fontane byl významným německým spisovatelem 19. století, známým svými romány, kritikami, poezií a cestopisy. Jeho raná tvorba zahrnovala balady a díla o nedávných historických událostech. Později se proslavil svými psychologicky pronikavými romány o moderní společnosti, které zkoumaly složitost lidských vztahů a společenských norem. Fontaneho styl se vyznačuje subtilní ironií, důrazem na detail a realistickým zobrazením života.
Tragický příběh lásky dvou mladých lidí, které dělí sociální původ, se odehrává v Berlíně v době vlády císaře Viléma. Zachycuje atmosféru konce 19. století – přežívající stavovské zvyklosti šlechty, dravost nastupující buržoazie i narůstající sebevědomí dělnické třídy–, přičemž kritizuje dobové společenské poměry a konvence.
Paní Treibelová navštěvuje své známé a zve Korinu na slavnost, kde bude hostem Angličan Nelson. Večeře probíhá v poklidu, Korina i paní Treibelová se snaží vést konverzaci. Poté se společnost přesouvá do salonu, kde Korina koketuje s Nelsonem a Leopoldem, to se nelíbí jejímu bratranci Marcelovi...
Svazek obsahuje román Toužení soužení (1888) a novelu Schach von Wuthenow (1883). Román Toužení soužení, zasazený do sedmdesátých let 19. století, zachycuje příběh lásky zmařené společenskou nerovností obou partnerů. Berlínský baron a císařský nadporučík se zamiluje do prosté žehlířky a marně se vzpírá a nakonec se nedovede vzepřít rodovým tradicím, vztah se rozpadá a oba milenci vstupují do společensky rovných, avšak citově již oslabených manželství. Novela Schach von Wuthenow líčí duševní konflikt pruského důstojníka, který svedl nehezkou šlechtickou dívku a nedovede překonat posměch přátel pro její tělesné nedostatky.
Dvě prózy významného německého básníka a prozaika (1819–1898), který do německé literatury uvedl duchaplnost a šarm francouzského románu a jehož příběhy jsou i dnes sociálním zrcadlem doby. V novele Cizoložnice (1882) provdá se mladá žena za muže mnohem staršího a po těžkých citových depresích jej opouští a s velkým vnitřním úsilím překonává překážky a buduje si život po boku muže věkem sobě rovného. Řešení konfliktu, vylíčené s podmanivou přesvědčivostí, vyvolalo kdysi pohoršení. Novela Stina (1890) zachycuje milostný příběh prosté dívky a neduživého hraběte.
Německý spisovatel Theodor Fontane (1819–1898) stanul až na sklonku své celoživotní tvorby v řadách kritických realistů. Jeho tvůrčí dráha začínala úctou k hohenzollernskému režimu a trvalo celá desetiletí, než vyrostl velký umělec, který vydal svědectví o tom, že vládnoucí třídajunkerů a měšťáků, kterou dlouho líčil sympaticky, se ocitá na nezadržitelném dějinném rozcestí, přežívá se, zemdlívá a upadá. Román z r. 1896 o Effi Briestové, dcerce venkovského braniborského šlechtice, o ženě-dítěti, jež vyrůstá v zátiší mírného blahobytu láskyplného domova, bezelstně vstoupí po vůli rodičů v manželství s pruským byrokratem bismarckovské éry baronem von Instettenem, bezelstně zhřeší a pyká za to zlomeným životem, zavržena všemi, odloučena od svého dítěte a násilím jemu odcizena, je ostře pravdivou studií braniborské společnosti z konce 19. století.
Německý spisovatel Theodor Fontane (1819–1898) stanul až na sklonku své celoživotní tvorby v řadách kritických realistů. Jeho tvůrčí dráha začínala úctou k hohenzollernskému režimu a trvalo celá desetiletí, než vyrostl velký umělec, který vydal svědectví o tom, že vládnoucí třídajunkerů a měšťáků, kterou dlouho líčil sympaticky, se ocitá na nezadržitelném dějinném rozcestí, přežívá se, zemdlívá a upadá. Román z r. 1896 o Effi Briestové, dcerce venkovského braniborského šlechtice, o ženě-dítěti, jež vyrůstá v zátiší mírného blahobytu láskyplného domova, bezelstně vstoupí po vůli rodičů v manželství s pruským byrokratem bismarckovské éry baronem von Instettenem, bezelstně zhřeší a pyká za to zlomeným životem, zavržena všemi, odloučena od svého dítěte a násilím jemu odcizena, je ostře pravdivou studií braniborské společnosti z konce 19. století.