André Comte-Sponville Knihy

André Comte-Sponville je současný francouzský filosof a mediální osobnost. Po ukončení studií pracoval jako učitel filosofie na středních školách, později byl téměř patnáct let univerzitním profesorem, nejdéle na katedře filosofie univerzity Paris-1 Panthéon-Sorbonne. Po mezinárodním úspěchu knihy Petit Traité des grandes vertus, 1995 (Malá kniha o velkých ctnostech) se rozhodl věnovat výlučně spisovatelské a přednáškové činnosti. Je častým přispěvatelem předních listů jako Le Monde, Libération či Le Nouvel Observateur i hostem francouzských televizních pořadů. Rovněž pořádá přednášky pro soukromé firmy i odborové organizace. Osm let byl členem Národního poradního výboru pro etiku (Comité consultatif national d’étique), kromě toho je též čestným členem Společnosti na obranu práva na důstojnou smrt (Association pour le droit de mourir dans la dignité). Kromě své pedagogické a popularizační činnosti je Comte-Sponville autorem desítek knih převážně na témata z etiky a sociální filosofie. Jednou z nejpopulárnějších je Duch ateismu (L’esprit de l’athéisme. Introduction à une spiritualité sans Dieu) z roku 2006. V této knize vypracoval Comte-Sponville nejpodrobněji svou koncepci ateismu, který je slučitelný se spirituálním životem. Tato varianta ateismu kontrastuje s u nás známějším tzv. novým ateismem anglosaských autorů, jako jsou Richard Dawkins nebo Christopher Hitchens.

Exploring classical virtues, André Comte-Sponville offers a fresh perspective on Western ethics, guiding readers on how to live meaningfully. He draws on a rich tapestry of philosophical thinkers, from Aristotle to Simone Weil, to discuss eighteen essential virtues, including fidelity, courage, and love. The book examines the significance of these qualities in defining human excellence, highlighting their relevance in contemporary life. Comte-Sponville's insightful reflections encourage readers to embrace virtues as a pathway to personal and moral development.

"Much of the history of philosophy is the history of ethics. From Plato to Satre, the great philosophers have returned to the central ethical questions of how we are to live good lives; how is it appropiate and virtuous for us to behave, both to ourselves and to other? n addressing these questions, Andre Comte Sponville returns to the mainstream of much of the Western philosophical traditon with an utterly original exploration of the timeless human virtues. Short Treatise on the Great Virtues takes as its starting point eighteen human virtues ranging from politeness, prudence and humour to compassion, tolerance and love to help us understand what we should do, who we should be, and how we should live. Comte Sponville offers the reader both a thoughtful and accessible introduction to the history of Western ethics and an exploration of the ways in which the views and claims of the great philosophers can apply and fail to apply to our lives and our moral choices and decisions today."

Poses an argument for living a spiritual life that is not dependent on religion, explaining that an acceptance of philosophical spiritual traditions and values does not require practitioners to embrace the existence of a higher order. Reprint.

Kniha André Comte-Sponvilla Šťastie bez ilúzií je prepisom prednášky autora a diskusie v rámci filozofických pondelkov v Bouguenais vo Francúzsku. V jeho úvode sa autor zamýšľa nad pojmom šťastia, ktorý je predmetom filozofickej reflexie od čias, ako Gréci vymysleli pojem filozofia láska k múdrosti. Každý človek chce byť šťastný otázka je, ako to dosiahnuť. Spôsob, ktorý ponúka autor, je premýšľanie, ktorého predmetom je život, prostriedkom rozum a cieľom šťastie. Spolu so šťastím je v centre záujmu autora nádej (espoir) a jej opak (désespoir), pričom pojem beznádeje chápe nie vo význame zúfalstva, ale v etymologickom význame ako chýbajúcu nádej, očakávanie, stav bez túžob a ilúzií. V prvej kapitole sa autor pýta, prečo nie sme šťastní nie vtedy, keď nás stíhajú choroby, úrazy, úmrtia blízkych, ale vtedy, keď sa navonok nič zlé nedeje, keď máme všetky predpoklady byť šťastní no nie sme. V druhej kapitole nám autor ponúka stratégiu, ako sa oslobodiť od bludného kruhu túžob a sklamaní. Tretia kapitola sa opiera o Spinozovu myšlienku, že beznádej a blaženosť nie sú opozitá, ale dve strany tej istej mince, ktorou je múdrosť. Mudrc nič neočakáva, nič mu nechýba. Je šťastný. Takéto šťastie sa nazýva aj láska. Nie platónska láska, pri ktorej je láska túžbou po niečom, čo chýba, ale spinozovská láska, pri ktorej je láska radosťou z toho, čo je.

Was ist Sexualität? Was sagen Philosophen darüber? Was lehrt uns die Erotik über uns selbst und über das Leben? Das sind die Fragen, die sich André Comte-Sponville in diesem Buch stellt. Er sucht das Metaphysische im Physischen und sorgt damit beim Leser für mehr Lust an der Lust.

»Ein interessanteres Thema als die Liebe gibt es nicht«, sagt André Comte-Sponville und fächert ein Panorama von philosophischen Ideen auf, das hilft, das große Wort »Liebe« besser zu verstehen – in all seinen Facetten. Gedanken werden leicht, klug und humorvoll dargestellt, so dass der Leser auch Rat und Anregung für sein Leben findet.

L'amour et la solitude vont ensemble, toujours : ce ne sont pas deux contraires, mais comme deux reflets d'une même lumière, qui est vivre. La philosophie, sans cette lumière-là, ne vaudrait pas une heure de peine. André Comte-Sponville

Zwölf philosophische Betrachtungen zu den ewigen Themen der Menschheit: über Liebe, Tod, Erkenntnis, Freiheit, Gott, Atheismus, Moral, Politik, Kunst, Zeit, Menschsein und Weisheit.

« Le soleil ni la mort ne se peuvent regarder fixement », écrit La Rochefoucauld. Cela fait au moins une différence avec le sexe : le regarder fixement, voilà ce que peu d'hommes et de femmes, de nos jours, s'interdisent ou redoutent. Pourquoi, s'agissant de sexualité, est-ce pourtant cette formule qui m'est venue, jusqu'à me fournir, ou peu s'en faut, mon titre ? Peut-être parce que l'essentiel, ici aussi, échappe au regard, ou l'aveugle, tout en continuant de le fasciner. Le sexe est un soleil ; l'amour, qui en vient, s'y réchauffe ou s'y consume. Les mortels, disaient les Anciens pour distinguer les hommes des animaux et des dieux. Nous pourrions, tout autant, nous nommer les amants : non parce que nous serions les seuls à avoir des rapports sexuels, ni à aimer, mais parce que le sexe et l'amour, pour nous, sont des problèmes, qu'il faut affronter ou surmonter, sans les confondre ni les réduire l'un à l'autre. Cela définit au moins une partie de notre humanité : l'homme est un animal érotique. » André. Comte-Sponville.