Crébillon ml., francouzský prozaik, se proslavil svými satirickými romány, které často pronikavě komentovaly morálku a společnost své doby. Jeho díla, charakteristická bystrým vtipem a elegance, se ponořila do spletitostí lidských vztahů a vášní. Ačkoli někdy vyvolával kontroverze kvůli svým odvážným tématům, jeho psaní si zachovává nadčasovou přitažlivost pro svou psychologickou hloubku a literární zručnost. Crébillon zanechal nesmazatelnou stopu ve francouzské literatuře 18. století.
Der Sultan Shah-Baham schlägt vor, dass jeder reihum eine Geschichte erzählt. Der junge Höfling Amanzéi, ein talentierter Erzähler, berichtet von seiner Überzeugung an die Seelenwanderung und seiner Strafe, in ein Sofa gebannt zu sein. Seine Geschichten über ein junges Paar, das sich der Liebe hingibt, fesseln den Sultan und seine Gattin.
Nejúspěšnějším Crébillonův román je "Blouznění srdce a rozumu" (1736-1738). Sedmnáctiletý šlechtic Melcour v něm vypráví o svém vstupu do společnosti, o tápáních a nejistotách, které přitom prožívá. Touží poznat cit lásky v ryzí podobě, ale místo s citovostí se Melcour setkává jen s citovým chladem a hrou, místo s láskou s vypočítavostí, ješitností a cynismem. Crébillon tak nepřímo soudí svou společnost jako svět bez budoucnosti . který si svou zahálčivostí a rozkošnictvím připravuje vlastní zkázu. Náznakem pravé lásky, jež pro hrdinu zůstává neproniknutelným citem, je krásná Hortense, tvořící se svou neznámou společnicí dvojici jako vystřiženou z rokokové rytiny Watteauovy a v protikladu k Meilcourovu poblouznění citovým zmatkům obestřená melancholickou moudrostí a vyvážeností citu a rozumu.
Les Lettres de la Marquise de M *** au Comte de R *** est la première grande œuvre d'un écrivain de vingt-cinq ans. Il s'agit d'un roman par lettres qui ne donne à lire de cette correspondance amoureuse que les lettres de la femme. Mariée contre son goût, la marquise cultive les figures successives et contradictoires d'une passion dont elle fait la substance de son existence entière. Des formes les plus gracieuses de la comédie de sentiment jusqu'à la tonalité tragique, toute la gamme des modalités de l'amour se propose à une épistolière fort habile à mettre en spectacle la vie du cœur. Rien n'échappe à l'héroïne des dangers vers lesquels elle court. Mais le savoir dont elle dispose est à la mesure de son impuissance : la raison n'est d'aucune efficacité contre la passion. Le roman de Crébillon va du réjouissant au terrible. Il procure ces pages rares où l'émotion coexiste avec la perception de l'artifice qui devrait l'abolir. La qualité de l'œuvre, la maîtrise du romancier, le style, font des Lettres de la Marquise l'un des plus beaux romans des Lumières. Crébillon fils (1704-1777). Sa vie se confond avec son œuvre. Tôt lancé dans les salons et les coulisses, il y apprend la vie qu'il décrit d'un pinceau impertinent. Le libertinage qu'on lui suppose l'envoie à la Bastille, il en sort pour devenir Censeur royal. Les dates importantes de sa vie restent ses romans : Les égarements du cœur et de l'esprit (1738), Le Sopha (1742), La Nuit et le moment (1755), Le Hasard du coin du feu (1763).
