Kniha pojednává o geologické minulosti Země. Podává základy stratigrafie, paleontologie a geotektoniky a uceleným způsobem seznamuje s historií zemské kůry od nejstarších období. Země dodnes. V druhé části knihy je podán stručný výklad paleontologie jako nezbytného základu biostratigrafického členění uloženin.
Mistrova divertimenta. Slavoje Českého, jenž vstoupil před osmi lety na veřejnou scénu jako krajně skeptický glosátor křečí soudobé civilizace, znají zatím pouze čtenáři studentského měsíčníku Babylon. Ještě tajemnější postavou je jistý JUDr. Bedřich Břich publikující na internetu. Texty obou nyní zařadil do výboru ze své příležitostné publicistiky filosof Zdeněk Vašíček. Sestavil a doslov napsal Viktor Šlajchrt.
Přístupně a poutavě napsaná publikace je průvodcem po nejzajímavějších geologických lokalitách v České republice. Text je rozdělen do 203 kapitol podle exkurzí do jednotlivých nalezišť a popisuje nejen nálezový materiál, ale i přírodní zajímavosti v uvedených regionech. Kniha je doplněna mapkami, které čtenářům usnadňují orientaci v krajině.
Knihu tvoří osmnáct esejů z let 1996-2003 a uzavírá ji rozhovor s autorem. Tématem, pokaždé nově formulovaným, k němuž se texty soustřeďují, je otázka vztahu skutečně obecných, vědeckých pojmů k výrazům "běžného" jazyka. Zkoumá se zde konstituce pojmů (předpojmy, ideje-matky, vůdčí odeje, zakladatelské mýty). Jednotlivě jsou vyšetřovány celek, obraz, krajina, styl, banalita a metafora. V souvislosti s tím jsou diskutovány vztahy mezi jazykem každodennosti a universy vědy, filosofie a literatury.
Faximile textu, který Zdeněk Vašíček sestavil v letech 1957-1959, vydaná ve 350 číslovaných exemplářích.
Publikace vydaná jako upomínka na bratry Čapkovy. // Kniha obsahuje dvě povídky: Modrá chryzantéma, Zločin na poště.
Vznik strojopisného souboru 100% štěstí zasadil Zdeněk Vašíček při jeho předání do nakladatelství do roku 1957 v Kroměříži. Tehdy po ukončení studií filosofie a historie na Filosofické fakultě UK v Praze se přátelé Zdeněk Vašíček a Rudolf Jičín ocitli z pracovních důvodů každý jinde, Vašíček našel uplatnění v archivu města Kroměříž, Rudolf Jičín v muzeu v Trutnově. Udržovali tedy alespoň korespondenční kontakt a posílali si vzájemně pojednání, pro která Zdeněk Vašíček s celoživotním odstupem použil označení „juvenilie“.
