Frank González–Crussi, emeritní profesor patologie na Northwesternské lékařské univerzitě, má za sebou bohatou kariéru v porodnické a patologické medicíně a je autorem několika knih. V této publikaci se zaměřuje na široké spektrum aspektů zraku a vidění, zkoumá různé způsoby dívání a hledá odpovědi na otázky týkající se přitažlivosti výstředních scén, včetně filozofických otázek kolem teorie vidění. Zrak je považován za klíčový smysl pro přežití a vnímání okolního světa, dominující našemu podvědomí a snům. Autor zkoumá fascinující vztah mezi dívajícím se a viděným, vnímajícím a vnímaným. Diskutuje o tabuizaci pohledu na ženské pohlavní orgány a uvádí zajímavé příklady z historie umění, včetně mýtu o Aktaionovi. Dále se zabývá fascinací pohledem na lidské tělo, scénami zrození a smrti a analyzuje funkci zrcadla a moderní vynálezy jako mikroskop a fotografie, které zásadně změnily naše vnímání sebe sama. V knize se objevují i popisy vystavování mrtvol, kde byly zakrývány pouze vnější genitálie, zatímco osobní věci zesnulých visely na stěnách. Tato témata podtrhují autorovu schopnost propojit medicínu s uměním a filozofií.
