Dagmar Hochová Knihy

Ve třetím, rozšířeném vydání se čtenářům opět představuje záhadná bytost jménem Arsemid. Autor Ivan M. Havel, známý jako šéfredaktor časopisu Vesmír a průkopník kybernetiky, byl také edičním pracovníkem během věznění svého bratra Václava Havla. Havel, ačkoliv se profesně věnoval vědecké práci, dokáže vyvažovat analytický úsudek s nadsázkou a absurdním humorem, což dokládá jeho série filosofických dialogů se Zdeňkem Neubauerem. Hlavní vztah k literatuře Havel projevil již ve své prvotině Arsemid, jejíž první verze vznikla před 60 lety. Knižního vydání se dočkala až v devadesátých letech a každé nové přináší odlišné pohledy na život tajemného homunkula. Kdo je Arsemid? Odpověď není jasná, ale jeho postava se pohybuje v duchovním pásmu mezi Kafkou, Tolkienem, Osvobozeným divadlem, Klímou a Morgensternem. Nové vydání obsahuje důkladný poznámkový aparát, který osvětluje okolnosti vývoje textu, a poprvé zveřejňuje autorovy ilustrace, které zachycují sny v Arsemidově příběhu. Kapitoly jsou propojeny motty, které vytvářejí důmyslnou síť, a právě kvůli nim stojí za to se do Arsemidovy skládačky pustit.

Monografie Dagmar Hochové (1926-2012) se ke čtenářům dostává čtyřicet let poté, co v edici Umělecká fotografie nakladatelství Odeon vyšla autorčina první malá monografie, a dvanáct let poté, co nás tato významná dokumentaristka české humantitní fotografie opustila. Kniha sleduje její život a dílo prizmatem vyprávění jejích generačních souputníků, dobových dokumentů, autorčina archivu negativů a publikací, které o její práci vyšly po pádu komunismu.

Fotografie spisovatelů autorky Dagmar Hochové

Tato monografie Dagmar Hochové je ohraničena dvěma daty. Z února roku 1948 pochází výmluvný snímek s přemalovaným antikomunistickým nápisem, z listopadu 1989 pak pohled na zaplněné Václavské náměstí.

Půvabná vzpomínková knížka botaničky RNDr. Jany Osbornové na život v historické pražské lokalitě. Text je doprovázen více než čtyřmi desítkami starších i novějších totografií různých autorů.

Kniha vzpomínek známé fotografky vtipně a zasvěceně evokuje autorčino rodinné zázemí, vlastní práci a zejména český kulturní a společenský život posledních šedesáti let. Knihu k vydání připravil Jaromír Slomek, z jehož podnětu vznikla. Vyprávění Dagmar Hochové je doplněno unikátními fotografiemi z jejího života i jejími vlastními snímky.

V reportážně-povídkové knize se Branald vydává na výpravu za tehdejší současností nejen jako důkladný a velmi zasvěcený pozorovatel, ale především jako umělec, který dovede pod zajímavým povrchem skutečností objevovat ještě zajímavější prameny toho, z čeho vlastně vyrůstá podobaživota. Píše-li o Košumberském ústavu pro léčbu tuberkulosy, o mravenčí práci lékařů a sester v zapadlém šumavském koutě, o pardubické rafinérii, o stavbě mohutné elektrárny, o psychiatricky zajímavém případu mladého studenta nebo o čemkoliv jiném, objevuje pod tím vším především člověka.