Jens Bjørneboe

Kdybychom měli stručně definovat principy, na nichž je založeno spisovatelské dílo Jense Bjørneboea, určitě se před námi vynoří slova jako „polemika“, „kontroverzní“ nebo „rebelantství“. Bjørneboe, jehož díla vznikala ve společensky angažované době 50. až 70. let minulého století, nezobrazuje ani sebeméně idealizovaný svět, naopak, zabývá se nejkrutějšími a nejpatologičtějšími jevy lidského společenství a neustále si klade otázku, proč vznikají a jak fungují.

Bjørneboe vystudoval malířství a dlouho působil jako učitel, autorsky debutoval v roce 1951 sbírkou básní nazvanou jednoduše Básně (Dikt). Daleko větší dosah však mají jeho díla prozaická a dramatická, v nichž se zabývá střetem nějaké menšiny či individua a systému. Náměty čerpá většinou z prostředí, v němž se pohyboval – např. román Jonas, kde na osudech dyslektického chlapce Jonase kritizuje norské školství, román Den onde hyrde (Zlý pastýř), ve kterém si bere na mušku přístup norského státu k lidem, kteří se ocitli ve vězení, nebo drama Semmelweiss, jehož hrdinou je lékař bojující s dobovými předsudky kolegů. V průběhu 50. let se Bjørneboe věnoval kritice konkrétních aktuálních problémů – kromě už zmíněného represivního školství a vězeňského systému také křesťanského pokrytectví, politického pletichaření a touhy po moci.

V 60. letech se jeho pozornost přesunula k obecnějším problémům. V této době vzniká jeho zřejmě největší dílo - románová trilogie nazývaná Dějiny bestiality (Bestialitetens historie), jakási obrazová anatomie zla. V jejích jednotlivých dílech Frihetens øyeblikk (Okamžik svobody, 1966, č. 2003), Kruttårnet (Prachárna, 1969) a Stillheten (Ticho, 1973) se vypravěč snaží popsat dějiny zla, dobrat se jeho podstaty a toho, proč se lidé v určitých obdobích chovají tak zrůdně. Možná větší pozornost než autorovo seriózní literární dílo vzbudila pornografická kniha z roku 1966 nazvaná Uten en tråd (dosl. Na sobě ani nitku), která byla zřejmě míněna jako provokace ve stojatých vodách norské oficiální literární scény. Tato kniha vyšla nejprve jako anonymní dílo v Oslo, byla však okamžitě zakázána a později, v roce 1967, se dokonce stala předmětem posledního norského soudního procesu proti nemravnosti.

Ačkoli to zanedlouho bude 30 let, co Jens Bjørneboe spáchal sebevraždu, jeho knihy se v Norsku stále vydávají a čtou, velký je i čtenářský zájem o jeho osobu. O tom svědčí i nedávný úspěch biografické knihy jeho synovce Svena Kærupa Bjørneboea Onkel Jens. Et familieportrett (Strýček Jens. Rodinný portrét), v níž autor umožňuje čtenářům nahlédnout do života svého strýce a také vysvětluje některé z jeho spisovatelských motivací. V češtině jsme zatím mohli seznámit s Bjørneboeovou knihou Žraloci (Haiene, č. vyšlo v nakladatelství Svoboda v roce 1987), v roce 2003 vychází v nakladatelství Academia první díl jeho trilogie, Okamžik svobody. BIBLIOGRAFIE

* Dikt, 1951
* Før hanen galer, 1952
* Ariadne, 1953
* Jonas, 1955
* Under en hårdere himmel, 1957
* Vinter i Bellapalma, 1958
* Den store by, 1958
* Blåmann, 1959
* Den onde hyrde, 1960
* Drømmen og hjulet, 1964
* Til lykke med dagen, 1965
* Fugleelskerne, 1966
* Uten en tråd, 1966
* Frihetens øyeblikk, 1966
* Semmelweiss, 1968
* Aske, Vind og Jord, 1968
* Uden en trævl II, 1968
* Norge, mitt Norge, 1968
* Kruttårnet, 1969
* Vi som elsket Amerika, 1970
* Amputasjon, 1970
* Anarkismen - I dag?, 1971
* Hertug Hans, 1972
* Politi og anarki, 1972
* Tilfellet Torgersen, 1973
* ellet Torgersen, 1973
* Stillheten, 1973
* Haiene, 1974
* Dongery, 1976
* Røde Emma, 1976
* Under en mykere himmel, 1976
* Om Brecht, 1977
* Om Teater, 1977
* Lanterner, 1977