Christian Norberg-Schulz Knihy

Kniha světově proslulého norského historika a teoretika architektury se formou přístupnou nejen odborníkům pokouší poodhalit podmínky příčiny umístění, vzniku i podob měst na základě analýzy celého systému okolností, které staletý vývoj městského organismu provázejí. Nevyhýbá se přitom ani filozofickým a etickým otázkám, které jsou s městy jako sídlišti člověka spjaty. Svá teoretická východiska dokazuje na analýze tří místem vzniku, urbanistickou a architektonickou podobou rozdílných měst: Říma, Prahy a Chartúmu. Zvláště část věnovaná Praze je mistrnou ukázkou autorova syntetického pohledu, který se nevyhýbá ani tak palčivému problému, jako je oprávněnost sídlištní výstavby v Praze z hlediska jejího vztahu k duchu místa. Knihu doprovází na tři sta černobílých fotografií, které ozřejmují některé složitější pasáže knihy. Doslov Petra Kratochvíla přibližuje čtenáři myšlenkový svět Norberga-Schulze, seznamuje ho s jeho dílem a dotýká se přímo metodologie samotné knihy.

Významný norský historik a teoretik architektury, známý u nás především do češtiny přeloženou knihou Genius loci, analyzuje v tomto díle základní rysy charakteristické pro moderní architekturu vůbec a její vývojové fáze od premoderních počátků koncem 19. století do postmodernismu a nových trendů na počátku 21. století. Vychází z rozboru základních vlastností „nového světa“ a postavení člověka v něm jako vstupního a trvalého činitele. Popisuje specifické prostředky, jimiž architektura nové vnímání světa zprostředkuje (volný půdorys, otevřená forma) a použití těchto prostředků v hlavních oblastech architektonické tvorby (bydlení - obytný dům; občanské instituce - veřejné budovy; město). Zvláštní pozornost věnuje problematice významu v architektuře a jejímu průmětu do různých dílčích a časových principů (regionalismus, monumentalita, architektura místa). Při zpracování tématu uplatňuje autor fenomenologický přístup; i tomu lze děkovat, že nejde o suchou učebnicovou četbu, nýbrž text, v němž odborná látka je podána způsobem odrážejícím hloubku autorova „prožívání architektury“ a morální východiska jeho pohledu a názorů.

Kniha Význam v architektuře Západu proslulého teoretika architektury Christiana Norberga-Schulze představuje souborný pokus vylíčit základní proměny západního stavitelského umění. Nejde však o běžné akademické dějiny - autor na základě svého pojetí architektury jakožto prostředku vyjádření v této knize rozvinul zcela nový způsob, jak pohlížet na architekturu Západu. Vykládá všechny hlavní epochy západního umění od starověkého Egypta do dnešních dnů a sleduje nejvýznamnější stavební díla v kontextu sídel a měst, do nichž se integrovala. Největší část textu se vztahuje k popisu a interpretaci budov, a čtenář tak krok za krokem prochází jednotlivá dějinná období a na vybraných stavbách vidí, jaké významy se v nich zhmotňují. Budovy, jimž byla v daném společenství připisována klíčová pozice (např. chrám či kostel), člověku svou strukturou poskytují základní duchovní ukotvení a architektura různých kulturních epoch - řecká, římská, gotická a další - je nahlížena jako hmotný výraz převládajícího náboženského a filozofického přesvědčení. Význam v architektuře Západu tak přináší vzácný vhled do lidských hodnot a světonázorů, jež se projevují v různorodých architektonických stylech. Kniha představuje jedinečný příspěvek jak k dějinám umění, tak k existenciálnímu myšlení.