Zuzana S. Pořadí knih

Je možné žít kvalitní život, přestože dětství pro nás byla takřka jednolitá hrůza a formovala nás rodina, která závažnou patologii vydávala za normu? Životní motiv od raného dětství zneužívané Zuzky, jejíž příběh přinesla Hra na pavoučka (Triton, 2014), se navrací i v její dospělosti: je zneužita a znásilněna, před násilníkem se s pomocí podpůrných organizací ukrývá, ocitá se na psychiatrii a později v terapeutické komunitě, která je pro ni významným mezníkem na cestě k uzdravení. I přes přetrvávající sebepoškozující chování usilovně pracuje na seberozvoji, dochází na terapie, pozvolna se stabilizuje a neztrácí optimismus ani naději na poklidný, spokojený život se svými čtyřmi dětmi. „Myslím, že důležité je udělat z toho ošklivého, co jsem zažila, něco pozitivního, dát tomu smysl. Udělat z toho dar.“

Skutečný příběh dívky, kterou od čtyř let sexuálně zneužíval otčím, začal nevinnou hrou „na pavoučka“ a vyústil v brutální znásilnění, které bylo teprve začátkem. Pokračování zahrnuje opakované sexuální ataky, bití, podávání drog, citové vydírání, nechtěná těhotenství a vynucené potraty. Hrdinčin život byl několikrát ohrožen; snažila se uniknout traumatům, málem se otrávila léky, řezala se a jednou téměř vykrvácela. Nejhorší je, že se tyto hrůzy odehrávaly v navenek spořádané rodině, kde nikdo nepomohl. Selhaly matka, širší rodina i instituce. Nyní je třicetiletá žena matkou čtyř dětí, studuje sociálně právní školu a prohlubuje znalosti arteterapie. Prošla mnoha terapiemi a pobývala v psychiatrických léčebnách. Ve vztazích s muži stále tápe; bývalý manžel byl pedofil, zneužíval její syny a spáchal sebevraždu. Její vztah s původní rodinou je napjatý a necítí se v bezpečí před svým bývalým tyranem. Přesto je odhodlaná překonat všechny překážky pro dobro svých dětí, které jsou jejím smyslem života. „Nikdy to nevzdávejte, vždycky zbývá jiskřička naděje,“ vzkazuje těm, kteří trpí a volají o pomoc.