Johanna Holmström Knihy

Vrakören je vilová čtvrť na pobřeží, na půl cesty mezi Borga a Helsinkami. Zapadlá čtvrť s hrstkou domů a temně šumícím lesem. Perfektní místo pro dobrodružství, ale také tajemství. A právě sem se přistěhuje Olof s manželkou Henrikou a dvěma vyženěnými dětmi, Lukasem a Robin. O mnoho let později se sem dětská psycholožka Robin vrací proti své vůli. Vrakören i s jeho obchůdkem, který vlastní Vinqvistovi, mezitím pohltilo hlavní město. Architekti tu pro společenskou smetánku navrhli nové domy s obřími panoramatickými okny a vysokými zdmi zabraňujícími zvědavým pohledům. Pod luxusním povrchem všechno vře. Všichni tu mají strach, děti i dospělí. Robininu matku místní šikanují, někdo zhanobil zdejší hřbitov a špitá se i o obchodu s drogami. Robin je zatažena do sítě intrik, kde vše ukazuje na dobročinnou organizaci, kterou tu před lety založili.

Druhý román Johanny Holmströmové, vypráví o síle patriarchátu, o kulturních propastech a o spletitých cestách mezi identitami. Samira a její kamarádky mají strach jenom ze dvou věcí: že se z nich stanou asfaltoví andělé a že se budou muset vdát proti své vůli. Samira nechce ani jedno, a tak se rozhodne uprchnout z domova. Opustí matku Sáru, finsko-švédskou konvertitku k islámu, která chce za každou cenu víru praktikovat ortodoxněji než její manžel Farid, řidič autobusu a přistěhovalec z maghrebského regionu. Opustí také mladší sestru Leilu, která se ve svých patnácti uzavře do sebe, ve škole cítí nebezpečí a nerada by poutala pozornost, ale matka ji nutí nosit hidžáb. Starší sestra Samira chce žít jako její finští vrstevníci: odstěhovat se z domova, studovat na univerzitě, zbavit se nevinnosti. Cesta za snem se ale začne komplikovat, když se zamiluje do Pitera, který si oholí hlavu a dá se k partě rasistů.

Hinter der Idylle wartet das Grauen Kinderpsychologin Robin Löf kehrt nach zwölf Jahren zurück an den Ort, an dem sie aufgewachsen ist: Vråkören, eine abgelegene Villenkolonie vor den Toren Helsinkis. Seit Robins Bruder Lukas unter ungeklärten Umständen ums Leben gekommen ist, hat sie ihre Mutter hier nicht mehr besucht. Robin bemerkt rasch, dass die Anwohner ihrer Mutter feindselig gegenüberstehen. Auch im Wald, der die Siedlung umgibt, scheint es nicht mit rechten Dingen zuzugehen: Robin fühlt sich verfolgt. Als ein Unbekannter versucht, sie zu ermorden, überschreitet sie alle Grenzen, um die Wahrheit herauszufinden.

Na otočiću Själö, u finskom arhipelagu Nagu, od 1619. godine postojala je bolnica za gubavce, a od 1785. do 1962. bila je utočište i umiralište za duševne bolesnice. Ovaj roman inspiriran je stvarnim sudbinama žena čiji su zdravstveni kartoni pohranjeni u arhivu grada Turku. Otkako je 1891. Kristina Andersson počinila nezamislivo i završila kao doživotna pacijentica, do 1997. kada je sahranjena medicinska sestra Sigrid Friman, svjedočimo stoljeću neopravanog odnosa prema duševnim bolestima, rodnoj nejednakosti i eugeničkim zastranjenjima. Priče žena poput Elli, koja je tražila ljubav, i Karin, koja se nije željela pokoriti, otkrivaju bol onih koje je društvo proglasilo bezumnima. Iako im govore da bolnica nije zatvor, mnoge ne mogu napustiti otok, a svaka ima svoju sobu koja nije ćelija, ali su ipak zaključane. Ove žene, prema metodi Jean-Martina Charcota, često su stavljene u izolaciju, što dodatno naglašava kontradikciju njihovog položaja. Njihove sudbine odražavaju ne samo osobnu patnju, već i širu društvenu stvarnost koja ih je stigmatizirala i marginalizirala.