Die zehnbändige Piper-Ausgabe der Werke von F. M. Dostojewski in der Übersetzung von E. K. Rahsin ist die bekannteste deutsche Edition. Sie zeichnet sich durch ihre sprachliche und historische Nähe zum russischen Original aus und umfasst das vollständige Werk des bedeutenden russischen Dichters.
Kniha Bratři Karamazovi je příběhem tří sourozenců, spojených stejnou otcovou krví – v žilách i ve společném podezření z otcovraždy. Kdo zabil, když ne někdo z nich? Příběh se koncentruje na rozháraném nitru i rozdílných pohnutkách jednotlivých hlavních hrdinů a na jejich pozadí rozebírá i univerzální témata, jakými je svobodná vůle, existence Boha, široká ruská duše či láska. Jedná se o poslední, literárně mistrovské a zároveň čtenářsky neobyčejně poutavé dílo slavného ruského spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského. Kniha je často označována za jeden z nejvýznamnějších románů, které kdy vznikly. Tato slova mimo jiné použily takové autority, jako Albert Einstein, Zikmund Freud či Masaryk.
Předposlední román Fjodora Michajloviče Dostojevského (1821–1881) byl marxisty a zejména Gorkým a Lunačarským léta odsuzován jako pamflet brojící proti revoluční akci, nicméně světoznámému znalci temných pohnutek lidské duše v něm šlo především o to, jak a zda vůbec se jeho milované Rusko vyrovná s démony. Inspirován procesem s anarchistou Něčajevem, jenž jako zastánce bezohledných praktik boje připravil o život svého oponenta z ilegálního hnutí, vytvořil spisovatel rozsáhlý portrét generace, která ve snaze vymanit se z rutinní morálky a kulturních vzorců svých rodičů nyní váhá mezi módním mysticismem a pragmatickým rozumem, mezi rozvracečským násilím a pokornou důvěrou v dobro. Toto obrozování sleduje Dostojevskij prostřednictvím provinční kroniky, v níž nenápadný pozorovatel zaostřil na trojici mužských protagonistů: bezstarostného dandyho Stavrogina, zakomplexovaného radikála Kirillova a mocichtivého pleticháře Verchovenského, jejichž výstřelky jsou podrobovány obecnějším zkouškám cti a lásky. Dílo z roku 1872, rozvíjející řadu motivů z Idiota a předjímající rodinnou tragédii Bratrů Karamazových, bývá označováno za autorovo nejkrutější. V roce 1988 je na filmové plátno převedl režisér Andrzej Wajda. Kniha vyšla v dostisku v roce 2004, v brožované vazbě.
Uncle's Dream is a humorous drawing-room novella, a satire of Russian society that can be enjoyed as a lighter counterpoint to the author's later works.
The collection features classical short stories that have played a significant role in literary history. It has been meticulously reformatted and redesigned for clarity and readability, ensuring its preservation for future generations. This volume is categorized within Slavic languages and literature, emphasizing its cultural and linguistic importance.
Nejrozsáhlejší soubor Dostojevského povídek a próz, jaký byl kdy česky vydán, nám umožňuje ocenit široké rozpětí autorovy tvorby. Obsahuje jak slavné texty (Dvojník, Něžná), tak i méně známá díla (Chlapec u Kristova vánočního stromu, Mužik Marej). V novele Dvojník z r. 1846 se poprvé setkáváme s rozpolceným vědomím člověka, zatímco v povídce Něžná sledujeme vnitřní monolog muže po sebevraždě jeho ženy. Povídky jako Pan Probaštin, Plazunkov a Slabé srdce odkrývají autorovo mistrovství v charakteristikách postav, které jsou často oběťmi velkoměsta. V textu Vánoční strom a svatba se objevuje dětská postava, která se stává obětí cynického chování dospělých. Humornější stránku autorovy tvorby představuje povídka Cizí žena a muž pod postelí, stejně jako satirický Krokodýl, který zobrazuje absurdní situaci. Román v devíti dopisech zesměšňuje pokryteckou morálku ve vztazích. K závěrečnému období patří text Bla bla bla, zamýšlená část cynického Dekameronu. Chlapec u Kristova vánočního stromu a Mužik Marej, označované jako „sváteční“, vznikly jako novinářské příspěvky. Fantastická povídka Sen směšného člověka, uzavírající výbor, prolíná reálný a fantastický svět a naznačuje cestu k dílům M. Bulgakova a K. Čapka, přičemž dává volný průchod fantastičnosti.
